Článek
Digitalizace stavebního řízení se vůbec nepovedla.
Budou tomu již dva měsíce, kdy vstoupil v účinnost nový stavební zákon, s čímž se pojí celková modernizace stavebního řízení. Stavební úřady získaly IT systém, kde jsou pod jednou střechou všechny úkony, které byly dříve roztříštěné v přípravné fázi, územním rozhodování a stavebním řízení. Digitalizace má spolu s novým zákonem zrychlit a zjednodušit řízení. Stát díky tomu má mít lepší kontrolu nad řízením a má přesně vědět, kde se celý proces zadrhává.
Jenže celý projekt skončil katastrofou, kterou se ani po mnoha týdnech nedaří vyžehlit.
Úředníci si stěžují, že nový systém prakticky vůbec nefunguje. A v těch částech, kde se jej podařilo alespoň částečně rozhýbat, je systém pomalý, složitý, nepřehledný a strašlivě vše zdržuje. IT experti ministerstva podle stavebních úřadů vůbec nevěděli, co vlastně dělali. Nový systém úředníci přirovnávají k tomu, jako kdyby jim sebrali Word a nahradili jej předpotopním programem z devadesátek.
Nový systém neumí to, co zvládaly už roky využívané programy. Ty automaticky vyplňovaly údaje o vedlejších účastnících řízení, uměly zobrazit mapy či propojit sdílené databáze. Digitální novinka však paradoxně nutí úředníky brát do ruky tužku a papír kvůli stovkám údajů, které je potřeba znovu ručně zadávat.
Na digitalizaci si stěžují úředníci, starostové, tajemníci, architekti, žadatelé… prakticky úplně všichni. Experti odhadují, že zpackaná digitalizace stála stavební sektor až miliardy korun.
Většina odborníků se shoduje, že určité porodní bolesti se daly čekat, a u tak velkých projektů se jim ani nelze vyhnout, ovšem takový paskvil, jakým se digitalizace ukázala být, nikdo ani při těch nejhorších scénářích nečekal.
Ministr Bartoš nehodlá odstoupit, protože by to nic nevyřešilo.
Za tak obrovské škody by měl někdo převzít odpovědnost. A ten někdo je podle mnohých právě Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj, protože právě on měl celý projekt na starosti. A jak jinak dát najevo odpovědnost než rezignací na svůj lukrativní ministerský post.
Ministr na to má však jiný názor. Podle něj není odstoupení nutné, protože by prostě nic nevyřešilo a mohlo by způsobit další škody.
A to je zkrátka strašlivě alibistický postoj.
Bartošova logika je naprosto zcestná. Představme si, že zloděje, který svůj lup utratil nebo převedl do zahraničí, bychom také nechali jít, protože jeho potrestání už oloupenému přece peníze nevrátí. Tak proč se s tím obtěžovat? Anebo si představme, že zaměstnanec svým nesprávným pracovním postupem způsobí firmě škody za miliardy a jeho šéf ho ani nepokárá s odůvodněním, že škody to už přece nenapraví. Absurdní, že?
Pravda je taková, že každý musí nést odpovědnost. Nesnažím se tvrdit, že je třeba Bartoše hned posadit do vězeňské cely. Poukazuji na fakt, že pro fungující společnost je třeba, aby takovéto negativní jevy nesly jistou míru odpovědnosti.
Bartoš si v otázkách politické odpovědnosti může sednout hned vedle Babiše.
Pokud jde o politiky, nejlepší způsob, jak přijmout odpovědnost za své chyby, je právě rezignace na post. Obzvláště, pokud jde o ministry. Ti jsou placeni z peněz občanů, aby profesionálně řídili stát. A ochromení stavebního sektoru na mnoho týdnů a způsobení miliardových škod opravdu není dobrá správa věcí veřejných. Zde nestačí omluva nebo vysvětlení (ne, že by Bartoš něco z toho řekl), ale je třeba vyvození vyšší míry odpovědnosti.
Jako příklad dobré politické odpovědnosti si dovolím zmínit Dominika Feriho. Přestože jeho kauza nesouvisela s politikou, ihned po svém obvinění se vzdal mandátu a členství ve straně. Tedy ještě předtím, než mu bylo cokoli prokázáno a byl stále považován za nevinného. Takto má vypadat politická odpovědnost.
Jako příklad špatné politické odpovědnosti zmíním všemi známý případ Babiše, který i jako obžalovaný v minulosti zastával post předsedy vlády. Vždyť kdyby rezignoval, nic by to nevyřešilo, že?
Skutečnost je taková, že se Bartoš svým chováním dosadil prakticky na roveň dříve obžalovaného Babiše. Nikdy neodstoupit, hlavně vydržet na postech co nejdéle. Jeho argumentace je účelová, alibistická a ve své podstatě nesmyslná.
Přestože nemáme právní nástroje, jak donutit politiky k odpovědnosti, takovéto chování je jasnou ukázkou voličům, jací politici skutečně jsou. A v případě Bartoše to opravdu není dobrá vizitka. Nejenže se Piráti (profilující se jako mladá strana zaměřená na inovace a modernizaci) ukázali jako úplně neschopní, zároveň se v otázkách politické odpovědnosti posadili hned vedle Babiše.
Zdroje: idnes (problémy digitalizace), seznam zprávy (problémy digitalizace), idnes (neodstoupím), novinky (rozhovor s Bartošem)
Co číst dál?
