Menstruuješ? To si budeš muset připlatit, holčičko. Menstruační chudoba v ČR

Mám pocit, že si někteří páni poslanci (a co je zvláštní i některé paní poslankyně) myslí, že nákup menstruačních pomůcek je otázkou volby. Vyjádření osobní míry luxusu. Tampon nebo vložka je pak něco, co nám může menstruaci zpříjemnit, abychom se cítili pohodlně, a tudíž je to zbytné zboží, za které jako ženy můžeme klidně vysolit oněch 21 % k dobru.

Chápala bych to v případě, kdyby existovaly obyčejné vložky a tampony a vedle nich vložky a tampony s přídavnými vlastnostmi – samočistící vložky, speciální cestovatelské vložky se zásobníkem na celý týden, vyhřívané tampony do zimního období. Tam by pak skutečně bylo na ženách rozhodnout se, zda jim stačí „obyčejná“ varianta, která by spadala do snížené sazby, nebo do sebe chtějí investovat a připlatit si za luxus. Nic takového ale neexistuje. Všechno jsou to stejné menstruační pomůcky.

Přestože můžeme lehce nabýt dojmu, že žijeme ve střední Evropě, tudíž netrpíme hlady a máme přístup k tekoucí vodě, nemá to tak rozhodně každá žena. V ČR je menstruační chudoba čím dál aktuálnější téma zasahující větší a větší počet žen. Jsou dívky, které během menstruace nechodí do školy, protože jejich rodiny na menstruační pomůcky prostě nemají, nebo dívky, které si mezi nohy dávají papír nebo noviny, aby do té školy přece jen mohly.

Ani jedna z těch možností není fér. A vyvstává otázka, proč by si ženy měly připlácet? Proč by měly být diskriminované za svou schopnost počít, odnosit a porodit dítě? Či dokonce za to, že produkují další generaci daňových poplatníků?

Sola pomáhá (SOlidarita a LAskavost) je parta lidí, jimž menstruační chudoba a lidská důstojnost nejsou lhostejné. Založily ji dvě kamarádky Lu Gregorová a Anna Pašková poté, co Lucie na záchodě ve Světozoru potkala paní, která plakala, protože to právě dostala a neměla vložku. Na místě se strhla obrovská vlna solidarity. Jedna žena dala vložku, druhá nové kalhotky. Sola od té doby zajišťuje menstruační balíčky pro ženy v nouzi, aby se nemusely dostávat do ponižujících situací.

Takových je totiž mnoho. Když krvácíte a nemáte to, jak vyřešit, nevyhnutelně si zašpiníte oblečení a cítíte se extrémně poníženě. Chudé ženy a dívky při menstruaci sedí doma a nemohou běžně fungovat. Dalším nepříjemným aspektem je používání všemožných náhražek, nebo naopak prodlužování času výměny vložky nebo tampónu.

„Obojí si můžeme představit, jak příjemné to je, mít vložku nebo hadřík půl dne. Pak se nám tam roztáčí spirála gynekologických problémů a nedostupnosti gynekologické péče. Máme charitativní šatníky, potravinové banky, sociální služby, mediky v terénu, ale menstruační potřeby to nijak nepokrývá, je těžké se k nim dostat. Velká část sociálních služeb, které je od nás odebírají vám to potvrdí,“ říká Lu Gregorová.

Častým argumentem, jakmile se téma menstruační chudoby nakousne, je, že je potřeba řešit neekologičnost některých pomůcek. Je vlastně fajn, aby tampony a vložky byly ve vyšší sazbě, protože to ženy donutí kupovat vícerázové pomůcky – látkové vložky, menstruační kalíšky a kalhotky. Moc hezké. Pokud si tohle myslíte, poplácejte se po zádech, protože patříte do střední až vyšší třídy, která si může dovolit přemýšlet v takových obrazech. Pro vás je to buď, anebo. Buď si koupím balíček měkoučkých vložek s vůní heřmánku, nebo sadu menstruačních kalhotek a budu si připadat, že šetřím planetu.

Jsou ale ženy a dívky, které toto rozhodnutí udělat nemůžou. Nemají přístup k vodě, aby si mohly bezpečně vyměnit kalíšek nebo si vyprat. Některé ženy perou jednou do měsíce. Bez prášku, nebo jen v mýdle a nemají na to platit si za speciální prací prostředek, aby jim z těch kalhotek za dva měsíce vůbec něco zbylo.

„Udržitelné menstruační potřeby jsou pro osoby privilegované. Můžeme se proti tomu vymezovat, jak chceme, ale tak to je. Abych je mohla používat musím mít tekoucí vodu, bezpečné prostředí pro jejich výměnu a také mentální kapacitu na péči o ně. A to bohužel většina žen v nouzi nemá. Menstruace sama o sobě může vytvářet mnoho nepohodlí. Ať už je to bolest, stres z protečení, únava…Vytvářet na sebe ještě tlak, že musím být ekologická a zodpovědná je podle mě zbytečné,“ vysvětluje Lu.

Ekologie je také jedním z nejčastějších dotazů, které v Sola dostávají. Někteří lidé by totiž přispěli rádi, ale rve jim srdce, jaký jsou jednorázové vložky a tampony odpad. „Distribuujeme jednorázové menstruační potřeby čistě z toho důvodu, že pomáháme tak, jak potřebují ženy, kterým pomáháme. Nejsme tu od toho jim kázat a poskytovat jim pomoc dle toho, jak si to myslíme nebo představujeme my. Jsme tu od toho jim zajišťovat důstojnost. A součástí důstojnosti je dle nás i možnost volby.“

U ekologických pomůcek je navíc poměrně vysoká pořizovací cena. Ta se pak pravidelným používáním rozpočítá, ale je to podobné jako s tramvajenkou v Praze. Můžete si říct, jak krásně ušetříte, zaplatíte-li 3650 korun za rok a jezdíte pak průměrně za 10 Kč na den. Když těch 3650 ale nemáte, občas si koupíte lístek za 50, občas jedete na černo a někdy nejedete vůbec.

Poslanci v rámci jednání o konsolidačním balíčku přirovnávali vložky k pánským potřebám na holení. Pokud bychom chtěli menstruační pomůcky s něčím srovnávat, nejadekvátnější jsou pleny nebo inkontinenční vložky. „Je to také nějaký biologický únik tekutin z těla, který neovlivníte a není společensky úplně vhodné ho neřešit. Plenky čelí stejné situaci jako menstruační potřeby, inkontinenční vložky a pleny jsou řazeny do zdravotnických pomůcek. Často se setkáváme i s argumentem, ať je tedy zdarma toaletní papír. Ten ale v důsledku na mnoha místech zdarma je. Zajděte si v restauraci na záchod, v knihovně, na úřadě. Je tam.“

Porovnání vložek s holítky je tak zčásti úsměvné a zčásti k naštvání. On je totiž významný rozdíl mezi tím nekoupit si holítko, protože na něj nemám, nebo nekoupit si ze stejného důvodu vložku. „Myslím, že při tom přemýšlení je důležité zvažovat společenskou odezvu. Neoholený muž nebude pravděpodobně vnímán stejně jako volně krvácející žena.“ Na to, co je míň důstojné a víc limitující, si odpovězte sami.

Česká republika je v této oblasti na úplném začátku. Zatím jsme ani nedokázali připustit, že je menstruace úplně normální biologická funkce poloviny lidstva a debaty o ní nám stále připadají do jisté míry nechutné. Tuto část Lu ale vidí pozitivně. O menstruaci se více mluví a ženy se za ní méně stydí. Menstruační chudoba je podle ní větší oříšek. Kombinuje totiž dvě velká stigmata: Menstruuji a jsem chudá.

„My v Sola věříme, že první krok je něco dělat a mluvit. Což taky děláme. Zjišťujeme, zda je poptávka a ta je. Druhým krokem je otevírat společenskou diskuzi a získávat data. Bez toho se nikam nepohneme. Na jejich základě pak začít tlačit stát a kraje, ať z toho vysokého DPH něco vrací. Zajišťují vložky ve veřejných institucích, pořizují menstruační skříňky. Dostupnost menstruačních potřeb by podle nás neměla být starostí občanských iniciativ a neziskovek.“

Jsou ale země, které jsou mnohem dál, kde se můžeme inspirovat. Např. Anglie nebo Skotsko. To se stalo vůbec první zemí, kde jsou menstruační potřeby zdarma. V Amsterdamu působí podobná organizace jako Sola pomáhá, která dotáhla osvětu tak daleko, že menstruační boxy začalo sponzorovat město. Ve Vídni pak radnice provozuje tzv. Rote Boxy, kde si ženy mohou vzít, co potřebují. Pro případy dobré praxe ale stačí jít i k našim sousedům.

„Na Slovensku se župa v Banskobystrickém kraji rozhodla, že kraj bude platit menstruační potřeby na školách. Zásobují tak 59 středních škol a samozřejmě i své 3 budovy úřadu. Přístup je neskutečně lidský. Prostě si krajská župa řekla, že to vyzkouší. Vypočítali si, že kdyby všechny dívky a ženy potřeby intenzivně využívaly, vyjde je to na 60 000 eur, ale to je ta nejvyšší hranice. Podobnou věc, teď zkouší Piráti v Plzeňském kraji.“

V Sola pomáhá věří, že se tam v ČR také jednou dostaneme a nemusí to trvat výrazně dlouho: „Věříme, že do tří let budou menstruační potřeby dostupné tam, kde se pohybují lidi v nouzi. Pracujeme na tom s Místní Místním, otevíráme tu debatu se sociálními službami. Do pěti let to vidíme jako přirozenou součást všech veřejných institucí.“

Možná jste dočetli až sem a téma menstruační chudoby vám už není lhostejné. Zajímá vás, jak může pomoci každý z nás? „Přestat menstruaci schovávat za nějaký tajný, speciální týden v měsíci. Prostě otevřeně říct, že menstruuji, není mi dobře. Bavit se s muži o tom, kolik menstruační potřeby stojí, udělat je součástí rodinného rozpočtu. Když budu přispívat třeba do potravinové banky: koupit kromě potravin i vložky a tampóny. Zeptat se v mém okolí charitativních organizací, zda jich mají dostatek. A v neposlední řadě můžete přispět na naší práci a pomáhat nám bojovat za důstojnou menstruaci.“

Vylezme na chvíli ze své bubliny a uvědomme si, že jsou lidé, kteří menstruační chudobou opravdu trpí. Taky by si přáli mít pohodlné menstruační kalhotky a růžový menstruační kalíšek, ale to by se museli narodit do jiného světa, jiné vrstvy, jiných podmínek. Přestaňme diskriminovat ženy na základě jejich přirozenosti a začněme hledat řešení, která dávají smysl a skutečně pomáhají. Menstruace totiž není volba ani luxus. Neměly by jím tedy být ani menstruační pomůcky.

Poz.: V ČR data ohledně menstruační chudoby nejsou. Zatím. Je to považováno za minoritní téma, které není třeba řešit. V TZ České ženské lobby se udává, že dle evropských dat si 1 z 10 dívek v EU nemůže dovolit základní hygienické potřeby.

Dat ze zahraničí existuje poměrně více, kde je vidět, že se nejedná jen o problém rozvojových zemí:

Anglie: „10 % of girls in the United Kingdom have been unable to purchase menstrual products, 15 % have struggled to access them, and 19% have switched to less appropriate products because of high costs“

Spojené státy:„29 % struggled to purchase menstrual products, and 18.5 % struggled to afford any menstrual products during the pandemic.“

Více zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10372806/