Článek
Benevolence nebo nezvládání výchovy?
V posledních letech je v módě „výchova“, která klade důraz na individualitu a aktuální pocity dítěte a která v extrémních případech staví názor dítěte na stejnou úroveň s dospělým. A tak je nezřídka kdy k vidění situace, kdy matka nechá své dítě se plně projevovat absolutně kdekoli, a to nejspíše v domnění, že její potomek je pro celé okolí stejně úžasný, jako je pro ni samotnou. Nutno dodat, že přinejmenším ve většině případů tomu tak není, a většina lidí tak vidí pouze nezvladatelné dítě a netečnou matku. Podle názoru takové matky se ale má dítě právo projevovat se po svém. Na ulici, v obchodě, v restauraci či kavárně, prostě kdekoliv. Možnost, že si ostatní lidé přišli jen v klidu vypít kávu nebo sníst oběd, tento typ matky absolutně nebere v potaz, protože její ratolest je přece osobnost a pouze zdravě projevuje své pocity.
Generace „individuálních osobností“
Je v pořádku mít zdravou dávku sebevědomí. Rovněž něco podobného vytvářet i u svých dětí je více než dobré. Považovat se za „zdravě výjimečného“ je jeden ze základních kamenů sebeúcty, a už v dětech je dobré tyto základy položit. Na druhou stranu přílišná individualita a neřízenost je samozřejmě na škodu, protože takto vychovaný jedinec může mít problém zapadnout do kolektivu a společnosti celkově. Pokud člověku nejsou už od dětství vymezovány přiměřené hranice, jaká je asi tak šance, že je v dospělosti bude chápat? Pokud je dítě vychované v tom, že se může projevovat a určovat si v podstatě co chce, může v tomto chování chtít pokračovat i v dospělosti, což může velice snadno kolidovat jak se společenskými normami, tak v krajním případě až se zákonem. Chudák učitelka, která dostane třídu plnou ratolestí například z tzv. „montessori“ výchovy, které jsou zvyklé se projevovat pouze po svém a dělat pouze to, co ony samy chtějí. Taková učitelka by měla pobírat zvláštní příplatek za rizikovost, napjaté nervy i za to, že do náplně její práce se rázem přidá krocení divoké zvěře.
„Přece nebudu zavřená doma…“
„Přece nebudu zavřená doma…“ – to je nejčastější argument těchto matek, které se rozhodly, že svými hlučnými potomky musí oblažovat všechny okolo. Děti samozřejmě ze společnosti nelze vyčlenit, ale jde o nějakou formu přiměřenosti a vzájemné ohleduplnosti. Dříve bylo dobrým zvykem, že když malé dítě křičelo, nebo starší dítě zlobilo, rodič se s ním odebral někam, kde nemohlo rušit a obtěžovat ostatní. Ano, slovo obtěžovat je plně na místě, protože řvoucí nebo vztekající se dítě asi není nic, co by ve většině lidí vyvolávalo kladné emoce. Dnes se ovšem maminka, většinou s rádoby přírodním stylem oblékání, snaží vřeštícímu dvouletému dítěti konverzačním tónem VYSVĚTLIT, proč je jeho chování nevhodné. Ideálně uprostřed kavárny nebo restaurace. A tady se nabízí otázka, proč brát děti na místa, kde je to zaručeně nemůže bavit? Slušnost a ohleduplnost nejsou právně vymahatelné atributy, a proto často nezbývá, než se v takovém případě přesunout do jiné provozovny a začít doufat, že se rozšíří více „adults friendly“ podniků, a to nejen v případě hotelů, ale i zmíněných restaurací a kaváren.
Autorský článek
