Článek
Dělník, voják, esesák
Franz Zeireis se narodil roku 1905 v Mnichově do rodiny drožkáře. Jeho otec padl v První světové válce, a proto se musel Zeireis podílet na zabezpečení rodiny. Do roku 1924 pracoval jako dělník, poté vstoupil do německé armády. Tam se postupně vypracoval až do poddůstojnické hodnosti, ale po vypršení dvanáctiletého závazku byl z armády v hodnosti šikovatele (rotný) propuštěn. Zeireis si na armádní život zvykl natolik, že pro něj civilní zaměstnání bylo nemyslitelné, a proto se přidal do poměrně nově vzniklých jednotek Waffen SS, konkrétně k SS-Totenkopfverbände, které měly na starost správu koncentračních táborů na území nacistického Německa. Zde získal hodnost Obersturmführera (nadporučík) a se stal instruktorem pro výcvik strážných v koncentračních táborech. Tuto činnost vykonával do roku 1938, kdy byl vyslán do Rakouska, kde se účastnil tzv. Anšlusu, tedy připojení Rakouska k nacistickému Německu. V roce 1939 byl místo Alberta Sauera jmenován velitelem koncentračního tábora Mauthausen-Gusen, kam se i s celou rodinou přestěhoval.
Velitelem tábora po celou válku
Oproti svému předchůdci Zeireis proslul až nekontrolovanou krutostí. Podle výpovědí přeživších měl svého teprve jedenáctiletého syna nechat střílet do vězňů. Na vězně také často nechával poštvat psa, který své oběti trhal doslova na kusy. Za svého působení v táboře byl Zeireis dvakrát povýšen až na hodnost Standartenführera (plukovník) a to za „výjimečné úspěchy ve funkci velitele tábora“. Mezi tyto „úspěchy“ měly patřit selekce vězňů, výstavba a několikeré rozšíření plynových komor a spaloven nebo nucené práce vězňů v místním kamenolomu. Zeireis vedl tábor a žil nedaleko něj téměř po celou dobu války a to do 3. května 1945, kdy uprchl i s rodinou před postupující spojeneckou armádou. Tři dny po Zeireisově útěku byl tábor osvobozen americkou 11. obrněnou divizí.
Nepromyšlený útěk a následné přiznání viny
Franz Zeireis se rozhodl utéci na svou loveckou chatu v Horním Rakousku. Oproti jiným nacistickým zločincům se nijak nepokoušel skrývat nebo měnit svou identitu. Není tedy velkým překvapením, že zde byl 22. května vypátrán americkými vojáky. Zeireis se neúspěšně pokusil o útěk a byl třikrát postřelen do břicha. Následně byl převezen do polní nemocnice ve „svém“ někdejším táboře Gusen, kde byl vyslýchán bývalým vězněm Hansem Maršálkem a velitelem 11. americké obrněné divize Siebelem. Při tomto výslechu byl přítomen i bývalý vězeň Dr. Koszeinski. Zeireis se v podstatě okamžitě ke všemu výše zmíněnému přiznal. Potvrdil dokonce i legendu kolující mezi vězni, podle které se v táboře z potetované kůže vězňů měla dělat stínítka od lamp a obaly knih. Potvrdil tak svou přímou i nepřímou účast na smrti až čtyř tisíc lidí. Trestu, který by pravděpodobně nebyl menší než smrt před popravčí četou se Zeireis nedožil. 24. května zemřel na zranění utržená při pokusu o útěk. Po Zeireisově smrti bylo jeho tělo vyvezeno bývalými vězni z márnice a pověšeno na plot ohraničující tábor, kde viselo několik dní, než bylo kvůli zápachu rozhodnuto o jeho odstranění.
Zdroje: YouTube, Britannica, kniha Historie koncentračního tábora Mauthausen - autor Hans Maršálek
