Článek
Pokud pomineme dobu covidovou, která byla pro děti nesmírně zatěžující a náročná, tak v běžném každodenním dění, nezatíženém epidemií, je to do jisté míry pravda.
Ovšem není to tak, jak by se mohlo zdát. Že by snad děti byly samy od sebe naprogramované sedět u televize, nic moc neprožívat a konzumovat u toho nezdravé potraviny. Protože jak asi tušíte, ty se samy od sebe nevykouzlí, ale musí je dětem někdo koupit nebo jim na mě poskytnout dostatek peněz.
Pojďme na to ale z druhé stránky. Věřím, že mi dáte za pravdu, když řeknu, že v muzikantských rodinách obvyklé vyrůstají hudebně založené děti.
Samozřejmě že hrají roli i geny, ale z velké míry je to tím, že pokud se od malička setkávají v rodině s hudbou téměř denně a rodiče se před nimi věnují hudebním nástrojům a zpěvu, je jasné, že děti velmi brzy budou znát písničky a zkusí si na hudební nástroj zahrát.
Pro představu je to takhle i s knížkami. Rodiče, kteří dětem pravidelně čtou, zajímají se o knížky, obdarují dítě knížkou a před dítětem si čtou, se mohou spolehnout na to, že i dítě budou knížky zajímat.
A naopak, pokud rodiče tráví příliš mnoho času na telefonu, je více než jasné, že po něm bude dítě dychtit a rozčilovat se, když mu bude telefon odepřen.
Přesně totožným způsobem probíhá budování zájmu o sport a pohyb v dětech.
Pokud společně s dětmi vyrážíme do přírody, povídáme si při výšlapu na hrad, zažíváme legraci a a soutěžíme o to, kdo je větší bombarďák, automatický tím v dětech probouzíme zájem o pohyb, protože je to pro ně něco, co běžně zažívají a mají to spojené s pozitivními pocity, zábavou, dosahováním cílů…
A když společně vyrážíme na kolo, chodíme do bazénu a řádíme na skluzavce, nejen že je to společně strávený čas, ale je to jeho smysluplné vyplnění.
Nestačí tedy dítě přihlásit na pohybový kroužek a tam ať si dělá co chce. Chce to s ním vědomě prožívat zájem o pohyb a sport. V momentě, kdy se dítě vrátí z kroužku, je fajn si s ním popovídat o tom, co se povedlo a klidně dítě poprosit, aby vám ukázalo jakou novou dovednost se naučilo a ideálně, když si to zkusíte s ním.
...
Nedávno jsem nechtěně vyslechla jednoho tatínka, který svému synovi horečně říkal, že nové kolo mu nekoupí do té doby, dokud nedá na zápase gól.
Na chlapci byla vidět marnost. V jednom ze sportovních obchodů obdivoval kola a snažil se tatínkovi vysvětlit, že by raději jezdil na kole, než chodil na zápas, že ho prostě fotbal nebaví. Tatínek mu ale řekl, že je to jeho sportovní kroužek, že je tam přihlášený, a že tam jednoduše chodit bude.
Chlapec odcházel se slzami v očích.
Pokud by tento chlapec zanevřel na jakýkoliv sport a pohyb, myslím že by se nikdo nemohl divit.
Kdyby byla možnost přihlásit tatínka někam, kde se mu absolutně nebude líbit a bude se tam cítit špatně, hned bych mu doporučila ať si podá přihlášku a alespoň měsíc tam dochází. Věřím, že by své postoje změnil.
Závěrem, i stravovací návyky jsou něco, co se dítě učí v rodině. Proto kritizovat děti, že jsou líné, obézní a nemají o nic zájem, není na místě.
M.R.
