Článek
Máme tu nový trendy pojem - menstruační chudoba! Opravdu nám chce někdo namluvit, že v této zemi existují ženy, které si nemohou koupit menstruační vložky? V tom případě bych ráda věděla, co je to vlastně za ženy a dívky. Protože tyto hygienické potřeby se dají na trhu koupit již v ceně necelé 2 koruny za vložku. Ano, nejde o nějaké značkové vložky, ale „jen“ o levné od společnosti „Aro“, ale fungují jako kterékoliv jiné. Kdo má trochu více peněz, může zajít do lékáren Dr. Maxe a tam si koupit třeba vložky Bella Nova comfort, které jsou určené pro poměrně silné menstruační krvácení (4 kapičky z pěti) a cena balíčku deseti kusů je momentálně 29 korun. Dokonce i známá značka jako je Always nabízí balíček deseti kusů vložek typu classic (které jsou vhodné pro trochu slabší krvácení, jen 3 kapičky), za 28 korun. Znovu se tedy ptám, co je to za ženy, které nemají tři koruny na jednu vložku?
I studentka, která nemá velké příjmy a chodí jen na pravidelnou brigádu, dokáže něco takového zaplatit. I matka samoživitelka by měla mít schopnosti zaplatit takové náklady. V průměru se totiž bavíme o výdajích v rozpětí deset až dvacet korun na den po dobu v průměru pěti dnů (cca 5 kusů vložek/denně). Matka samoživitelka si také může přivydělávat, například hlídáním dalšího dítěte. Když má člověk jen trochu snahy, rozhodně nejde o nějaký neřešitelný problém.
Začíná se nám rýsovat odpověď na původní otázku, co je to za ženy, které nemají dvacet korun denně na hygienické potřeby, když mají své dny. Zřejmě je tu řeč o bezdomovkyních. O ženách, které mají obecně složitý přístup k hygieně. Mnoho z nich je schopno opatřit si pár desítek korun na přespání na ubytovnách charit, proč by si tedy nemohly opatřit stejnou sumu na tyto potřeby? Nicméně souhlasím, pro tuto skupinu by bylo velmi dobré, kdyby tyto potřeby byly u charity k dispozici zdarma. Nedělejme však z problému, který se týká jen velmi specifické skupiny žen, nějaký „národní menstruační problém“, protože ten tu skutečně nemáme.
Často vídám ženy bez domova, jak popíjejí levné víno. To nejlevnější se dá v obchodech sehnat v cenové hladině kolem třiceti korun za litr. Jak je možné, že na litr vína si třicet kaček dovedou sehnat a stejnou částku na vložky, které jim vydrží rozhodně déle než to víno, si opatřit nedovedou? Není to třeba o prioritách?
Kolik stojí nejlevnější krabička cigaret? Kolik by místo ní bylo balíčků vložek? A co třeba hrnek kafe? Ještě stále se někomu zdá, že necelých třicet korun za balíček deseti kusů dámských vložek si někdo v této zemi nemůže dovolit?
Je zajímavé, že v dávných dobách (když ještě hospodyňka pro pírko přes plot skočila), každá dobrá hospodyně věděla, že hospodaření je otázka priorit. Že si člověk nemůže vyskakovat, když na to prostě nemá. Jako první kupovaly to nezbytné a vše ostatní muselo počkat. K tomu, co muselo počkat, patřily samozřejmě věci typu alkohol, cigarety, káva, kosmetika, šminky (make-up, rtěnky, laky na nehty a podobné nesmysly), parfémy, návštěvy kadeřníka, manikúry, masáží apod. Bez toho se člověk obejde. Pokud to neumí některá žena rozpoznat a zařídit se podle toho (tedy buď začít více vydělávat nebo méně utrácet), pak je asi někde na její straně chyba. Ale rozhodně to není důvod si myslet, že u nás máme problém jménem menstruační chudoba.
