Máme se příliš dobře, ale lidé si stále stěžují aneb Slabí lidé dělají z dobrých časů špatné časy

„Špatné časy plodí silné muže, silní muži dělají ze špatných časů dobré časy, dobré časy plodí slabé muže, slabí muži dělají z dobrých časů špatné časy.“

Tak zní známý a podle mého názoru velice pravdivý citát, který použil ve své knize Those Who Remain spisovatel G. Michael Hopf. Dodejme, že dnes by se dalo slovo „muži“ nahradit slovem „lidé“, protože i ženy mají velký podíl na vytváření dnešní společnosti. Kde se ale teď nacházíme? Osobně rozhodně nepatřím k těm, kteří by chtěli tvrdit, že žijeme ve špatné době a máme se špatně – právě naopak. Všichni si žijeme, tedy spíše všichni si MŮŽEME žít velmi dobře. V podstatě každý, od lékaře, přes prodavače až po ty nejméně kvalifikované pracovníky v továrnách, si může žít důstojně a na úrovni. Většinou k tomu stačí trocha píle, snahy a cílevědomosti. Každý si může zvyšovat svou kvalifikaci buď studiem, nebo pomocí celé řady kurzů, které jsou často i zdarma. V podstatě kdokoliv může začít podnikat, nebo pracovat na živnost a být svým vlastním pánem a není neobvyklé, že někdo ve svých padesáti letech úspěšně změní obor, ve kterém pracuje. Kromě zničující války na Ukrajině, která aktuálně probíhá a několika menších lokálních konfliktů z dřívějších let, zažívá Evropa od druhé světové války relativně mírové časy, ke kterým za posledních třicet let přidaly i časy plné hojnosti. Každého mohou potkat problémy, ale i s těmi je stát schopen pomoci a v porovnání s našimi prarodiči nebo rodiči máme výrazně jednodušší a klidnější život plný svobody a možnosti volby.

Nevěříte mi? Možná se mi podaří vás přesvědčit. Naši rodiče nebo prarodiče neměli zdaleka takové možnosti při výběru vzdělání nebo práce, jako máme, nebo jsme měli, my. Mnohdy někdo prožil svůj kariérní život u jediné společnosti, dokonce i na stejné pozici a v pětadvaceti letech už často živil celou rodinu. Lidé měli často mnoho povinností a starostí, tedy skutečných starostí. Museli řešit důležité věci a maličkostmi se často ani nezaobírali. Naproti tomu dnes jsou mnozí lidé znudění, zpohodlnělí a s volným časem, kterého mají hromady, nevědí jak naložit. Přilepování se k silnicím místo dialogu a respektu k ostatním, řešení, zda žijeme stále v Československu nebo snad v obchodní korporaci, protestování proti protestování a uprostřed toho všeho stojí zmatení jedinci, kteří pořád hledají svůj názor a tápají, ke komu se mají přiřadit. Každý se snaží být originál a svou originalitu se snaží neoriginálně ukázat všem okolo. Každý zná dokonale svá práva, co může a na co má nárok, ale když dojde na povinnosti, nebo na to, co by měl, zůstává jen ticho nebo ublížené fňukání. Lidé rádi ukazují na ostatní, ale když mají převzít zodpovědnost za své činy, opět jen ukazují na ostatní. Nevidíte v tom úpadek? Nevadí. Možná se pletu já, možná vy. Zůstává otázkou, zda jsme tedy ve fázi, kdy „dobré časy plodí slabé lidi“, nebo snad už v té horší, a to kdy „slabí lidé dělají z dobrých časů špatné časy“?

Zdroje: Autorský článek, použit citát z knihy Those Who Remain od G. Michaela Hopfa