Článek
V posledních letech hýbe všemi médii téma školství, hlavně přijímacích zkoušek na střední školy, popř. nedostatek míst ve školách a zároveň také důchodová reforma, věk odchodu do důchodu a odpracovaná léta. Na první pohled jsou tato témata zdánlivě vzdálená, ale souvisí spolu víc než dost.
V 80. letech se zkracovala základní škola z devíti let na osm, mnoho z nás si pamatuje, jak na tabuli u vstupu byly obě zkratky ZŠ i ZDŠ (základní devítiletá škola). Žáci se o rok dříve dostali na střední, na vysokou nebo do pracovního procesu. Stát ušetřil na nákladech a v praxi se žádná pohroma nekonala.
Před cca třiceti lety se ale devátá třída vrátila, nejdříve nepovinně, od roku 1995 ji ale musí absolvovat všichni. Tím se opět odložil nástup na střední i vysoké školy a do zaměstnání. V kombinaci s mnoha odklady nástupu do školy nyní maturují žáci nejdříve v devatenácti letech, velmi často ale až ve dvaceti a nezřídka v jednadvaceti. Při nejběžnějším studiu na VŠ pak dokončují vzdělání v pěta – nebo šestadvaceti letech. V tomto věku jejich prarodiče již měli pracovní zkušenosti a zakládali rodiny.
Dříve bylo běžné, že absolvent střední školy s maturitou získal odpovídající znalosti a mohl jít pracovat i na pozice, na kterých je dnes vyžadován alespoň bakalářský titul nebo diplomovaný specialista. Prodlužování studia, zvyšující se požadavky na vzdělání a vymýšlení dalších a dalších oborů na vyšších odborných a vysokých školách je cesta, která přináší vysoké náklady pro stát a rozpočet školství, nárůst počtu škol, pedagogů a všech dalších zaměstnanců. Zároveň to způsobuje, že absolventi nastupují do pracovního procesu o několik let později, přinášejí tak do státní kasy méně peněz a trvá jim déle, než odpracují potřebné roky k nároku na důchod. Proto možná není posun důchodového věku až tak nelogický. Mladí prostě začínají pracovat mnohem později než generace před nimi.
A nyní se propaguje další typ prodloužení doby vzdělávání a s velkou pompou se otevírají všeobecná lycea. Jejich absolventi se budou čtyři roky všeobecně vzdělávat, pak se rozhodnou, co dál. Ale je to vůbec potřeba a je to přínosem? Podle ministerstva je všeobecné lyceum škola na pomezí gymnázia a střední odborné školy. Existují již odborná lycea, která se osvědčila, žáci se zde věnují konkrétnímu oboru a mají přitom rozšířený všeobecný základ. Tito absolventi často pokračují na VŠ stejného zaměření a jsou tam úspěšní.
U absolventů všeobecného lycea se předem počítá, že budou pokračovat na vysoké, maturita jim tedy nebude pro uplatnění v praxi postačovat. Zvládnou ale následné náročné studium? V konkurenci gymnazistů se skutečně rozsáhlým všeobecným vzděláním nebo maturantů z odborných škol se znalostmi z konkrétních oborů s praxí pro ně může být jejich vstup a studium na VŠ výrazně náročnější. Navíc je název všeobecné lyceum vlastně trochu zavádějící. I tento typ studia má totiž své zaměření. Často jsou to podobné obory, které už školy nabízí dlouhodobě. Krajské úřady ale nechtějí navyšovat počty tříd v ročníku, proto se budou omezovat a rušit třídy v oborech, které mají svou tradici a žáci o ně mají zájem. Např. v Pardubickém kraji se tím zabýval článek z prosince loňského roku:
Zdá se, že jde o marketingový trik, že vzniká nový typ studia, je o něm hodně slyšet v médiích, tváří se to, že se zachraňuje budoucnost našich dětí, a přitom se vlastně vůbec nic nového nestane. Někde si veřejně poplácají po ramenou, vyfotí se pro nástěnky nebo novinové články, zviditelní svou školu a žáci pak postupně v průběhu studia zjistí, že jsou vlastně na běžné odborné škole, kde si dobrovolně – povinně vyberou odborné předměty a budou se je ve velké části studia učit. Podle plánu mají mít všeobecná lycea cca 60% předmětů všeobecných a 40% odborných. Navíc při otevření jedné třídy lycea v ročníku pak ani není příležitost skutečného výběru volitelných předmětů, třída se bude dělit maximálně na poloviny, takže se výběrové předměty otevřou v omezeném množství.
Odborná veřejnost je očividně také zaskočena, viz reakce ředitele EDUin: „Chystané „všeobecné lyceum“ je odbornější než odborné školy. Možná si spletli fascikl.“
Pokud se tedy Vaše dítě rozhoduje pro všeobecné lyceum, prostudujte si nejdříve důkladně studijní plány, nabídky povinných a volitelných předmětů a hlavně zjistěte, jaký skutečný obor si žák zapíše. Předpoklady absolventa jsou popisovány na webech a letáčcích často vzletně, v praxi by bylo lepší se ale pořádně zamyslet a zůstat nohama na zemi. Přeci jen jde o Vaše dítě.
Po čtyřech letech pak bude mít buď štěstí, že se mu vybraný obor vyplatil a může s ním pokračovat na VŠ nebo v zaměstnání, nebo se zařadí mezi ty, kteří se po maturitě začínají rozhlížet po něčem jiném, co by je bavilo, čím by se uživili a prodlouží si pouze „mládí“ o další a další roky na různých VOŠ a VŠ. Tak si zároveň ukrajují z odpracovaných let a jednou se mohou divit, že se jim tím prodlouží odchod do důchodu.
Už nyní se mnoho absolventů středních odborných škol snaží dostat na VŠ, postupně zkouší i několik oborů, často ale nedokončují ani první semestr. Někteří v dobré víře, že to nakonec někde zvládnou a vylepší si kvalifikaci, jiní bohužel pouze kvůli daňovým výhodám na brigádách nebo v práci, ale to je zcela jiné téma.
Všeobecné lyceum, nabízené v rámci odborných středních škol, s programem skoro shodných předmětů a vyučovaných stejnými učiteli, nenabídne o moc vyšší úroveň výuky ve všeobecných ani odborných předmětech a bude možná jen další typ školy, ze které se žáci budou snažit dostat na vysokou, aby se mohli ucházet o zajímavé zaměstnání. Jestli ale na to budou dostatečně připraveni, ukáže až čas. A pokud tato novinka zcela nečekaně nepřekvapí, hrozí, že se její absolventi po neúspěchu na VŠ potkají na brigádě v „Mekáči“ nebo dokonce na úřadu práce.
