Článek
Příběh Přemysla Otakara II. bývá někdy vyprávěn jako jednoduchý příběh vzestupu a pádu. Český král vybudoval obrovskou říši, postavil se Habsburkům a v roce 1278 zahynul na Moravském poli. Jenže skutečnost byla podstatně složitější, Přemysl totiž nevytvořil centralizovaný stát v moderním smyslu. Jeho mocenský celek byl směsí dědičných zemí, nově získaných území, lenních vztahů, dynastických nároků a osobní loajality jednotlivých elit. V tom spočívala jeho síla a zároveň největší slabina.
Sňatek s Markétou Babenberskou
Přemysl se narodil kolem roku 1233 jako druhý syn českého krále Václava I. Už v mládí se ukázalo, že nebude panovníkem, který se spokojí s rolí následníka. V letech 1248–1249 se postavil proti otci a během povstání části české šlechty se pokusil převzít politickou iniciativu. Vzpoura skončila jeho porážkou, ale zkušenost pro něj byla důležitá. Naučil se, že česká koruna není založena pouze na osobní vůli krále, ale že si musí umět získat šlechtu, města i významné spojence.
Rozhodující obrat přišel v Rakousku. Po vymření Babenberků se otevřel prostor, o který soupeřilo několik mocenských skupin. Přemysl dokázal využít situace a roku 1251 získal postavení rakouského vévody. Nešlo přitom pouze o vojenské vítězství. Významnou roli hrála také dynastická politika a jeho sňatek s Markétou Babenberskou. Rakousko se pro něj stalo základnou další expanze.
Konec Přemysla Otakara II. od Josefa Mathausera z roku 1278
Když roku 1253 zemřel Václav I., Přemysl se stal českým králem. Měl už zkušenosti s rakouskou politikou a zároveň držel v rukou české a moravské země, jeho ambice tím ale nekončily. Ve druhé polovině 13. století se totiž ve střední Evropě otevřel prostor pro panovníka, který by dokázal spojit českou moc s alpskými zeměmi. Přemysl se o to pokusil s mimořádnou energií.
Budoval města a chtěl být vidět
Jeho největším soupeřem se stalo Uhersko. Spor se týkal především Štýrska, o které usiloval jak Přemysl, tak uherský král Béla IV. Rozhodnutí přinesla bitva u Kressenbrunnu v roce 1260. Přemyslovo vítězství výrazně posílilo jeho pozici a umožnilo mu upevnit vládu nad Štýrskem. Následný sňatek s Kunhutou Uherskou pak pomohl dočasně zmírnit konflikt s uherskou dynastií.
Přemyslova politika ale nebyla pouze vojenská. Jeho vláda stála také na městech, kolonizaci, udělování privilegií a zakládání nových center. Král potřeboval hustou síť míst, o která se mohl opřít při správě rozsáhlého prostoru. Nešlo přitom o vládu z jednoho pevného hlavního města. Středověký panovník musel za svou mocí cestovat.
Výzkum historiků z Masarykovy univerzity ukazuje, jak důležitý byl právě pohyb panovníka. Badatelé analyzovali Přemyslův itinerář a stovky míst, na nichž se jeho přítomnost dochovala v pramenech. Ukazuje se tak, že cestování nebylo pouhou nepohodlnou součástí středověkého života, ale jedním z hlavních nástrojů vlády. Král přijížděl tam, kde bylo potřeba potvrdit autoritu, vyřídit spory, vydat listiny, jednat s elitami nebo organizovat vojenské tažení.
Mimořádná moc
Na vrcholu své moci se Přemysl dostal ještě dál. V roce 1269 získal Korutany a Kraňsko a jeho mocenský prostor se rozšířil směrem k Jadranu. Součástí jeho sféry byly také državy a vlivy v severní Itálii. Na opačném konci jeho mocenského prostoru stála oblast Baltu, kam se Přemysl dostal v souvislosti s křížovou výpravou proti pohanským Prusům. Roku 1255 vznikl Königsberg, dnešní Kaliningrad, pojmenovaný na jeho počest.
Obraz „krále od Baltu k Jadranu“ je proto působivý, ale vyžaduje určitou opatrnost. Přemysl neovládal celý tento prostor stejným způsobem. Některá území byla přímo součástí jeho državy, jiná získal jako vévoda nebo lenní pán a jinde šlo o dočasný politický vliv. Moderní představa jednotné říše s pevnými hranicemi by proto byla zavádějící.
Přemysl Otakar II. byl původně připravován na církevní dráhu
Přesto byla jeho moc v kontextu 13. století mimořádná. Přemysl se stal jedním z nejvýznamnějších panovníků střední Evropy a jeho moc začala překážet ostatním hráčům. Největší problém přišel roku 1273, kdy byl římským králem zvolen Rudolf Habsburský.
Říše se začala rozpadat
Přemysl Rudolfovu volbu neuznal. Konflikt nebyl jen osobním soubojem dvou mužů, šlo o střet dvou představ o mocenském uspořádání střední Evropy. Rudolf byl sice zpočátku relativně nevýznamným říšským knížetem, ale po volbě římským králem získal legitimitu, kterou mohl využít proti Přemyslovi. Zde se začala Přemyslova dosud úspěšná konstrukce rozpadat.
Rudolf dokázal proti českému králi vytvořit koalici. Přemysl se ocitl v politické izolaci a zároveň čelil odporu části šlechty v některých zemích. V letech 1276–1277 byl nucen ustoupit a vzdát se většiny svých alpských držav. Z někdejšího obrovského mocenského prostoru mu zůstaly především Čechy a Morava.
To je možná nejdůležitější moment celého Přemyslova příběhu. Jeho „říše“ se nerozpadla proto, že by během několika měsíců zmizela česká vojenská síla. Rozpadla se proto, že byla z velké části postavena na osobní autoritě jednoho panovníka a na souhře vztahů, které se po jeho politickém oslabení začaly obracet proti němu.
Jeho smrt měla zásadní význam
Přemysl se však odmítl smířit s porážkou. Začal připravovat návrat do Rakouska a dalších ztracených zemí. V roce 1278 se proti němu postavilo vojsko Rudolfa Habsburského podporované uherskými silami. Rozhodující střet přišel 26. srpna 1278 na Moravském poli nedaleko dnešního Dürnkrutu. Bitva patřila k nejvýznamnějším vojenským střetům střední Evropy 13. století. Přemysl byl poražen a během bojů zahynul.
Jeho smrt měla mnohem větší význam než jen konec života jednoho krále. Přemyslova mocenská konstrukce se zhroutila právě ve chvíli, kdy už neměl možnost osobně kontrolovat její jednotlivé části. Habsburkové naopak dostali příležitost vytvořit z Rakouska základnu pro svůj další vzestup.
Rudolf a jeho nástupci neměli vyhráno
Moravské pole se tak stalo jedním z klíčových bodů evropských dějin. Neznamenalo okamžitý vznik habsburské říše, jak ji známe z pozdějších staletí. Rudolfovi nástupci ještě museli o své postavení dlouho bojovat. Bitva ale vytvořila podmínky, díky nimž se Rakousko mohlo stát hlavním mocenským centrem Habsburků.
Přemyslův odkaz je proto paradoxní. Za jeho vlády dosáhla česká koruna jednoho z největších územních rozmachů ve svých dějinách, ale tento úspěch se ukázal jako mimořádně křehký. Král dokázal získat rozsáhlá území rychleji, než dokázal vytvořit mechanismy, které by jejich spojení přežily jeho vlastní politickou porážku.
Náhrobek Přemysla Otakara II.
Nebyl jen králem železným a zlatým
Přesto by bylo nespravedlivé označit jeho vládu pouze za neúspěšný pokus o vytvoření velké říše. Přemysl změnil postavení českého království v Evropě, posílil města a obchodní centra a vytvořil politický prostor, z něhož později těžil i jeho syn Václav II. Navíc je zřejmé, že Přemyslova moc nebyla nahodilým výsledkem několika vítězných bitev. Šlo o propracovaný systém cestování, listin, osobních vazeb, správních center a vyjednávání s elitami.
Přemysl Otakar II. tak nebyl jen „králem železným a zlatým“, jak jej zná tradice. Byl především panovníkem, který pochopil, že ve 13. století se moc buduje nejen mečem, ale také sňatkem, listinou, městem, osobní přítomností a schopností využít okamžiku.
Jeho největší úspěch a jeho největší slabina přitom vycházely ze stejného zdroje: z osobní síly panovníka. Dokud Přemysl vítězil, jeho říše rostla. Jakmile prohrál, začala se rozpadat. A na místě, kde v srpnu 1278 padl český král, se zároveň otevřela cesta k mocenskému vzestupu dynastie, která měla později ovládnout značnou část Evropy.
Časová osa života a smrti Přemysla Otakara II.
kolem 1233 – Přemysl Otakar II. se rodí jako druhý syn českého krále Václava I.
1248–1249 – Přemysl vede povstání proti svému otci. Po neúspěchu se vrací do královy poslušnosti a získává zkušenost s fungováním české šlechty.
1251 – Přemysl získává rakouské vévodství a vstupuje do mocenského prostoru bývalého babenberského dědictví.
1253 – Po smrti Václava I. se stává českým králem.
1255 – Přemysl se účastní křížové výpravy proti Prusům. V oblasti vzniká Königsberg, pojmenovaný na jeho počest.
1260 – V bitvě u Kressenbrunnu poráží uherského krále Bélu IV. a upevňuje svou kontrolu nad Štýrskem.
1261 – Sňatkem s Kunhutou Uherskou dochází k dočasnému smíření mezi Přemyslem a uherskou dynastií.
1269 – Přemysl získává Korutany a Kraňsko. Jeho mocenský prostor se dostává až k Jadranu.
1269–1272 – Vrchol Přemyslovy moci. Jeho državy a vliv zahrnují Čechy, Moravu, Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko a oblasti severní Itálie.
1273 – Římským králem je zvolen Rudolf Habsburský. Přemysl jeho volbu neuznává a začíná zásadní střet obou panovníků.
1276 – Přemysl je donucen vzdát se většiny svých alpských držav.
1278, 26. srpna – Bitva na Moravském poli. Přemysl Otakar II. je poražen vojsky Rudolfa Habsburského a jeho spojenců a během bitvy umírá.
po roce 1278 – Habsburkové postupně upevňují své postavení v Rakousku. Přemyslův mocenský projekt končí, české království však zůstává významnou evropskou mocností.
Autorský článek s využitím zdrojů:
