Článek
Respektive její součást. Prastaré čínské město Čchang-an bylo založeno Wen-Tiem, prvním císařem z dynastie Suej před více než 1400 lety v místně dnešního Si-anu. Později se stalo městem císařů z dynastie Tchang.
Bylo vystavěno v několika precizních etapách pod vedením přísných architektů v téměř dokonalé lokalitě tehdejší Číny. Rodil se tak opravdový skvost.
Jelikož staří Číňané věřili, že svět má tvar čtverce, inspirovali se s v této myšlence i při budování Čchang-an. Všechny čtvrti, valy a ulice byly situované do pravých úhlů a ačkoliv se jednotlivé městské části lišily velikostí, jejich vnitřní rozložení bylo nachlup stejné.
Vše bylo vzorně propracované a majestátní zároveň. Domy, které byly obrácené do hlavních tříd měly vysoká průčelí bez oken a jejich obyvatelé byly chráněni před hlukem, prachem i zvědavými pohledy.
Pro představu, nejhlavnější třída Čchang-an měla na šířku zhruba 155 metrů, pařížský bulvár Champs-Élysées má okolo 80 metrů.
Obchodní a kulturní čtvrti byly odděleny od obytných, město disponovalo bohatstvím hlavně díky hedvábí, rybolovu, vzkvétajícímu obchodu a úrodné půdě. Příjemné klima bylo jen třešničkou na dortu. Velkému rozkvětu se těšilo i umění.
Tržiště, obchody, restaurace, zboží a móda. Již tenkrát se rodil konzumní život plný blahobytu. Bylo to skutečné srdce starověké Číny, která se za vlády této dynastie měla nejlépe za dlouhá léta. Vojska pronikala nejen do Koreje a Tibetu, ale také na území dnešního Ruska a vzdálená Persie žádala tuto říši o ochranu.
Navenek pozlátko, uvnitř strohost a konzum
Město velmi rychle nabíralo na věhlasu, díky němuž do něj proudilo mnoho obchodníků, poutníků i učenců. Neboť i vzdělávání a řemeslo nebylo této metropoli cizí.
Ovšem všední život obyvatel byl strohý a předvídatelný asi jako jeho čtvercové uspořádání. V Čchang-an panoval velmi přísný řád připomínající klášter či dokonce vězení. Při soumraku se z ulic pravidelně ve stejný čas beze změny ozývaly bubny jako varování, že lidé nesmí vycházet ze svých domovů, načež na město padlo ticho. S raním zvukem bubnování život opět ožil. Běžné denní činnosti byly zdánlivě uvolněné, ale střežené zároveň.
Čchang-an disponoval dvěma rozmanitými tržišti. Každé z nich však mělo ve středu svou správu, která kontrovala poklidný chod a dodržování různých nařízení. Tehdejší tamní obyvatelé si tak mohli koupit cokoliv, co místní a cizí obchodníci nabízeli, ovšem pod dozorem.
S přílivem kupců se do města dostávaly i okázalé šperky, alkohol či nové plodiny a postupně se zdálo, že obyvatelé nemají ničeho dost. Kdo měl hodně, chtěl ještě víc a ve městě se začalo hromadit všechno možné včetně jídla. Suroviny i hotové pokrmy se mnohdy vyhazovaly a hnily, neboť se nestíhaly zkonzumovat. Docházelo tak k velkému plýtvání vším.
Nikoho asi nepřekvapí, že na mnoha dochovaných artefaktech mají postavy robustnější postavy či zavalité obličeje.
Více lidí, více náboženství, více všeho
Metropole to byla tak okázalá a představovala míru prestiže, že i přes veškerou přísnost se zde usazovalo stále více obyvatelstva a stoupala moc i věhlas císařů. Těm se podařilo vykomunikovat široké spojenectví v mnoha zemích a Čchang-an se tak stal diplomatickým střediskem. S přívalem studentů toužících po poznání vznikaly i školy a univerzity.
Stoupající počet obyvatel představoval i jejich rozmanitost, vznik různých menšin, etnických skupin a přirozeně podnítil i jejich zvídavost k různým náboženství . Tehdejší vláda však tolerovala buddhismus, judaismus, islám i křesťanství. Každý si tak pod vybrat co mu bylo vhod, přirozeně pod kontrolou osob k tomu zvolených.
Jak už to tak bývá, toho, čeho bylo do nedávna nadbytek se začalo zdát obyvatelům málo a chtěli ještě víc a víc. Ženy rychle střídaly módu, oblečení se postupem stalo ukazatelem společenských vrstev a stejně tak důležité bylo líčení a česání. Na první pohled bylo znát, kdo kam patří.
Organizované pitky
Zajímavostí byly kulturní akce spojené s organizovaným pitím vína. Vždy se pilo až po jídle doslova po rundách. Na tuto „hru“ dohlížel jakýsi „sudí“ a kontroloval, zda se dodržují pravidla. Lidé pili postupně jeden po druhém, a ten kdo nevyprázdnil sklenici až do dna dostal výprask nebo byl přinucen pít dál. Uvádí se, že tento zvyk zanechal stopu i v moderní čínské tradici. Číňané do dnes u stolu rádi hrají různé hry a ten, kdo prohraje, prý obvykle dostane lahev vína.
Lehkovážný život a kriminalita
Ačkoliv se to může zdát jakkoliv absurdní, dozorovaný byl i lehkovážný život, který šel ruku v ruce s blahobytem. Oslavy, svátky, slavnosti, hýření a hry byly dá se říct povinné. Při vlastním úsudku by se mohlo zdát, že z přebytku všeho vznikaly nudné kratochvíle, které byly organizovaně a uměle přetvářeny v zábavu.
Typické byly například i kohoutí zápasy, které se těšily velké prestiži. Pólo na koních a ponících rovněž.
Nikoho nepřekvapí, že i tato hlídaná, zdánlivě kultivovaná a bavící se společnost měla své vážné starosti. Jelikož stále přibývalo jídla a věcí, hromadil se i odpad. Cizí pro Čchang-an nebylo ani chuligánství nebo například tetování. To ovšem bylo zejména pro vyšší vrstvy symbolem té největší kriminality a nejhorších zločinů.
Mezi jednotlivými komunitami se občas objevila nevraživost, nelibost konkurence a objevovalo se i noční obchodování, které bylo nejprve zakázané. Postupně se však uvolňovaly zákony a vláda byla tolerantnější. S jídlem roste přirozeně chuť a není s podivem, že se objevovaly i mladické protesty a kriminální skupiny.
Zánik zlaté éry
Posledního císaře pak sesadil samozvaný pretendent Ču - wen, kterého si můžeme představit jako kritického opozičního politika. Zřejmě i liknavost občanů způsobila, že v důsledku jeho rozhodnutí bylo toto proslulé město téměř celé zničeno.
Účelem mělo být jeho fyzické posunutí více k východu, kde měl Ču - wen svou rezidenci. Dochované písemné památky uvádí, že byl dlouhé týdny slyšet srdcervoucí pláč a nářek obyvatel, kteří se museli násilím přesunout jinam.
Časem bylo na tomto místě vybudováno jiné město, menší, které se stalo základem pro dnešní moderní Si-an.
Zdroje:
JINDRA, Štěpán (ed.). Zaniklé civilizace. Praha: Reader's Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-65-8.
SCARPARI, Maurizio. Starověká Čína: čínská civilizace od počátků k dynastii Tchang. Čestlice: Rebo Productions, c2000. ISBN 80-7234-154-5.
SIMA, Qian. Kniha vrchních písařů: výbor z díla čínského historika. Přeložil Olga LOMOVÁ, přeložil Timoteus POKORA. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2154-8.
