Článek
Turínské plátno je nejznámější textilie na světě. Mnozí věří, že zachycuje podobu Ježíše Krista.
Zejména v katolické církvi se traduje, že je plátnem, do kterého bylo krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista, když jej z kříže sňali Josef z Arimatie a Nikodém. Na plátně je viditelný otisk mužské postavy. Také jsou na plátně jasně ohraničené skvrny zaschlé krve.
Otisk těla zasahuje pouze tenkou vrstvu plátna o tloušťce 180 až 600 nanometrů a přesně odpovídá anatomii lidského těla mužského pohlaví. Povaha otisku umožnila vytvořit trojrozměrnou rekonstrukci tváře včetně detailů jako kapky krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři, otisku mincí v očních důlcích.
Postava je vysoká asi 175 až 180 cm, odhadovaného stáří 35 až 40 let, s vousy a vlasy sahajícími až po ramena, dobře vyvinutým svalstvem, odhadované hmotnosti do 81 kilogramů.
V moderních dobách bylo plátno podrobeno mnohému vědeckému zkoumání ze všech možných hledisek.
Plátno je tkáno metodou zvanou šupinový kepr, který se používal pouze v krátkém období na začátku našeho letopočtu a je v dané době a oblasti doložeon. Rozbor pylových částic zase v látce odhalil stopy 48 rostlin, z nichž většina roste pouze v Palestině a jejich kombinace je obvyklá pro období března a dubna. Na tváři se nacházejí stopy octa (římský voják dal dle tradice umírajícímu Ježíši napít z houby nasáklé kyselou tekutinou).
Vědci zkoumali radiokarbonovou metodou odstřižený vzorek o velikosti 1 × 7 cm a došli k závěru, že látka byla zhotovena kolem roku 1325 s 95 % pravděpodobností plus minus 65 let. Někteří toto brali jako potvrzení toho, že jde jen o padělek. Jiní zase namítali, že plátno bylo v průběhu všech staletí mnohdy opravováno plus vzorky byly odebrány z rohu, přičemž právě okraje plátna byly v průběhu let poškozeny a nahrazeny. Vědci o několik let potvrdili, že zkoumaný vzorek byla skutečně jen záplata (lišil se složením od zbytku plátna).
Kulaté předměty v očních důlcích byly identifikovány jako mince. Kladení mincí na oči zemřelých odpovídá židovským zvykům v 1. století. Mince v pravém oku odpovídá mincím, které Pilát nechal razit v Jeruzalémě v letech 29 až 32.
Na plátně se též nalezly špatně čitelné nápisy. Nejzřetelnější nápis „INNECE“ (který je na plátně několikrát) je zřejmě zkratka výrazu „IN NECEM IBIS“ (trest smrti), dále bylo rozluštěno slovo „PEZU“ (vykonán), „(I)HSOY“ (Ježíš), „NAZARENUS“ (Nazaretský), „(O)PSKIA“ (stín obličeje) a „TIBERIUS CĆSAR“ (císař Tiberius).
Velká stopa krve o šířce 4,5 a výšce 1,5 cm mezi pátým a šestým žebrem otisknuté postavy nese znaky posmrtné krve, protože plazma zůstala na okrajích a fibrin uprostřed – to by mohlo odpovídat ověřovacímu bodnutí kopím do boku, popisovanému v Bibli. Na ostatních krevních skvrnách obklopuje světlou plazmu fibrin z vnější strany, což odpovídá předsmrtné krvi.
Místa ran v zápěstích a nohách i poloha nohou, prstů atd. odpovídají reálně tehdejšímu způsobu křižování a anatomickým a neurologickým zákonitostem, zatímco na středověkých dílech bývaly zobrazovány chybně. Zřejmé jsou rovněž otoky a otlačeniny, přeražení nosu, 80 až 120 ranek o délce kolem 3 centimetrů od římských bičů. Copánek a úprava vousů odpovídají židovským zvyklostem v dobách kolem přelomu našeho letopočtu.
Dosud nebylo uspokojivě vysvětleno, jakou metodou vznikl otisk Ježíšova těla. Hypotézy uvažovaly o reakci nabalzámovaného těla s povrchem roucha, působení plynů, elektromagnetických nebo radioaktivních vlivech. Uvažovalo se též o zručné malířské práci bez viditelných stop štětce, avšak tuto možnost většina odborníků považuje za prakticky vyloučenou.
Na světě se dnes pohybuje minimálně 52 kopií, z toho jedna je i u nás v republice.
Repliky Turínského plátna vznikaly v italských dílnách zejména během 16. a 17. století. Savojští (rodina dříve vlastnící plátno) je obvykle dávali jako dary různým klášterům, církevním hodnostářům a svým příbuzným – a ti duplikáty považovali za skutečné relikvie kvůli blízkému původu s originálem.
Na dokumentech, které je provázejí a potvrzují jejich původ, lze číst prohlášení jako „kopie dokonale identická s originálem“ či „kopie získaná zázračně“. Tyto předměty si nezaslouží označení padělek či podvrh: svědčí pouze o dobré vůli zhotovitelů a dárců.
Abyste viděli slavné plátno, nemusíte se plahočit až do Turína. Stačí se vypravit do Broumova, kde je vystavena věrná kopie Turínského plátna, jediná ve střední Evropě (pozn.: aktuálně je Broumovském klášteře umístěna jen fotokopie, jelikož plátno prochází restaurací). Kopie plátna byla objevena v roce 1999 v klášterním kostele sv. Vojtěcha nad kaplí sv. Kříže za zlaceným štukovým věncem s nápisem Sancta Sindon v dřevěné schránce.
Vědci se stále vytrvale přou o pravost plátna. Jeho autenticitu oficiálně neuznává ani Vatikán.
Počínaje rokem 1978, kdy byl zahájen výzkumný projekt turínského plátna, bylo plátno mnohokrát vědecky zkoumáno množstvím nezávislých laboratoří. Autenticitě plátna nasvědčují například použitý materiál, způsob tkaní, otisk mince z roku 29, použité k zatlačení očí mrtvého, a přítomnost pylu a otisků endemických druhů rostlin, anatomické a fyziologické stopy. Jako zpochybnění pravosti byly medializovány zejména závěry zkoumání radiokarbonovou metodou. Vznik samotného otisku těla se dosud nepodařilo uspokojivě objasnit.
Během stovek let od jeho zázračného znovuobjevení v roce 1353 Turínské plátno řada biskupů a dalších prelátů odmítla a označila za padělek, podvrh či falzifikát, další ovšem jeho původu bezmezně věřili. Dnes sice církev netvrdí, že Turínské plátno je pravé, ale považuje jej za působivou připomínku Kristova utrpení. Turínský kardinál Severino Poletto v dubnu 2010 řekl, že rozhodnutí o původu plátna není na církvi, ale na vědě.
Zdroje: Wikipedie, Kudy z nudy
Co číst dál?
