Článek
Všichni chceme být zdraví, většina chce pracovat a vydělávat a málokdo by chtěl být závislý na sociálních dávkách. Přesto se ale může člověk dostat do situace, že není schopen do práce chodit, živí doma děti a z účtu každý měsíc odcházejí platby na bydlení, jídlo a další potřebné věci. Krátkodobě takový problém vyřeší nemocenská. Dlouhodobě, když se léčba protahuje, by měl pomoci invalidní důchod. Zatímco nemocenská je vyplácena s minimálním zpožděním, samotné posouzení a následný výpočet invalidního důchodu státu zabere 3 měsíce. Je to pochopitelné a pro většinu lidí nepředstavuje kdovíjaký problém, nějaké úspory si dáváme stranou přece skoro všichni.
Nemocný musí doložit žádost, lékařské zprávy a všechno ostatní do pár pracovních dnů, úřad má ale lhůtu dlouhou a její nedodržení nikoho nestresuje. Jeden příklad za všechny:
Před rokem mi skončila nemocenská, podařilo se mi hned napoprvé všechno přinést a správně požádat o invalidní důchod a po 3 měsících jsem se těšila, že dostanu od státu informaci, jak to dopadlo. (Samozřejmě jsem také doufala, že kromě informací přijdou na účet i nějaké peníze.) Když se nic nedělo, využila jsem infolinku Správy sociálního zabezpečení a jaké bylo mé překvapení. Lhůta 90 dnů se prý nepočítá od podání žádosti. Na úřadě mé dokumenty 6 týdnů kompletovali a lhůta začíná běžet samozřejmě až potom. Aha. Počkám tedy 6 týdnů. Ale ono pořád nic.
Druhý telefonát a další překvapení. „Vy jste pracovala v zahraničí, že? Tak to bude trvat, s tím počítejte.“ Ano, byla jsem během studia na vysoké 10 měsíců v cizině jako au-pair a hlídala děti. Nepracovala jsem tam za běžný plat, dostávala jsem kapesné. I to je problém. Prodloužení bude v řádu měsíců. Mohu ale podat stížnost, že to trvá tak dlouho. Po krátkém zamyšlení jsem se rozhodla žádnou stížnost nepodávat. Nechci přece zaměstnávat další lidi mou záležitostí. Už takhle toho mají nejspíš nad hlavu, když nestíhají. Všichni jsme lidé, mějme tedy pochopení.
Čas běžel, zvládla jsem další komplikovanou operaci a pak se situace doma zásadně změnila. Manžel kvůli vážné nemoci zemřel. Najednou jsme jako rodina bez otce zůstali úplně bez příjmů. Další pokus a třetí telefonát na linku. Tentokrát už jsem doufala, že se dozvím něco konkrétního. A naštěstí to tak bylo. I když ne tak, jak jsem si ve skrytu duše přála. – Po půl roce od podání žádosti samozřejmě ještě není vyřešeno mé zahraniční působení. Mohu si podat stížnost – to tady už bylo i minule. Dozvídám se, že stížnost nic neurychlí, ale určitě se jí bude zabývat někdo na oddělení stížností. A pak ještě mezi řečí jen rychlá věta: „Proč jste si nepožádala o provizorní výplatu?“ – Prosím? Ona existuje možnost provizorní výplaty? Proč mi to neřekli už minule a proč je vůbec nutné žádat, když na úřadě ví, že nejsou schopni spočítat důchod mnoho měsíců. To by přece mohlo být automatické, ne? Sociální správa je tu pro lidi, kteří potřebují pomoct. Takže výborně, žádám o provizorní výplatu.
O měsíc později skutečně přišly na účet první peníze a pak každý měsíc další.
Dnes jsem oslavila přesně rok od podání žádosti o invalidku. Dodnes nemám od sociálky rozhodnutí s kulatým razítkem o tom, že jsem invalidní důchodce, mám jen rok starý posudek lékaře s určením stupně invalidity. Dodnes čekám, jestli mi pošlou i důchod za všechny ty měsíce před přiznáním provizorní částky. A to nejlepší nakonec. Již před dvěma týdny jsem byla vyzvána, abych doložila lékařské zprávy, protože se bude posuzovat, jestli mám na můj důchod i nadále nárok. Na 100% to stihnou posoudit dřív, než mi spočítají správnou výši důchodu a také určitě dřív, než mi pošlou peníze, které mi měli začít skoro před rokem vyplácet.
Nechci si rozhodně stěžovat na lidi, kteří na ČSSZ pracují. Nechci si vlastně vůbec stěžovat. Jen si myslím, že ten systém velmi drhne. A že se to bohužel týká nemocných lidí, kteří se nemohou bránit. Lidí, kteří nemusí mít naspořeno na půl roku nebo na rok dopředu nebo mít podporu širší rodiny, jako máme my doma. Lidí, kteří procházejí komplikovaným obdobím v životě a nemají často možnost ani sílu bojovat s horami papírů. Nejspíš všichni znáte někoho ve svém okolí, kdo si tímto martýriem také prošel.
Psychika hraje při léčbě a uzdravování důležitou roli. Když se nemocný nemusí bát o existenci svou a svých dětí, zbyde mu více energie na léčbu. Když se uzdraví nebo se jeho stav zlepší, může se postupně zase vrátit do práce a přispívat státu na daních. Kdyby systém fungoval aspoň o trochu lépe a efektivněji, určitě by to prospělo všem. Nemocným, jejich dětem a nakonec i státu.
