Článek
Rodiče Barbory jim s koupí domu nabídli finanční pomoc. Manželé ji přijali, protože by jinak museli sáhnout po mnohem vyšší hypotéce. Jenže postupem času začala mít Barbora pocit, že rodiče za své peníze očekávají víc než jen vděčnost. „Když nám peníze dávali, mluvilo se o tom, že je to pomoc do začátku. Nikdo nezmínil, že bychom jim za to měli skládat účty. Jenže dnes mi maminka připomíná, kolik nám dali, pokaždé, když uděláme něco, s čím nesouhlasí. Už mě to unavuje,“ říká mladá žena.
První potíže se objevily rychle
První problémy se objevily už během zařizování domu. Maminka měla jasnou představu o kuchyni, tatínek zase komentoval výběr podlahy a nábytku. Barbora se snažila jejich názory vyslechnout, ale ne vždy se podle nich chtěla zařídit. S manželem si přece jen chtěli bydlení udělat podle svého. „Když jsme si vybrali kuchyň, maminka mi několikrát říkala, že za ty peníze mohla být mnohem hezčí. Pak začala řešit barvu obkladů a dokonce i to, jaké závěsy si máme koupit. Nejdřív jsem se tomu smála, ale časem mi to začalo vadit. Vždyť v tom domě budeme bydlet my, ne rodiče,“ říká.
Manžel se do podobných debat příliš nezapojoval. Nechtěl se s tchánem a tchyní dostávat do sporů a Barboře radil, aby jejich poznámky tolik neřešila. Jenže ona měla pocit, že se z obyčejné rodinné pomoci stává něco, co už nemá s dobrými úmysly mnoho společného.
Peníze se začaly objevovat při každé hádce
Zpočátku se rodiče zajímali hlavně o dům. Později ale začali komentovat také to, jak manželé hospodaří, kolik času tráví spolu a zda si mohou dovolit další dítě. Barbora si všimla, že při každém nesouhlasu se dříve či později vrátí řeč k penězům. „Když jsme se s manželem nepohodli třeba kvůli nějakému nákupu, maminka se mě hned ptala, jestli nám zase docházejí peníze. Přitom jsme po ní nic dalšího nechtěli. Jednou mi dokonce řekla, že kdyby nám nepomohli, mohli jsme pořád bydlet v malém bytě. To mě opravdu ranilo,“ přiznává Barbora.
Největší problém nastal ve chvíli, kdy se manželé začali častěji přít. Jejich neshody nebyly ničím výjimečným, jako v každém manželství se občas nedokázali shodnout na penězích, domácnosti nebo výchově. Barbora však rodičům o některých problémech vyprávěla a později toho litovala. Maminka totiž začala volat jejímu manželovi a vysvětlovat mu, jak by se měl k dceři chovat. Otec zase při rodinném obědě prohlásil, že si Barbora zaslouží někoho, kdo se o ni dokáže lépe postarat.
„Byla jsem z toho úplně vedle. Chápu, že mě rodiče mají rádi a nechtějí, abych se trápila. Jenže oni neznají všechny okolnosti našich hádek. Slyší jen moji verzi a hned mají potřebu zasahovat. Manžel už kvůli tomu nechce k nim jezdit,“ popisuje. Barbora se několikrát pokusila rodičům vysvětlit, že jejich manželství je jejich věc. Nechce, aby se s manželem přestali vídat, ale potřebuje, aby respektovali jejich soukromí. Odpovědí jí však bylo, že je nevděčná a zapomněla, kdo jí pomohl k vlastnímu bydlení.
Manžel už má pomoci plné zuby
Manželovi začíná docházet trpělivost. Vadí mu, že se tchán s tchyní považují za lidi, kteří mohou mluvit do jejich rozhodnutí jen proto, že přispěli na stavbu. Několikrát Barboře řekl, že by jim nejraději peníze vrátil, aby už neměli žádný důvod se do jejich života vměšovat. „Řekl mi, že kdybychom si na všechno vydělali sami, nemuseli bychom teď poslouchat, co máme dělat. Já mu rozumím, ale ty peníze už nemáme. Jsou součástí domu a nemůžeme je jen tak vytáhnout z účtu a položit rodičům na stůl,“ vysvětluje Barbora.
Sama si vyčítá, že si s rodiči hned na začátku nevyjasnila, co pro ně darované peníze znamenají. Nikdy je nenapadlo sepsat nějakou dohodu o tom, že pomoc nebude spojena s dalšími požadavky. Všichni byli přesvědčeni, že jde o rodinnou záležitost, ve které si budou navzájem důvěřovat.
Dnes už Barbora rodičům o manželských problémech raději nic neříká. Nechce, aby každá jejich hádka skončila dalším telefonátem nebo nevyžádanou radou. Zároveň ji ale mrzí, že se kvůli celé situaci od rodiny vzdaluje. „Nechci se s rodiči rozhádat. Jsou to pořád moji rodiče a vím, že nám chtěli pomoct. Jenže pomoc přece nemůže znamenat, že mi někdo bude určovat, jak se mám chovat k manželovi nebo co máme dělat se svými penězi. To už je za hranou,“ říká.
Snaží se vymyslet, jak z toho ven
S manželem se nyní snaží najít způsob, jak si nastavit jasná pravidla. Oba se shodují, že další peníze od rodičů už přijímat nechtějí, ani kdyby je nabízeli v dobré víře. Barbora doufá, že časem pochopí, že jejich dcera už má vlastní rodinu a potřebuje si o svém životě rozhodovat sama.
Kdybych mohli vrátit čas, peníze by si raději půjčili v bance. „Možná bychom měli vyšší splátky, ale doma bychom měli klid. Takhle máme krásný dům, jenže pokaždé, když rodiče přijedou, mám pocit, že jim musím skládat účty,“ dodává Barbora.
Zdroj: autorský článek
