Článek
V posledním desetiletí výrazně stoupl počet afrických migrantů směřujících do evropských zemí. Benevolence a humánnost našich politiků jim přesun a možnost pro asimilaci se zdejšími zvyky výrazně ulehčily, a tak není divu, že se jejich komunity šíří nevídaným tempem, zvláště pak v zemích jako je Německo, Anglie nebo Francie. Společně s růstem migrantů v evropských zemích však současně zaznamenáváme vyšší kriminalitu, počet teroristických útoků či znásilnění.
(Ne)humanitarní pomoc
Africkým migrantům je v Evropě často poskytován azyl jakožto útočiště před válkou, která zuří v jejich rodných zemích.
Něco takového by, alespoň dle mého, mělo být ve společnosti samozřejmostí. Jestliže je náš bližní v nesnázích, přece bychom mu měli pomoci, aniž bychom něco vyžadovali nazpět. Problém však nastává v okamžiku, kdy osoby, které jsme vlídně přijali, začínají dělat potíže svým vlastním hostitelům. To, že jim bylo poskytnuto nové útočiště, totiž berou doslova. A to je zlé.
Raketový růst kriminality
Ze statistik zveřejněných německými úřady na jaře tohoto roku vyplývá, že přistěhovalci v Německu páchají neuvěřitelných 41 procent všech kriminálních činností. Toto děsivé zjištění je ještě umocněno skutečností, že zmíněná skupina tvoří v Německu méně než 15 procent populace. Přestože je tak migrantů skoro desetkrát méně než obyvatel s německým pasem, na svědomí mají téměř polovinu deliktů.
Šokujícím poznatkem je také fakt, že se každým dnem v Německu uskuteční průměrně dvě hromadná znásilnění a údaj, že na pouhých vlakových nádražích se denně odehraje až 70 násilných činů, vyvolal napříč společností nemenší rozruch.
Zpětně se tak vracím k podtitulu minulého odstavce. Evropa totiž poskytuje humanitární pomoc uprchlíkům, na úkor toho však staví do nebezpečí své vlastní občany.
Nečinnost úřadů
Snad nejtragikomičtějším prvkem celé situace je absolutní netečnost evropských politiků a úřadů. I přes znalost statistik, které jsme si výše uvedli, do Evropy stále vstupují noví přistěhovalci , zatímco politici všemu jen nečinně přihlíží.
Velice zajímavé bylo sledovat pokusy anglických a německých úřadů o deportaci nelegálních migrantů do svých rodných zemí. Proces vyhoštění je totiž příliš zdlouhavý, což utečencům dává prostor pro úprk do jiných zemí. Ukázkový byl třeba dubnový pokus britské vlády o deportaci kriminálníků do Rwandy. Než se jim ale něco takového povedlo, po většině z nich jako by se slehla zem.
Otázkou zůstává, jak takovou situaci řešit. Mnoho lidí samozřejmě volá po pevné ruce a mnohem radikálnějšímu přístupu. Problémem však je, že je komunita afrických migrantů tak početná, že by se jakýkoli pokus o deportaci nebo razantní zákrok mohl rychle změnit v krvavá jatka. Řešením ale patrně není ani zůstat benevolentními, jelikož právě to je příčinou momentální situace.
Islamizace evropského kontinentu
Přestože v České republice převládá ateismus, Evropa je obecně uznávaná a vnímaná jako křesťanský kontinent. Křesťanství a jeho kořeny jsou na našem území hluboce zapuštěny a jako Evropané se můžeme chlubit nádhernými tradicemi a kulturou.
Koncept multikulturality není ve svém pojetí vůbec špatný. Ba naopak, teoreticky by se mělo jednat o neironicky obohacující skutečnost, která by mezi lidi rozšířila nové zvyky, tradice a zkušenosti. V praxi však poněkud pokulhává.
Už několikrát jsme mohli být svědky snahy o agresivní vměšování islámské kultury do zdejších zvyků a zákonů. Exemplární byl kupříkladu protest v Hamburku, kde zúčastnění provolávali vznik chalífátů. Dále pak samozřejmě vražedné útoky, při nichž bylo slyšet zvolání „Allahu akbar“ („Bůh je velký").
Střet křesťanské civilizace s tou islámskou přitom nevidíme poprvé. O bitvě u Vídně se učil snad každý. V mých očích se tedy jedná o pozoruhodný paradox. Naši křesťanští předkové se muslimům bránili po celá staletí, my se s nimi ale, po letech snahy o jejich odražení, pokusili o kompletní sžití. To podle mě však není nutně chybou. Jako civilizace se snažíme o neustálý pokrok, jehož součástí je i spojování kultur a tvoření mocných vztahů. To se ale zatím nedaří. Opět.
Pohled na momentální situaci v Evropě je sužující a je podivuhodné, že jsme dosud nebyli schopni naložit s hrozbou, která nad námi visí.
Je vskutku ctihodné, že se snažíme pomoci někomu, kdo to potřebuje. Někomu, kdo se snaží utéci před válkou, zajistit si lepší život, objevit novou kulturu. Mezi nimi se však nachází spousta lidí, jejichž hlavním záměrem je násilně rozšiřovat svou kulturu a náboženské vyznání. Nastává pak velice složitá situace, k jejímu vyřešení je nutné rozlišit záměry lidí, kteří do Evropy přichází. To je však zcela nemožné. Vytváří se tak prostor pro „házení lidí do jednoho pytle“, čímž mísíme slušné lidi hledající bezpečné místo k žití s krvelačnými kriminálníky. A co teď?
Zdroje:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-kriminalita-statistika-imigranti-rust-trestny-cin.A240409_185620_zahranicni_vals
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-na-nemeckych-nadrazich-a-ve-vlacich-se-denne-stane-70-nasilnych-cinu-40485163
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-kazdy-den-se-v-nemecku-stanou-dve-hromadna-znasilneni-40474295
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-britanie-ztratila-kontakt-s-vetsinou-lidi-ktere-chce-deportovat-250961
