Článek
Lidský mozek je nejkomplikovanějším orgánem v našem těle. Díky vědě již o něm víme mnohé, ale velmi mnoho nám ještě k poznání zbývá. Co se ale za poslední roky potvrdilo, jsou fakta, které zcela mění dosavadní pohled. Lidský mozek je plastický a dynamický, což by bylo ještě před pár lety považováno za sci-fi. Co to znamená? Že v něm dochází ke změnám v závislosti na tom, jak je zaměstnáván.
Do jisté míry ho lze přirovnat ke svalu. Jednoduše lze říci, že pokud je využívaný a pracuje se s ním, „roste“ - přibývá v něm synapsí (spoje mezi nervovými buňkami) a ty se prohlubují. Pakliže tomu tak není, stagnuje a atrofuje.
Manfred Spitzer na základě výzkumů výše zmíněné informace potvrzuje. „K nejdůležitějším poznatkům v oblasti neurobiologoie patří, že mozek se používáním neustále mění.“ A jak bylo částečně zmíněno výše: „využívání mozku vede k nárustu oněch oblastní mozku, jichž je zapotřebí ke speciálním schopnostem…je-li využíván, roste; není-li využíván zakrňuje.“
A tuto skutečnost lze na poli vědy a medicíny díky zobrazovacím zařízením dokonale a nezpochybnitelně zachytit. O což se Spitzer opírá.
Co je v této souvislosti klíčové? Digitální média a výpočetní technika dopřávají mimo enormního urychlení práce i zbavení nutnosti vykonávat duševní práci. Velmi prostý příklad je výpočet matematické rovnice. Je zcela běžné, že než abychom si lámali hlavu nad příkladem, počítač nám vypočítá výsledek během vteřiny.
Výsledky dalších výzkumů, které Spitzer prezentuje a dává do souvislostí, jsou alarmující. A to zejména pro děti a budoucí generace, kterým je mnohdy výpočetní technika servírována ještě dříve než vůbec začnou mluvit.
„Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí, …“
Pro komplexnější přehled a doplnění informací, Spitzer v knize velmi poutavě popisuje změny na mozku na konkrétním příkladu; u londýnských taxikářů, kteří se velmi dobře vyznají ve více než dvaceti tisících ulicích Londýna, byl zaznamenán větší hipokampus. Aby totiž dostali licenci, musí projít řadou zkoušek, kde mimo jiné prokazují onu znalost ulic, významných míst a památek - nic lehkého na zapamatování.
Ať chceme nebo ne, naše duševní výkonnost závisí na tom, jaké množství duševních výkonů vykonáváme. Zároveň již dávno víme, že demence není jen o zapomínání, i přesto, že je to jeden z nejhlavnějších projevů onemocnění. Je to i celková změna osobnosti a pokles vědomí.
Mnoho dospělých lidí pracuje dennodenně s počítačem a je nedílnou součástí jejich práce. Mnozí si také rádi večer v rámci relaxace a odpočinku pustí svůj oblíbený pořad. Někteří pak do toho tráví mnoho hodin denně na sociálních sítích. Děti, mladiství, mileniálové, možná i další generace i klidně stokrát za den sáhnou po telefonu, aby projeli facebook, instagram, tiktok, sociální síť X… A jak už bylo zmíněno, toto vše vede ve větší či menší míře k tomu, že mozek méně používáme, čímž jeho kondice časem klesá.
Je tak zcela na nás, do jaké míry se digitalizací obklopujeme a zda jsme schopni svůj mozek vědomě zaměstnávat hlouběji a častěji se na něj spoléhat, než ho nechat „hybernovat“ vedle technologií.
To ale není zdaleka všechno.
Jistě jste si všimli následujícího. Pokud jste navštívili nějakou webovou stránku, eshop, něčí profil a „zadarmo“ surfovali na internetu, tak od určité doby neustále dostáváte reklamu na podobné produkty a služby. Není divu. Google, Yahoo a další vyhledávače personalizovaly vyhledávání. To znamená, že během toho, co my klikáme, „oni“ registrují naše zájmy a dostáváme se do tzv. filtrové bubliny. Velmi rychle nám nabízejí jen určitý okruh sortimentu, služeb, nabídek, kontentu. Spitzer to popisuje jako informačně technickou rezignaci, kdy už dávno není v našich rukách stoprocentní sebeurčení a sebekontrola na internetu a přirozeně zakrňujeme.
Všechno toto výše zmíněné jde ruku v ruce se stresem, úzkostmi, depresemi a především s demencí.
Česká alzheimerová společnost uvádí, že dle Alzheimer's Disease International bylo v roce 2015 na světě odhadem 46,8 milionů lidí s demencí. Před deseti lety byl počet takto nemocných v České republice větší než 155 tisíc osob. A čísla se stále zvyšují.
Za velmi alarmující lze pak považovat fakt, že demence je nejčastější onemocnění dnešních seniorů, a to i přesto, že ve svém životě žili dlouhé roky bez digitálních médií. Co z dlouhodobého hlediska čeká ty, kteří defacto vyrůstají s telefonem v ruce, je otázka budoucnosti. Ovšem pakliže jste se někdy setkali s názorem, jak je možné, že nyní přibývá tolik poruch pozornosti a učení, hyperaktivit a neschopností se soustředit a slyšeli jste někdy typickou větu: „Za nás tohle nebylo.“
Je nutné si uvědomit, že za „nás“ také maminky neměly v jedné ruce miminko a v druhé telefon, že neexistovalo, aby děti trávily celé odpoledne u televize a rozhodně děti ještě před několika lety nehrály celé dny, týdny či měsíce počítačové hry a nebyla to jejich jediná záliba, které se věnují. Dříve neexistovalo, že by děti usínaly u telefonů, tabletů či televize. Rozdíl mozkové činnosti, když dítě usíná u maminkou čtené pohádky nebo u nějaké technologie je zcela zásadní.
Takřka na začátku knihy uvádí Spitzer tabulku, jejímž výsledkem je, že žáci deváté třídy v Německu stráví používáním digitálních médií více času než ve škole. Jak je to u nás, co myslíte? Stráví dnešní děti více času učením, přemýšlením, pozorností nebo čas investují do médií?
Asi není žádným překvapením, že výše zmíněné dále úzce souvisí s obezitou, nedostatkem pohybu, špatnou životosprávou, sklonem k agresivitě, úzkostmi nebo třeba cukrovkou.
„Nadváha a diabetes dlouhodobě způsobují poruchy prokrvování, k nimž dochází rovněž i v mozku, což také může vést k demenci.“
Co tedy dělat
Zřejmě by to nebyl Manfred Spitzer, kdyby neviděl naději, jak si pomoci. I přes cynické poznámky, že je většina z nás natolik pohlcena do digitalismu, že vlastní demenci již ani nevidíme.
Nemůžeme vinu házet na někoho jiného a čekat, že politici a ústavní činitelé začnou ostře vystupovat proti digitalizaci, výpočetní technice, umělé inteligenci a digitálním médiím. Protože jak napadne mnohé z nás, digitální média by je zničila.
Ale můžeme začít sami u sebe. Asi vás již nepřekvapí, že i následující body autor prezentuje dokonale vědecky podložené.
- Pochopitelně - vyhýbejte se digitálním médiím, omezte je, dávkujte si je na nutné a pochopte, že sociální sítě neznamenají lepší sociální život.
- Soustřeďte se vědomě - tady a teď. Zaměstnávejte mozek hlouběji.
- Dobrá strava a alespoň půlhodina pohybu denně.
- Peníze - nepřinášejí zdraví ani skutečné štěstí. Pohánějí jen chtivost a konzumní způsob života. Pokud máte potřebu utrácet, údajně je lepší za zážitky než za věci.
- Pouštějte se jen do věcí, které skutečně můžete uskutečnit.
- Občas poslouchejte při plném soustředění hudbu a zazpívejte si.
- Buďte aktivní, travte čas v přírodě, podnikejte výlety.
- Pokud máte děti, všechno pro ně platí spíš.
Čtěte a třeba začněte knihou o digitální demenci.
Zdroje:
SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7294-872-7.
https://www.alzheimer.cz/clanky/tiskove-zpravy/globalni-dopady-demence/
