Článek
Jaro a léto – období rozkopaných silnic
„Musíme to opravit“ vám hlásí cedule se smutným emotikonem při příjezdu k další části rozkopané komunikace. Každé jaro a léto se těchto cedulí vyrojí jak hub po dešti a na úseku dlouhém padesát kilometrů vás čekají klidně čtyři nebo pět omezení. Proti tomu by možná nešlo nic namítat, kdyby průběh těchto „oprav“ nebyl vždycky stejný. Několik měsíců trvající rekonstrukce, která způsobuje kolony a desítky minut zpoždění na cestách. A potom si uvědomíte, že tuhle část silnice přece dělali dva roky nazpět. Co se stalo, že se musí znovu předělávat? Nekvalitní materiál, nekvalitní práce, nebo snad obojí? Pro vás to znamená pouze to, že vás opět bude něco zpomalovat a vaše cesta z práce, školy nebo na nákup se nemálo protáhne. A to možná jen kvůli diletantství někoho, kdo svou práci nebyl schopen udělat pořádně napoprvé.
(Ne)dělníci a profesionální opírači o lopatu
Po chvíli čekání v koloně konečně projíždíte staveništěm a nestačíte se divit. Na stavbě to rozhodně nevypadá, že by někdo spěchal a chtěl tak řidičům co nejdříve ulevit od každodenního utrpení v kolonách. Postávající či posedávající party dělníků mají pravděpodobně další ze svých „technologických přestávek“, zřejmě už sedmou nebo osmou během dne. Z pěti „dříčů“ opravdu pracuje pouze jediný, ostatní zřejmě plní funkci poradců a dohlížitelů. Okolo páté hodiny, mnohdy i dříve, již na staveništi není ani noha a já si vybavím, jak jsem kdysi projížděl v noci přes staveniště v Německu. Staveniště bylo perfektně osvícené a němečtí dělníci pracovali, tedy abychom si rozuměli, na rozdíl od svých českých kolegů opravdu pracovali. Němci nejsou zase tak daleko, abychom se od nich nemohli v tomto ohledu inspirovat.
Opíračka, oběd a znovu opíračka
Když pominu zmíněné půldenní „technologické přestávky“, tak dělník na stavbě má možná nějakou speciálně upravenou pracovní dobu. Nedávno jsem se zastavil na oběd v jedné hospodě. Byla to taková ta klasická vesnická putyka s poledním menu a vytíženou obsluhou. Zdržel jsem se asi dvě hodiny, protože jsem využil situace a dodělal nějakou práci na notebooku a po téměř celou tu dobu mi u vedlejšího stolu dělala nepřeslechnutelnou „společnost“ parta dělníků. Pojedli, někteří popili pár piv a chvíli přede mnou kamsi odjeli. Po odjezdu z restaurace směrem do kanceláře mě po cestě čekalo další omezení na silnici a na stavbě nebyl nikdo jiný, než dělníci z oné hospody. A pokud byste čekali, že posilnění a odpočatí dříči předváděli úctyhodný pracovní výkon, tak byste se spletli. Pravděpodobně probíhal nějaký druh „technologické porady“, která obsahovala podle všeho velice humorná videa v mobilu a spoustu vykouřených cigaret.
Autorský článek
