Článek
Jako bych slyšela nejednoho rodiče, který je skutečně přesvědčen, že jeho ratolest měla úplně všechno, co potřebovala. A ten samý rodič pak začne vyjmenovávat všechny ty materiální věci, soukromé hračkářství, elektro, cukrárnu a celé nákupní středisko v obýváku a dětském pokoji. Drahé dovolené a konzumní zážitky.
Partnerské neshody nebo nevěru či rozvod, střídavou péči a neschopnost se domluvit na čemkoliv již tak vehementně neříkají.
Ale přesto onomu rodiči bloumá hlavou, kde se stala chyba, protože přirozeně své dítě miluje a přál by si pro něj to nejlepší. Ale nějak se nedaří. Dcera se chytla špatného chlapa, syn je ve špatné partě a zdánlivě je všechno najednou na nic.
Čím jsou špatné party typické? Jeden by řekl, že ponocováním, alkoholem a drogami, možná potyčkami se zákonem. A čím dříve se dítě takové party chytne, tím se to hůř napravuje. Čí je to ale vina? Rodičů nebo samotného dítěte. A co když „špatné party“ vůbec neexistují.
Co jsou primární potřeby dítěte a jak s tím souvisí?
Primární potřeby a jejich (ne)naplňování ovlivňuje celý život lidského bytí v maximální míře. V dospělosti máme poměrně solidní možnost svá přání a požadavky ovládat sami, ovšem o dětech to neplatí. Ty jsou zcela závislé a zároveň velmi učenlivé. Tudíž jaké vzorce chování a způsob života jim předáte, to si s největší pravděpodobností přenesou do dospělého života.
A nejen to, zároveň jsou to pořád děti s dětskými mozky, které rozhodně nejsou vybaveny chápat a rozumět všemu, co se odehrává v dospěláckém světe.
A tak spoléhají na rodiče a pečující osoby, že jim jejich potřeby nejprve budou naplňovat oni a poté je povedou k samostatnosti. Ovšem ne u všech potřeb je to tak jednoznačné.
Například potřeba lásky a uznání je nesmírně silná potřeba, kterou ale můžeme v dostatku získat jen od někoho jiného. Pro malé děti je toto nezbytné ke správnému vývoji a puberťáci potřebují uznání a respekt víc než cokoliv jiného.
Mnozí znají Maslowovu pyramidu potřeb, která má pět pater, po kterých v ideálním případě stoupáme. V prvním patře zajistíme fyziologické potřeby jako je hlad, žízeň, spánek, vylučování. V druhém patře naplníme potřebu bezpečí a zabezpečení, jistoty, vlastnictví. Třetí patro se týká lásky, sounáležitosti, přátelství. Touhy někam patřit a být přijímán. Ve čtvrtém patře se odehrává potřeba uznání, respektu, sebeúcty. V pátém patře pak dochází k vlastní seberealizaci.
A pochopitelně, těžko se nám dosahuje vyšších pater, když to v nižších pokulhává. A pokud dítě v některých potřebách strádá, hodně a dlouhodobě, začne jejich uspokojování hledat jinde, jakmile to věk dovolí.
V těch nejzávažnějších případech děti kradou svačiny spolužákům a jídlo v obchodech. Mnozí si pamatují zprávy o nebohé dívce, která byla nucena žít otcem a macechou v boudě za domem a přišla zazvonit k sousedům o jídlo. Zde byly porušeny ty nejzákladnější lidské potřeby.
Profesor Matějček a další odborníci hovoří o nutnosti prolínání se biologických a psychických potřeb. Konkrétně se (mimo výše zmíněného) jedná o potřebu stimulace, smysluplného světa, bezpečí a jistoty, identity a iniciativy a potřeba otevřené budoucnosti.
Potřeba stimulace představuje dostatečným množstvím podnětů přiměřených mentálnímu věku dítěte. Včetně těch emočních a citových. Smysluplný svět pro děti představuje pravidelný režim nebo rutinu. Rozumná a přiměřená pravidla a řád, kdy dítě prostě ví, co se bude dít, co následuje po čem. Jeho denní činnosti mu dávají smysl. Identita a iniciativa představují vědomí vlastní osoby a vlastního já, sebeúctu. Bezpečí a jistota jde ruku v ruce láskou a přijímáním.
Je to trošku alchymie a jiné to bude u batolete, školáka a puberťáka. Ovšem každý rodič ví, že rodičovství jednoduše lehké není. Nicméně pokud dítě v primárních potřebách strádá a co hůř, pokud není dítě dostatečně láskyplně vedeno v jakémkoliv věku (pochopitelně se forma bude lišit), dochází k ponižování, nerespektování, trestům apod., nemůžeme se divit, když dítě postupem věku inklinuje ke „špatné partě“ potažmo špatnému partnerovi.
A tak i přesto, že ty nejzákladnější potřeby jsou mnohdy skvěle zajištěny a rodiče mají pocit, že nemůže dítěti opravdu nic chybět, dítě může často toužit jen po větším uznání, pochopení, respektu či náklonnosti.
Špatné party neexistují
Jednou jsem slyšela názor, že špatné party neexistují, že se jedná pouze o komunitu dětí/mladistvých, kteří to nemají doma úplně lehké. Souzním s ním. Nejsou naplňovány jejich primární potřeby, a tak hledají jinde. A v momentě, kdy se sejde skupinka mladistvých, kteří strádají podobně, je to pro ně do jisté míry osvobozující. Proč? Protože se jim najednou dostane pochopení a nejsou jediní, kdo to má podobně.
Není nutné, aby děti měly kvantum lahůdek a sladkostí, přemíru hraček a pokojíček zahlcený elektronikou. Někdy stačí těchto věcí ubrat a přidat upřímného zájmu, láskyplnosti, pochopení a povídání.
Příklad z praxe
Lukáš (13) vyrůstal s oběma rodiči a starším bratrem Tomášem (16). Od malička děti dostávaly vše, co si přály. Dokonale u nich fungoval systém cukr a bič. A jelikož byl Lukáš o něco horší v učení, ale šikovnější ve sportu, často dostával kázání o tom, že sportu se bude moci věnovat, až bude mít známky jako bratr.
Za špatné známky nemohl ven a často slýchal věty typu: „Podívej se na Tomáše.“ „To nemůžeš makat jako Tomáš?“
A tak se celé jeho dětství neslo v duchu, že není dostatečně dobrý. Když se na začátku puberty osmělil, že by chtěl chodit na sportovní kroužek, dostalo se mu odpovědi, že si musí nejprve zlepšit známky jako Tomáš.
Vztek, navíc podmíněný pubertou na sebe přirozeně nenechal dlouho čekat. Lukáš nikdy nezažil uznání nebo prostor pro vlastní seberealizaci.
A tak hledal jinde. Našel si kamarády, kterým bylo doma podobně a cítil se mezi nimi dobře. Není divu. Lukáš nikdy neslyšel o tom, že je jedno, že je v matematice horší, a že ho rodiče mají rádi takového jaký je. Nikdy nechodil na sportovní kroužek, a možná kdyby ho rodiče podpořili v tom, co ho baví, nemuseli by si teď zoufat, že se chytl „špatné party“ a odstěhoval se.
Rodina si poté zažila velké starosti, ale dnes Lukáš po dokončení učebního oboru pracuje jako velmi šikovný truhlář, věnuje se sportu a zakládá svou rodinu, ale s rodiči se stýká velmi málo.
Materiálních věcí měl vždy nadmíru, ale to podstatnější bohužel chybělo.
M.R.
