Článek
Kdysi dávno jsem zažila v jedné nizozemské nemocnici velmi nepříjemnou zkušenost. Na jedné a téže chodbě za dveřmi vpravo lékaři zachraňovali nedonošené děti, které se narodily předčasně a za dveřmi vlevo tytéž děti šance na život zbavovali, prováděli interupce.
V Nizozemí se podle zákona smějí provádět přerušení těhotenství do 24. týdne (v ČR běžně do 12.týdne, ale v případě ohrožení života matky nebo vážného poškození plodu rovněž až do 24. týdne). Ve skutečnosti je však snaha lékařů provést interupci do 22. týdne těhotenství, neboť vycházejí z toho, že při určování stáří plodu může dojít ke dvoutýdenní nepřesnosti.
Jedna chodba, dva různé osudy
Byla jsem svědkem situace, kdy jedné mamince za dveřmi vpravo lékaři zachraňovali dítě, které se narodilo ve 24. týdnu těhotenství a před dveřmi v levé části chodby seděla maminka, která byla ve 23. týdnu těhotenství a právě se chystala k jeho přerušení, tedy šla na potrat.
Když se vedou debaty o tom, jestli má matka právo rozhodnout o ukončení těhotenství, které je zdravé a nijak ji neohrožuje na životě, na tento moment si vzpomenu.
Malé nic
Při ukončení těhotenství do 12. týdne má většina lidí pocit, že jde vlastně o takové nějaké malé nic, a tak ani není co řešit. Jak tedy vlastně to malé nic vypadá třeba v 11. týdnu těhotenství?
Strejda Google nám řekne: „Na ultrazvuku lze vidět, že velikost plodu od temene po zadeček je zhruba 4 centimetry, zatímco jeho váha se pohybuje kolem 7-8 gramů. Plod je tedy momentálně velký asi jako švestka. Zároveň začíná být v děloze velice aktivní – může se různě protahovat, otáčí se na všechny strany a kope nožičkama.“
V odborné literatuře se dočteme, že miminko už má velmi drobné prsty na nohou i na rukou, je položen základ pro budoucí nehtíky, vznikají nehtová lůžka. O pohlaví miminka je už rozhodnuto, zatím však ještě nemůžeme vidět, zda jde o chlapečka nebo holčičku. Nicméně pokud to bude holčička, její vaječníky už se vyvíjejí. Obličej se začíná podobat lidskému, víčka jsou zatím srostlá.
Jen o týden později, tedy ve 12. týdnu, má miminko již vyvinuté všechny orgány, zpevňuje se jeho kostra a začíná polykat plodovou vodu, takže ledviny již vylučují moč do močového měchýře. Reaguje na podněty, dokáže sevřít ručku v pěst, zívat, mračit se nebo se usmívat!
Jsme na konci prvního trimestru, v době, kdy se u nás ještě běžně dělají přerušení těhotenství tzv. „na poslední chvíli“.
To malé nic, o kterém jsem psala výše, se dokáže usmívat i mračit a z toho mimo jiné plyne, že zcela jistě prožívá nějaké emoce, nějaké pocity. Člověk se mračí, když se mu něco nelíbí nebo je s něčím nespokojen a usmívá se, když je mu dobře.
Nebolí to, ale stačí nám to?
Vědci se shodli, že do 24. týdne těhostenství plod necítí bolest. Svůj závěr opírají o skutečnost, že v tomto období není nervová soustava plodu ještě tak dokonale vyvinuta, aby bylo možné cítit bolest.
Kladu si otázku, co tedy je miminko schopno cítit a vnímat v době mezi 22. a 24. týdnem těhotenství? Lékaři i vědci potvrzují, že vnímá hudbu, hlasy i zvuky všeho druhu. Vnímá, když je jeho matka ve stresu, stejně jako když se bojí nebo prožívá jakékoliv jiné nepříjemné pocity. Je schopno poznat tlukot srdce vlastní mámy. Protože se směje a umí se mračit, usuzuji, že je schopno vnímat příjemné a nepříjemné, tedy pohodu a řekněme určitý diskomfort.
V životě člověka jsou situace, kdy bolest necítíme, ale tzv. příjemné to není. Proto se tak často u lékaře ptáme (bez ohledu na věk), jestli to bude bolet. Kdo podstoupil někdy například tzv. gastroskopii, tedy vyšetření například jícnu, žaludku, event. dalšíh břišních orgánů speciální sondou, dobře ví, že to sice nebolí, ale rozhodně to není nic příjemného.
Jak se provádí interrupce
Jako nejšetrnější metoda se jeví tzv. potratová pilulka, kterou je možné použít v prvních týdnech těhotenství. Zastaví vývoj plodu a dojde k samovolnému potratu.
Umělé perušení těhotenství do 8. týdne stáří plodu se nazývá mini interrupce. Probíhá tak, že se do dělohy vsune přes děložní hrdlo vývěva (trubička napojená na velmi silný "vysavač”) a plod se po částech vysaje z dělohy do nádoby. Děloha je poté dočištěna kyretou (což je ocelový nůž zakulaceného tvaru). Vyškrabe se tak placenta a zbytky tělíčka dítěte.
Dělá mi problém si i jen představit, jaké pocity může plod při takovém vysání ven z dělohy prožívat. Sání je tak silné, že dojde k postupnému roztrhání tělíčka. Prý to nebolí. Kdyby mi někdo řekl, že mě nějaký silný vysavač vcucne a mé tělo roztrhá na kusy, asi by mi nepomohlo uklidnění, že mě to vůbec nebude bolet. I když to bolet nebude, doufala bych, že to budu mít za sebou co nejrychleji, protože nepochybuji o tom, že to nebudou nijak hezké zážitky. Myslím, že přibližně tak nějak to bude vypadat při mini interrupci z pohledu plodu. Asi to nebolí, ale že to bude mimořádně nepříjemné, o tom nepochybuji.
Mezi devátým a dvanáctým týdnem těhotenství je plod dítěte již tak velký, že ho není možno odsát, proto se odstraňuje kyretou přes násilně roztažené děložní hrdlo. Můžeme to přirovnat k rozřezání plodu a jeho vytažení po částech.
Děje se tak v době, kdy se plod už umí mračit i usmívat, kdy reaguje na dotek, dokáže tisknout ručky v pěst apod. Vypadá přibližně tak, jak vidíte na obrázku. Jak asi vnímá situaci, kdy se mu snaží nějaký nástroj ublížit?
Pokud lékaři povolí ze zdravotních důvodů interrupci po dvanáctém týdnu, většinou se ukončení těhotenství řeší vyvoláním předčasného porodu hormonem prostaglandin, který vyvolá silné děložní stahy a dítě je vypuzeno z dělohy ven.
Metodu volí lékař, ale může být i hodně drastická
Někdy se používá až drastický způsob při interrupci do šestnáctého týdne. Děložní hrdlo se roztáhne a použijí se tzv. potratové kleště. Plod už je velký na to, aby prošel děložním hrdlem. Lékař kroutivými pohyby roztrhá tělo plodu, rozláme páteř a rozdrtí mu lebku. Následuje úplné vyprázdnění a vyčištění dělohy. Něco takového si nechci představovat ani z pohledu plodu, ale ani z pohledu lékaře.
Lékař může odmítnout
V Nizozemí je běžné, že si každý gynekolog sám může stanovit, zda interrupce provádí nebo z důvodu konfliktu s vlastním svědomím je neprovádí. Vůbec mě nepřekvapilo, že lékařů, kteří umělá přerušení těhotenství v jakémkoliv týdnu těhotenství vůbec neprovádějí, není v této zemi nijak málo. Přitom Holandsko rozhodně v Evropě nepatří mezi země, kde by nějak velký počet lidí věřil v Boha. Věřících tam je jen něco kolem 30%. Pro většinu holandských lékařů jde skutečně o věc jejich svědomí, nikoliv o náboženství, které by jim provádění potratů nedovolovalo. Nechtějí život ničit, když slíbili, že ho budou zachraňovat a chránit.
Prenatální psychologie
Americký prenatální psycholog Dr. David Chamberlain systematicky zkoumal mnoho párů matek a jejich dětí v hypnóze a ptal se na zkušenosti před porodem a během něho. Výpovědi matek a dětí se nápadně shodovaly a ukazovaly, že nenarozené dítě, ač jeho mozek dosud není plně dotvořen, už disponuje vědomím sebe sama i okolního prostředí. Zatím nejsou k dispozici přesné studie, od kterého týdne těhotenství můžeme mluvit o tom, že si miminko zcela jasně uvědomuje samo sebe a okolní prostředí. Když jsem však osobně hovořila s lékaři, většina mi potvrdila, že jsou přesvědčeni o tom, že ve druhém trimestru si plod již sám sebe i okolní prostředí dobře uvědomuje. Otevřeně řečeno, sice ho nic nebolí, ale nejspíš dobře vnímá své ohrožení.
Děloha je pro dítě bezpečné místo a když toto místo přestane být bezpečné, ať už proto, že se ho snaží vypudit ven, nebo proto, že je dítě ohrožováno nějakým nástrojem, který do dělohy proniká, musí to být minimálně velmi traumatizující zážitek, který vždy skončí smrtí plodu.
Možná jednou…
Možná jednou přijde doba, kdy odborné studie prokážou, že interrupce je velmi mučivý způsob ukončení života, a to přesto, že plod do 24. týdne těhotenství žádnou bolest necítí. Všichni dobře víme, že bolest a utrpení skutečně nemusí mít jen fyzickou podobu a že utrpení psychické, duševní, je stejně mučivé. To, že zatím nemáme vědecké důkazy o tom, co plod při všech výše uvedených druzích umělého přerušení těhotenství prožívá, neznamená, že to pro něj není mučivé a že o svůj život a jeho zachování nebojuje.
Interrupce není druh antikoncepce
Osobně vnímám jako velmi barbarské, pokud kdokoliv považuje interrupci za druh antikoncepce. Žijeme v době, kdy má každý pár možnost vzniku těhotenství účinně zabránit, pokud ví, že dítě nechce.
Interrupce skutečně není antikoncepce a neměla by být tak levná, jak je. Při dnešních cenách je cena zákroku mezi třemi až pěti tisíci hodně nízká. Kdyby byla vyšší, mohlo by to nezodpovědné páry přimět upřednostnit skutečnou antikoncepci.
Je hrozné vidět, že jsou mezi námi ženy, které za sebou mají téměř desítku interrupcí a jsou schopné vše uzavřít slovy: „Starej to zaplatí. Už máme děcek dost.“
Jiné páry se snaží marně počít dítě a vymodlené děti je někdy stojí desetitisíce, protože se bez pomoci speciálních klinik neobejdou. Tím se opět vracím na chodbu nizozemské nemocnice, kde na jednom konci chodby děti ve 24. týdnu těhotenství zachraňovali a na druhém je života zbavovali.
Ano, ale…
Souhlasím s tím, že pokud je v ohrožení život ženy, je to důvod k lékařskému zásahu. Pokud se žena v takovém případě rozhodne pro ukončení těhotenství, jde u většiny z nich o tzv. Sofiinu volbu a bývá to pro ně velmi těžké a traumatizující rozhodnutí. Každý rozumný člověk takové rozhodnutí chápe.
Pokud si však někdo jen nezodpovědně užívá a myslí si, že se „toho“ problému pak snadno zbaví „na počkání“, pak bych na takový čin nahlížela minimálně jako na zabití.
Pevně doufám, že za 50 let bude člověk vyspělejší a dojde k závěru, že jsou jiné cesty, než zabíjet nechtěné nenarozené děti. Takové, které třeba mohou ještě i potěšit páry, jež se o zplození života marně snaží. Že jich bude nejspíš přibývat, je dnes už téměř jisté.
Přispět k tomuto uvědomění může i to, když se bude zejména ženám říkat pravda o tom, jak interrupce skutečně probíhá a jak na ni plod reaguje. Většina lékařů potvrzuje, že plod před nástrojem například uhýbá, snaží se mu „uniknout“. Je na každém z nás zvážit, co to o vnímání nenarozeného dítěte vlastně říká.
Anketa
Zdroje:
