Článek
Pandemie covidu-19 se údajně postarala o to, že stále slyšíme, jak děti a náctiletí trpí depresemi, úzkostmi všeho druhu, jak jsou přecitlivělí a hroutí se při každém problému. Nejčastěji dáváme vše za vinu právě pandemii, která prý většinu psychických potíží u dětí a mladistvých spustila. Opravdu za to však může pandemie? Není to spíš tak, že naše děti zkrátka nejsou dostatečně odolné, protože se nikdo pořádně nestará o to, aby odolné byly?
Pokud se člověk bude chtít otužovat, začne to dělat postupně. Svou kondici otužilce musí budovat krůček po krůčku a úspěch mu přinese jen pravidelné úsilí a trpělivost. Kdo chce uspět v nějakém sportu, musí trénovat. Ne nárazově, ale pravidelně a zátěž postupně zvyšovat. Stejné to je s hubnutím, kdy jediný zaručený úspěch přináší celková změna životního stylu, ke které se ovšem člověk dopracovává postupně a trpělivě. Chcete se naučit cizí jazyk a nemáte možnost odjet přímo do země, kde se jím mluví? Pak vám každý zkušený lektor řekne, že je lepší věnovat cizímu jazyku denně 15 minut, než jednou týdně dvě hodiny. Trpělivost, postupné krůčky a zase trpělivost. To je ten klíč, který u většiny cílů nese ovoce a na konci pak i úspěch.
Jak trénují dnes rodiče své děti, aby v současném poměrně tvrdém světě obstály? Říkat jim, že musejí mít ostré lokty, to nestačí. Děti, které chodí do Skauta, mohou zažít na vlastní kůži určitý diskomfort: spaní ve volné přírodě, pobyt venku za větru i deště, nutnost trochu se obětovat pro dosažení určitého cíle a podobně. Podobné štěstí mají ty děti, kterým se rodiče věnují, jezdí s nimi do přírody a snaží se je postupně trénovat: v chůzi (aby ratolesti dokázaly ujít deset a více kilometrů pěšky), aby jim nedělalo problém opláchnout se v ledové vodě, aby vydržely po rozumnou dobu (třeba jedno dopoledne) nějaký ten malý hlad nebo žízeň nebo aby dokázaly třeba týden existovat bez vymožeností, na které jsou zvyklé (mobil, tablet, počítač, ale také třeba limonády, žvýkačky, hamburger, pizza, hranolky apod.). Dříve se tomu, když já byla dítě, říkávalo Bobříci.
Drželi jsme tak Bobříka odvahy, mlčení, hladu, ale také dobrých činů a všelijaké další Bobříky, bylo jich celkem třináct. To obnášelo prokázat z naší strany určitou vytrvalost a umět vydržet něco, co se nám tak úplně nelíbilo nebo bylo určitou výzvou. Obdivovali jsme spolužáky, kteří již měli Bobříky splněné a těšili jsme se, že to také zkusíme. Bavilo nás to, nešlo přitom o nic jiného, než o formu výcviku k vytrvalosti a ke zvládání určitého nepohodlí.
Škola z dětí odolné jedince rozhodně nevychová a ani to není její úkol. Škola není hlídárna, ani výchovný ústav, ani výcvikové středisko. Měla by se zaměřovat výhradně na vzdělávání. Výchova patří do rukou rodičů, což je dobře, protože žádný rodič určitě nechce, aby bylo jeho dítě vychováváno v rozporu s jeho představami a životními ideály (to tady už jednou bylo a stačilo to). Sami rodiče nesou hlavní odpovědnost za to, jestli mají odolné děti, které dokážou překonávat nepohodlí a překážky, nebo mamánky, kteří při prvním střetu s něčím, co se jim nelíbí, skončí někde na terapii.
Moje babička říkávala: „Těžko na cvičišti, lehko v boji.“ Pokud chceme naše děti ochránit a vybavit je do života co možná nejlépe, opravdu to není jen otázka studií, akademických titulů a správné volby profese. Daleko důležitější je pomoci jim, aby se z nich stali odolní jedinci, protože dnešní svět není dobré místo pro život kohokoliv, komu odolnost schází.
Mnozí rodiče si myslí, jak svým dětem prospívají, když je vozí na prázdniny do luxusních resortů k moři a dopřávají jim možnost výběru jídla v rámci programu all inclusive. Proč by takový pobyt nemohl jednou za čas jako odměna přijít, to samozřejmě může. Ale mnohem více svému dítěti prospějou, když ho naučí, jak se v přírodě nebo ve městě postarat samo o sebe, jak přespat pod širým nebem, jak rozdělat oheň, jak si zvládnout něco sám uvařit, co dělat v případě ohrožení, kam utíkat nebo kde se schovat pokud se dítě dostane do té či jiné sitace.
Není ani trochu přehnané, vysvětlit dítěti, kde má například v okolí nejbližší místo, které může sloužit jako kryt nebo co všechno nebude fungovat, když přijde blackout a nebude fungovat elektřina. Někdy to nevědí ani dospělí - že za chvíli nepoteče z kohoutků žádná voda, protože čerpadla bez elektřiny nefungují, že si nikdo nenačepuje pohonné hmoty, že nebudou fungovat ani ty poslední ještě existující pevné telefonní linky apod.
Jsou zkrátka situace, kdy je skvělé, když víte, že vaše dítě ujde klidně deset kilometrů a nezhroutí se z toho, že vydrží trochu zimy, hladu (nebo prostě jen skromnou či jednotvárnou stravu) nebo nepohodlí jakéhokoliv druhu. Rodič zkrátka někdy musí dítě vystavovat i tomu, co mu není ani trochu příjemné, pokud ho chce připravit do života v současném světě.
Anketa
ZDROJE:
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3429010-psychicke-potize-u-deti-podle-specialistu-vyrazne-rostou-ministerstvo-kvuli-tomu
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vaznych-psychickych-problemu-u-deti-pribyva-odbornici-radi-j/r~a47509d6ace411ebb234ac1f6b220ee8/
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/deprese-uzkosti-psychika-problemy-deti-ucitele-pandemie-terapie_2107041619_ere
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-dusevni-nepohodu-u-deti-cesi-resi-s-odbornou-pomoci-pro-sebe-ale-vahaji-230443
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-epidemie-deprese-v-cesku-tretine-devataku-by-prospela-odborna-pomoc-238038
https://www.focuson.cz/psychickych-problemu-u-deti-pribyva-novy-skolni-rok-to-jeste-zhorsi/
https://foglarweb.skauting.cz/clanky.php?id=108
