Článek
Zbytečně ostrá prohlášení
Ukrajina, bránící se již rok a půl ruské invazi, je v podstatě existenčně závislá na dodávkách zbraní, vybavení a těžké techniky ze Západu. Obecně by se dalo říct, že pro nás je situace v podstatě výhodná. Rusko a jeho militantní ambice budou výraznou měrou oslabené, jediný Alianční voják nepřijde k úhoně a zároveň nás to nebude, tedy krom většinou zastaralé nebo vyřazené techniky, stát skoro nic. To je čistě kalkulativní a pragmatický pohled. Jistě, můžeme do toho promítnout morální hledisko (ale rozhodně ne povinnost), ale v rámci mezinárodní politiky je morálka přece jen trochu upozaděna za pragmatismem… A to oprávněně. Západ je i po roce a půl konfliktu víceméně jednotný v pozici Ukrajinu podporovat, dokud to bude potřeba. Objevují se ale hlasy, že by Ukrajina měla být svolnější k jednání, popř. postoupení části území výměnou za garance a výhledově členství v NATO a EU. Na tyto názory ovšem ukrajinští představitelé reagují ostře, a vzhledem ke své pozici až neuctivě a netaktně. Bohužel to mnohdy končí omluvou Západních představitelů, popř. vysvětlováním nebo upravováním původní formulace.
Nenároková, ale klíčová pomoc
Ukrajina by bez pomoci Západu už nejspíše neexistovala. Tedy existovala, ale asi ne jako svobodná země, nýbrž jako gubernie svého východního souseda. Proto by si možná měli vrcholní představitelé Ukrajiny uvědomit svou pozici. Není pravda, že by Ukrajina nikdy neprojevila svou vděčnost, ale ta je potom v hrubém kontrastu s prohlášeními jednotlivých představitelů. Ačkoliv největší břemeno nese bezpochyby Ukrajina, my ostatní financujeme její přežití – bez nadsázky. A rovněž i bez nějakého závazku nebo povinnosti. Ukrajina není člen Severoatlantické aliance ani Evropské unie, a proto je veškerá pomoc jí poskytovaná čistě nenároková a dobrovolná. Prohlášení prezidenta Zelenského nebo jiných představitelů o tom, co Ukrajina očekává a co Západ „musí“, nebo „by měl“, působí přinejmenším trochu přidrzle. Nadnesené prohlášení, že „Ukrajina bojuje za svobodu Evropy“, jsou opět přinejmenším úsměvné. Ovšem představa, že by si Vladimir Putin troufl byť pomyslet zaútočit na členskou zemi Severoatlantické aliance už vyvolává rovnou hurónský smích.
Závěrem
Ukrajina dokázala vyvrátit názor mnoha analytiků, kteří předpovídali hned po začátku invaze její brzký pád. Je fér ovšem dodat, že i počátky invaze dokázala Ukrajina „ustát“ z velké části díky už předchozí pomoci západních zemí. Na tento a mnoho dalších faktů by její představitelé neměli zapomínat a být tak přístupnější názorům, radám a verzím, které vycházejí z úst představitelů západních zemí nebo organizací. Když nic jiného, tak by se prezident Zelensky se svými politiky a diplomaty mohl krotit ve svých „ohnivých“ reakcích a prohlášeních. Možná i díky tomu by se podpora Ukrajiny u veřejnosti v zemích západní Evropy kontinuálně nesnižovala.
Autorský článek
