Jsou mladí a nezkrotní? Ne tak zcela. Prý jsou mladí a líní

Většinou jsou představy a nároky mladých kritizovány a vykreslovány jako generační konflikt. Vždyť přece generace jejich rodičů pracovala, až se z nich kouřilo! Opravdu je ale zrovna tohle něco, nač by ta generace měla být pyšná?

Říká se: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Nebo obdobně: „Jak si kdo ustele, tak si lehne.“ Faktem je, že okolí si k člověku většinou dovolí jen tolik, kolik mu sám člověk dovolí.

Telefonuje vám šéf po desáté hodině večer? Proč mu zvedáte telefon? Pokud nepracujete v profesi, u které je běžné mít například tzv. příslužbu, jako je to u lékařů, není žádný důvod takový hovor přijmout. Pracovní doba začíná ráno v dohodnutém čase.

Pokud vám šéf nikdy mimo pracovní dobu netelefonuje a nejednou volá pozdě večer, rozumný člověk hovor přijme, protože to většinou opravdu znamená, že se něco důležitého děje. Na druhou stranu, rozumný šéf nebude volat, pošle nejprve sms, aby nerušil.

Patříte-li však k těm zaměstnancům, pro které je „normální“, že zvedají svému nadřízenému pravidelně telefon mimo pracovní dobu, pak škodíte sami sobě. Normální to opravdu není. I pracovní doba má své hranice a pracovní nasazení své meze.

Něco jiného samozřejmě je, pokud jste si domluvili naprosto výjimečné finanční ohodnocení a součástí dohody je také naprosto výjimečné pracovní nasazení. Kolik zaměstnanců však spadá do této kategorie?

Setkávám se s mladými lidmi při své práci denně. Nejsou líní, většina alespoň ne. Jen mají jasno v tom, co nechtějí. Nechtějí vyhořet z pracovního nasazení, jako se podařilo mnoha lidem v generaci jejich rodičů. Finanční požadavky mají možná někdy poněkud nadsazené, ale ceny věcí, které tito mladí lidé do života potřebují, jsou na trhu také víc než nadsazené - třeba bydlení.

Kromě toho, všechno je v kapitalismu otázkou nabídky a poptávky. Pokud by se mladým podařilo jasně ukázat zaměstnavatelům, že pro ně budou pracovat jen za určitých podmínek, pokud by generačně byli jednotní, firmy se bez nich dlouhodobě rozhodně neobejdou. Příchozí generace tak může hodně změnit i pro současné padesátníky.

Buďme k sobě upřímní. I když nás naše práce baví, chceme abychom na nic jiného neměli čas? Chceme řešit neustále jen práci? Kam odsouváme rodinu a jak dlouho to ještě můžeme všichni dělat? Kdy se nám vymstí, že nemáme čas na děti? Kdy zaplatíme zdravotní daň za to, že nám nezbývá čas na každodenní dlouhou (a příjemnou) procházku v parku nebo v přírodě, na návštěvu fitka, bazénu, nebo třeba na sexuální život s partnerem? Kolik z nás večer usíná únavou a na něco takového, jako je zdravý přirozený intimní život dvou lidí, vlastně nemá sílu ani pomyslet, natož se o něj pokusit?

Mladí nechtějí nic víc, než:

- Být dobře zaplacení za práci, kterou dělají.

- Pracovat co nejméně a mít za to co nejlepší odměnu.

- Mít co nejkratší pracovní týden (ideálně např. 32 hodin týdně, což je už v některých zemích západní Evropy dnes běžné, ve Francii je to 35 hodin, v Dánsku 37 hodin, v Belgii 38 hodin), aby mohli věnovat čas také dalšímu seberozvoji, zdravému životnímu stylu, rodině, partnerovi, aby mohli kulturně a sociálně žít, cestovat, provozovat své záliby atd.

Je na tom něco tak špatného, že bychom se my ostatní nepřidali a nepřipojili náš podpis pod takové požadavky? Není snad v jedenadvacátém století už čas na něco trochu jiného, než na raný kapitalismus, který panuje v České republice?

Mohu porovnávat jen s tím, s čím mám osobní zkušenost. V Nizozemí je ve společnosti tématem číslo jedna zdravé skloubení pracovního a osobního života.

Pracovní týden firmy zkracují, běžných je 32 hodin a plat není nižší, než když se pracovalo 40 hodin týdně. Firemní bonusy mají stále častěji podobu přestávek v práci, aby si zaměstnanec mohl zajít na půl hodinky zacvičit nebo se projít či si zaplavat apod. Není nic divného na tom, že firmy mají tzv. odpočívárny a společenské místnosti. Cítíte se unavení? Tak si běžte na dvacet minut odpočinout, možná si lehněte do houpací sítě nebo si s kolegou zahrajte ping pong. Po chvíli se vrátíte k počítači svěží a práce zase půjde lépe od ruky. Netýká se to jen kancelářských profesí, ale všech, včetně těch dělnických.

Na nizozemském pracovním trhu je obrovské množství zkrácených pracovních úvazků, většina holandských žen pracuje tři dny v týdnu, aby měly čas na rodinu, děti a domácnost. V Česku, pokud máte zkrácený úvazek, mnoho zaměstnavatelů předpokládá, že za polovinu pracovní doby uděláte totéž, co za celou, jen za polovinu peněz. To chceme?

U nás si o takovém přístupu, jako mají v Nizozemí, můžeme jen nechat zdát. Češi totiž ročně napracují o více než 100 hodin navíc, než je průměr v Evropské unii. Více než 50 hodin týdně pracuje přes 7 procent obyvatel České republiky. Češi v kancelářských profesích odpracují na neplacených přesčasech více než hodinu denně. Čtyřdenní pracovní týden je tu spíš něco ze světa pohádek. Mimochodem, kdo tohle bere v úvahu, když je nám neustále opakováno, že celá Evropa bude chodit do důchodu v 65 letech a později? Není také podstatné, kolik toho člověk skutečně odpracoval?

V Česku tedy v zásadě pracujeme „jako mourovatí“, ale efektivitu práce to nezvyšuje. Ta totiž ani trochu s přesčasy nesouvisí. Platí spíš opak. Odpočatý pracovník = lepší pracovní výkon.

Za přesčasy je často schovaná špatná organizace práce, mnoho zbytečné byrokracie a někdy také snaha zalíbit se svému zaměstnavateli. Pokud se shodneme na tom, že by cílem práce na všech stranách měla být spokojenost s pracovním výkonem a pocit z dobře odvedené práce (jdu domů a říkám si, jak ten den byl skvělý, dařilo se, hodně se toho udělalo), pak k tomu rozhodně nevedou přesčasy a dlouhý pracovní týden. To se dnes už ví.

Proč tedy pořád pracujeme, když to nevede k cíli? Možná si na to generace dnešních padesátníků ještě neodpověděla, možná neměli odvahu se takhle otevřeně zeptat. Zdá se, že ti, kteří na pracovní trh teprve nastoupí, už odpověď našli. Je to chyba a je třeba najít jinou, lepší cestu. Ta nevede přes přesčasy, čtyřicetihodinové pracovní týdny a ochotu zvedat šéfovi telefony v noci.

Jestli mladá generace opravdu najde řešení, to nikdo neví. Měla by k tomu ale rozhodně dostat příležitost. Protože jak ve svém článku říká Stanislav Biler, záchranu shora čekat nemůžeme.

Citace (Stanislav Biler, 23. 1. 2023, z článku „Mladým se prý nechce pracovat. Kéž by to byla pravda“, celý text níže v seznamu zdrojů): „Vládne pravicová koalice, opozici tvoří oligarcha zaměstnávající desítky tisíc lidí a dva prezidentští kandidáti neřeší v debatách stav klimatu nebo pracovní podmínky, ale co dělali za normalizace. Jediná možnost, jak zlepšit pracovní podmínky, je přestat pracovat. Fungovalo to vždycky.“

Jestli má nastupují generace odvahu jít až tak daleko a klidně i přestat pracovat, to se teprve ukáže. My starší bychom jim ale neměli házet klacky pod nohy. Bojují totiž tak trochu i za nás.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/finance-mladi-nechteji-pracovat-ani-o-minutu-dele-40420524

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-venovat-vse-praci-ani-nahodou-rikaji-mladi-touhu-uspet-vsak-maji-velikou-226676

https://www.mesec.cz/aktuality/mladi-lide-nechteji-pracovat-pres-cas-podminky-si-kladou-i-u-pohovoru/

https://a2larm.cz/2023/01/mladym-se-pry-nechce-pracovat-kez-by-to-byla-pravda/

https://www.finance.cz/zpravy/finance/208344-eu-zeme-s-kratsim-pracovnim-tydnem-jsou-produktivnejsi/

https://www.businessinfo.cz/clanky/cesi-stale-pracuji-vic-nez-je-zvykem-v-evrope-lekem-muze-byt-ctyrdenni-pracovni-tyden/

https://zpravy.aktualne.cz/finance/prace-prescas-zebricek-zemi-ukazuje-kde-je-nejhur/r~ff88834af3d411e4b5ba0025900fea04/

https://www.novinky.cz/clanek/finance-kancelarske-prescasy-efektivitu-nezvysi-40367387