Článek
Při takovém povrchně letmém pohledu si opravdu za všechno lidé mohou sami. Například:
- Za to, že někteří v dětském věku chtěli běhat venku, místo se učit do školy. (Jejich rodiče je nechali a oni se pak díky špatným známkám neměli šanci dostat na slušnou střední školu a ani nikam dál.)
- Za to, že mnohé žáky chodící do základní školy před rokem 1989 ani ve snu nenapadlo, že by mohl přijít státní převrat a mluvit cizími jazyky by se mohlo někomu hodit. (V době, kdy je to mělo napadnout, jim v tom doma nikdo nepomohl, nikdo je neinspiroval, protože mluvit cizími jazyky, když se pořádně nedalo cestovat, mnoho lidí považovalo za nesmysl.)
- Za to, že když přišel převrat, neměli kontakty, známosti, důležité informace, ale také kapitál a odvahu začít po revoluci podnikat. (Kdyby před převratem byli aktivní v STB nebo pracovali v Podniku zahraničního obchodu, což mohli většinou jen komunisti, měli by všechno, co k úspěšnému podnikání bylo tehdy třeba - kontakty, známosti, důležité informace, a také kapitál. Díky tomu by měli i tu odvahu, samozřejmě.)
- Za to, že když jim bylo po revoluci padesát a všechno bylo ve zmatcích a postupně krachovaly nejen různé kampeličky, ale také fondy, že neměli odvahu začít si spořit na důchod. (Penzijko bylo v plenkách, poté co zkrachovalo všechno možné, nevěděli, čemu se dá skutečně věřit.)
- Za to, že si vybrali normální profesi a nestali se třeba fotbalistou, který vydělává mnohonásobně víc, než ti, kteří zachraňují lidské životy, pracují ve výzkumu aby vynalezli nové léky, učí budoucí generace, starají se o staré a nemohoucí apod. (Stačilo si přitom jen správně vybrat, že? Kdo jednou vlastně bude dělat tuhle špatně placenou, těžkou, ale nesmírně potřebnou práci, jestli to takhle bude pokračovat dál?)
- Za to, že mnoho žen podlehlo kouzlu naprosto nezodpovědných mužů, kteří si o sobě myslí, že jim patří svět… (Bohužel, otcové těchto žen byli často stejní a ony si jen mylně vybraly zažitý vzorec. Díky tomu svůj život spojily často s alkoholiky, děvkaři, násilníky a dalšími zkrachovalými existencemi.)
- Za to, že mnohé ženy zůstaly na své děti samy, místo aby je odvedly k jejich otcům a tam je zanechaly, ať si poradí, když si je vyrobili. (Stačilo jen kousek sobectví a nezájmu, ostré lokty do života, a hned by se měly dobře.)
- Za to, že si dost nenakradli, tak jako mnozí jiní. (Při pozorném pohledu to skoro vypadá, že umět si v pravou chvíli pro sebe urvat ten správný kus, je zásadním předpokladem k úspěchu.)
- Za to, že se včas nenaučili marně tlachat a nedostali se přes nějaké ty kontakty do politiky. (Protože je doma vedli k poctivému životu a jak je známo, kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Poctivý politik se v politice dlouho neudrží.)
- Za to, že neukecali své prarodiče nebo rodiče, aby na ně napsali své byty a domky, aby je pak mohli strčit do starobynců a jejich majetky prodat a následně si z nich dobře žít nebo spořit. (Protože v jejich rodině fungovaly vztahy a něco takového by pro ně bylo nemyslitelné.)
- Za to, že když už se narodili do chudé rodiny, nenašli způsob, jak se z ní co možná nejrychleji vymanit. (Třeba i díky tomu, že je doma učili, že peníze nejsou to nejdůležitější na světě.)
- Za to, že za celý svůj život v sobě neobjevili žádný úžasný talent. (Buď žádný opravdu nemají, nebo ho nedovedou hledat, nebo jim rodiče vždycky spíš říkali, že jsou k ničemu, místo aby jim dodávali sebevědomí.)
- Za to, že se naučili vysedávat po hospodách. (Sedával tam jejich otec, děda i praděda, tak co je na tom špatného?)
- Za to, že když už jejich zdraví od dětství nebylo dost dobré a byli spíš takoví „chcípáčci“, nenaučili se alespoň pořádně dojit systém a pobírat všechny možné příspěvky. (Místo toho se nechávali odmítat zaměstnavateli, dělávali tu nejobyčejnější práci, aby je ještě mohli okrást různí vykukové, kteří se přiživují na lidech se změněnou pracovní schopností.)
- Za to, že před rokem 1989 nezvedli kotvy a prostě neemigrovali. (I dnes by se měli stále ještě lépe a rozhodně by měli nárok na vyšší důchod ve stáří.)
- Za to, že když už vystudovali za peníze daňových poplatníků vysokou školu, pořádně toho nevyužili a neodjeli nadobro z této země budovat si kariéru v zahraničí. (Protože si naivně kladou otázku, kdo by tu pak vlastně zůstal, a to přesto, že není nic výhodnějšího, než získat zdarma vzdělání a pak ho draze v zahraničí zpeněžit - jak dnes mnozí činí.)
Dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho. Na každou věc se jde podívat z vícero úhlů pohledů a věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají být. Proto bych k výše uvedeným bodům ještě dodala:
- Mít se dobře, získat vysoké příjmy a blahobyt (majetek), dobře se zajistit na stáří, to všechno sice zní hezky, ale často to znamená mnohé morální ústupky, ostré lokty, určitou míru sobectví apod. Na to každý nemá nebo prostě ani nechce mít žaludek.
- Být chudý není synonymem pro být hloupý, neschopný nebo líný. Stále je dobré mít na paměti, že prolhaný politik, který toho mnoho užitečného světu nepřinesl, může ve stáří mít jeden z nejvyšších důchodů, může mít nakumulovaný majetek a mít se jako prase v žitě. Oproti tomu ten, který celý život dřel a poctivě pracoval, nemusí mít našetřeno téměř nic, protože neměl z čeho šetřit. Mohl totiž mít třeba i jen minimální mzdu.
- Také je dobré si uvědomit, že jsou obdivuhodná a cenná rozhodnutí, která ovšem ve svém důsledku nepřinášejí ani bohatství ani slávu.
Na závěr bych si pak nechala pointu v trefném přísloví Kdo nepracuje, ať nejí! V zásadě je jistě pravdivé. Přitom však není vůbec jasné, proč by měl pracovat někdo, kdo třeba zdědil velký majetek a proč by měl kvůli tomu hladovět. Obdobně, pokud kdokoliv najde způsob, jak nepracovat a přitom se moci kdykoliv dle libosti dobře najíst, je to jen jeho věc. I když možná, počkat! Skutečně jen jeho? Co když ten způsob nebude zrovna košer ke společnosti, k lidem okolo něj a ke každému z nás?
Život prostě není černobílý. Většinou je bohužel šedivý.
