Článek
Krása českého jazyka tkví mimo jiné v tom, že obsahuje nepřeberné množství slovních spojení, ze kterých se stane rázem dvojsmysl ba dokonce trojsmysl. O punech, slovních hračičkách a synonymech, homonymech, antonymech ani nemluvě.
Tajemstvím není ani to, jaké legrácky mohou vzniknout, když jeden řekne prostou frázi a druhý ji slyší zcela jinak, než byla míněna. Uvedu příklad. V legendárním seriálu Kobra 11 sympatický polda „Simír Gerchán“ pronesl o své kolegyni: „Jak se sem, tak rychle dostala?“ A mě napadá… no Simíre, jaká krychle? Tak se mluví o kolegyni?!
V dnešní době, která lpí na přehnané korektnosti a vyváženost by se Simír musel v následující epizodě omluvit, v té další by zemřel a série by končila přijmutím nového kolegy, nebinární plechovky, která si nechá onikat.
Ale zpět k věci. Před pár dny, vracející se z nákupu, mávám na manžela velkým pytlem oříšků a volám: „Nechala jsem se unést.“
„Ale nepovedlo se to viď?“
„Tak třeba příště,“ odpoví.
Nechápu, civím na pytel s oříšky a přemýšlím, co je na něm špatně. Večer před usnutím se rozesměji na celé kolo a manžel jen pronese: „To to trvalo. Možná bys měla vrátit titul.“ Dál se bavíme o množství oříšků a výkupném pro veverky…
A tak se dnes a denně necháváme unést absurdními situacemi. Učitel je unesen excelentním testem svého studenta. Obchodník je unesen novým zbožím, kat se nechá unést množstvím useknutých hlav a na tanečním parketu se nechal unést kde kdo. A já, vždy když mi někdo líčí, jak byl unesen, se také nechám unést, a představuji si, jak by to asi probíhalo. Jo, hold není únos jako únos.
A tím, čím se nechávají unést třeba na urologii, to je otázka do diskuze.
A co vy a vaše únosy?
M.R.
