Článek
Čas od času se nakupí milé hlášky naší dcerky, které vydají na článek. Jsou radostné, upřímné a plné důvěry ve svůj dětský svět. A ačkoliv je rodičovství pochopitelně starost, je to i skutečná radost.
Osobně si mateřství užívám, ale již nějaký ten pátek jsem s dětmi doma a ještě nějaký čas budu, jelikož mladší dcerce není ani rok. A tak není divu, když mozek není vždy stoprocentní, praktický a zcela pozorný. Co se týče dětí, jedu vždy na 200 %, ale pozoruji, že když dělám něco sama, občas pěkně pobavím i sama sebe.
První takovou grotesku asi zažil kde kdo. Nebo alespoň známý kamaráda vašeho kamaráda.
Bylo odpoledne a s mladší dcerkou jsme jely na očkování. Vyrážely jsme o něco později než bylo v plánu, začalo pršet a před místní poliklinikou nebylo místo k zaparkování. Našla jsem jedno jediné podélné, kde byl ale vjezd k domu. Na zahradě stál pán a já se ho šla slušně zeptat, zda bych auto nemohla na krátký čas nechat u něj před domem, že jdeme k doktorce a hned pojedeme domů. Pán ačkoliv nikam dle jeho slov nepotřeboval, odmítl. Spěchala jsem tedy hledat jiné místo.
Když jsem ho konečně našla, zhasla jsem světla, motor a chtěla jsem vyndat dcerku z autosedačky, jenže to nešlo. „Hergot, co je zase?!“ Bručela jsem si pro sebe. Vynaložila jsem větší sílu k výstupu a pořádně zabrala. Zapnutý bezpečností pás mě však rázně vrátil do sedačky… no… zkontrolovala jsem jestli mě nikdo neviděl, doběhla pro dcerku a smála se ještě v čekárně.
Druhá příhoda je z minulého týdne. Manžel vzal děti ven a já se chystala umýt koupelnu. Na houbičku jsem dala množství saponátu a začala drhnout vanu, umyvadlo a toaletu. Šlo to hladce a pochvalovala jsem si, jak saponát hezky voní a pění. Nabuzená na úklid jsem přidala prostředek a vesele pokračovala dál. Část neidentifikovatelné špíny ve spáře šla hůř vyčistit a já drhla o něco zuřivěji a nešetřila příjemným čistidlem. Mezitím, co jsem nechala saponát působit, jsem leštila zrcadla v domě a vynesla odpad. Pří splachování vany vodou jsem se lehce podivila, že prostředek pění opravdu hodně, ale což. Byla jsem spokojená a vyrazila za rodinou.
Večer děti usnuly dříve a já si šla dát vanu a umýt si vlasy… a teď to přišlo. Značná část šamponu byla pryč. Jak je to možné? Zrovna tento, drahý. Víte, těhotenství, kojení, dva porody do dvou let po sobě daly i vlasům docela zabrat a já investovala do dražšího šamponu, jelikož si to situace žádala.
Asi tušíte, že jsem téměř celou koupelnu divoce čistila šamponem na vlasy. A když si vzpomenu na mé zuřivé drhnutí oné špíny ve spáře, kydajíc na flek šampon za několik stovek, směji se ještě teď. Během úklidu jsem ho měla v ruce asi tak desetkrát a ani jednou mi nepřišlo divné, že to není Cif. Holt vykojený mozek skutečně existuje.
Za zmínku také stojí kuře v marinádě ve skříni. Obvykle vařím večer na následující den nebo si to alespoň chystám. Kuře marinuji v kečupu, mírném množství česneku, soli a bylinkách.
Když jsem maso potřela marinádou, strčila jsem ho v pekáčku do skříňky, kam dávám koření. Bylinky skončily v ledničce. Ještě jsem poklidila kuchyň a spokojeně usedla na gauč vedle manžela, jako by se nechumelilo.
Asi ve dvě ráno, když se mladší dcerka probudila na kojení mi došlo, kde kuře je. Jakmile usnula, šla jsem ho dát tam, kam patří…
A manžel mi říká, ať si hlavně takto nespletu třeba krbová kamna se záchodem… I když teplo by asi bylo rovněž.
