Proč se (ne)bát Ruska?

Ruští představitelé nás pravidelně zásobují svými siláckými výroky o tom, jak bychom neměli Rusko provokovat a překračovat další a další (již překročené) červené linie. Buďme chápaví a uvědomme si, že tyto výkřiky jsou vlastně všechno, co aktuálně Rusku zbylo. Ještě několik let zpět, kdy mělo Rusko podle tabulek druhou nejsilnější armádu světa, by se možná tato prohlášení dala brát vážně a mohla by vyvolávat strach. Nyní již ale neexistuje příliš důvodů, proč se Ruska obávat. Tedy v přímém střetu. Co se týče hybridní války, tak v té Rusko stále umí být špička, ale to také není nic, co by se nedalo s dostatkem vzdělávání společnosti potlačit. Ruská armáda předvedla v posledních letech v podstatě otřesnou, a mnohdy až komickou práci. Až na pár oblastí, jako je třeba elektronický boj, do kterého Rusko dlouhodobě silně investuje, se „druhé nejsilnější armádě“ nepodařilo nejspíš nikoho přesvědčit o svých kvalitách.

Rusko nedokázalo po více než dvou letech získat ani vzdáleně vzdušnou převahu, a ačkoliv si pořád drží iniciativu, tak to rozhodně není ten druh iniciativy, se kterou by se jakákoliv moderní armáda chtěla spokojit. Někdo by mohl namítnout, že Ukrajina disponuje západními zbraněmi, a proto Rusko nemůže postupovat tak rychle, ale nebylo to právě Rusko, které kdysi tvrdilo, že je připraveno na boj s NATO? Bojová připravenost Ruska byla opravdu impozantní, ale bohužel pro něj pouze na papíře. Největší škody „druhé nejsilnější armádě světa“ tak nezpůsobili Ukrajinci vyzbrojení zlomky zbraní ze západních skladů, ale ruská korupce a šlendrián. A teď si na chvíli představme, že by se ruská armáda měla střetnout s naším sousedem na východě, s Polskem. Poláci v posledních letech masivně a zodpovědně zbrojí, ale co je nejdůležitější, pořádají pravidelná cvičení a zdokonalují se. Potomci legendárních Husarů tak pomalu přebírají pozici vojenské mocnosti a garanta evropské bezpečnosti. Jelikož s Poláky máme poměrně dobré vztahy, tak je to pro nás rozhodně dobře a doufejme, že otázka Těšínska zůstane i nadále vyřešena. :)

Jak už jsem zmínil, Rusko nadále zůstává silné v hybridní válce pomocí ovlivňování, propagandy a kybernetických útoků, ale i s těmito hrozbami se pravděpodobně brzy zvládneme vypořádat. Současnému Rusku již nezbývá nic jiného, než hlasitý křik, opakovaná ultimáta a Dmitrij Medveděv… tedy když mu zrovna dorazí zásilka. Když se v širším kontextu podíváme na výkony ruské armády na bojišti a přihlédneme k tomu, že my, ale i většina našich sousedů jsou členy NATO, tak zjistíme, že se současného Ruska není příliš důvod obávat a propaganda a silná prohlášení ruských představitelů je určena zejména domácímu publiku.