Článek
Nedávno jsem tady psala o tom, jak snad i v dobré víře přehlcujeme děti vším možným a nevědomky jim krademe možnost se na něco těšit. Po něčem toužit ba dokonce si něčeho vážit. Stává se, že jsou děti zahlcené hračkami, které se kupí, a v mnoha rodinách už to prostě není kam dávat. Děti tak ledacos dostanou ještě dřív, než si to vůbec přejí.
No jo, ale co s tím. Když i přes to všechno se děti nudí.
Nuda nemusí být na škodu
Když se dítě nudí, má jedinečnou možnost rozvíjet tvořivost, kreativitu, důvtip, motoriku, fantazii a další. Jednoduše si začne hrát s věcmi a hračkami jinak než si doposud hrálo. Postaví novou věž, nakreslí nový obrázek, vytvoří jiný bunkr. Klidně ho nechte se chvíli nudit a pozorujte, co dítě napadne.
Nuda by se však neměla zahánět další novou hračkou s domněním, že s tímhle už si skutečně vyhraje. Pak se může klidně stát, že doma máte páté lego a pořád to není ono.
Samozřejmě, že hračky patří k dětství, vždyť hra a hraní si je nádherná činnost. Ale plné úložné koše, boxy a skříně, ve kterých se valí kvanta plyšáků, hraček a her vede k tomu, že děti zapomenou, co že to všechno vlastně mají a s mnohým si ani nehrají.
Zkoušeli jste někdy dát takovému znuděnému dítěti obří krabici? Že ne? Pokud budete mít možnost, jednu si schovejte až vám nebo někomu z okolí přijde velký balík. Stojí to za to.
A co pak takové zapojování do domácích prací. Společně.
Televize, tablet a mobil
Ano pořád ta stejná písnička moderních technologií. Pokud sami zaháníte nudu u obzvlášť malých dětí (odborníci tvrdí do 6 let) tabletem nebo televizí, a to ve velké míře, brzdíte tím všechno výše popsané a budujete závislost.
Navíc po vypnutí televize a odložení tabletu se žádný super pocit nekoná. Další nuda… a co teď? Možná pomůže dát si něco dobrého. Nebo ne?
V horším případě roste frustrace a agrese, která, ať chceme nebo ne, se bude drásat ven.
Lze to v dnešní době ale dělat bez technologií? Těžko říct. Sto lidí, sto domácností a sto různých výchovných způsobů. Řešením je asi přiměřenost.
Jít ven, poznávat svět a někam směřovat
Jaká je to však paráda, když dítko vyběhne ven na zahradu, na hřiště, do parku, v tomto období na sáňky.. a může se tam šťourat v hlíně/písku/sněhu. Prostě jít někam, kde se proběhne a vyřádí.
A co teprve u starších dětí, když mají kroužek, koníček nebo zálibu, ke které směřují? To je potom nádhera.
Směřovat někam, pro něco být nadšený a v něčem se zdokonalovat je velký přínos nejen pro děti, ale i pro nás dospěláky. Najednou už není tak velký prostor pro nudu.
Kvalitní seberealizace vede ke spokojenému životu, zejména když to baví. To pak máme ještě pěkný zážitek.
A jaký je váš názor?
M.R.
Poznámka na konec. Jistě jste zaznamenali, že v posledních letech se děti často perou. Jsou to spíše mladiství a vše si natáčí na telefon. Nejednou to řešila police. Domnívám se, že je to proto, že se aktéři nudí, nic moc je nebaví, nikam nesměřují. Prožívají povrchně. A taková rvačka, to je přece něco! Bohužel stejně fungují i drogy.
