Článek
Nastalo jaro a jak už to tak v posledních letech bývá, přišlo náhle a z nuly hned na nějakých těch -náct stupňů. Někde více, někde méně, podle lokality. Bydlím mimo hlavní město a za prací dojíždím příměstskými autobusy. Když se mi před pár dny stalo, co v perexu popisuji, brala jsem to jako nějaký omyl. I mistr tesař se utne. Když se mi to včera stalo již asi v šestém autobuse, požádala jsem řidiče, jestli by mohl přestat topit.
„To bych teda nemoh, pani!“ obořil se na mě. „Jestli nechcete příští rok mrznout, pokud přijde velká zima, tak to prostě vydržte. Když to neprotopím, příští rok mi to sníží a já nebudu moct topit, kdyby přišla horší zima než letos,“ dovysvětlil a zněl pěkně naštvaně. „Si myslíte, že mě to baví furt vysvětlovat? Se všichni zblázněte, že je vám vedro! Běžte pěšky, jestli se vám to nelíbí,“ vykřikoval ještě chvíli poté, co jsem už dávno seděla na sedačce a na nic se už neptala.
Většina lidí v autobuse byla opravdu říčná, mně tekly čůrky potu po čele. Jeden pán se odvážil a pokusil se otevřít okénko.
„Neumíš číst?!“ zařval na něj řidič. Samozřejmě hned tykal, to je taková česká specialita, jak jsem si všimla. Když někomu chcete naznačit, že máte hodně navrch…
"Lidem se tu udělá špatně, pane řidič! Vy nás tu normálně uvaříte zaživa!! vykřikl jiný muž.
Řidič evidentně schválně šlápl na brzdu a pán, který se pokoušel otevřít okénko a natahoval se po něm, během okamžiku skončil na dámě sedící na sedečce u okna. Solidarita cestujících se probouzí. Paní se nezlobí, dokonce se zajímá, jestli je pán v pořádku.
Pozoruji celou tu frašku a uvažuji, zda by mělo smysl napsat stížnost na provozovatele této autobusové linky. Kamarád, který pracuje jako řidič autobusu, říká, že je to ztráta času. Řidičů je prý takový nedostatek, že se neřeší mnohem závažnější prohřešky. V tom jeden cestující vykřikne řešení, které by nejspíš jako jediné mohlo pomoct: „Ty vole, von má u sebe votevřený vokno a nám tady topí a votevřít si nemůžeme! Bych mu to zadělal, kdyby to šlo! Aby viděl, jaký to je!“
Ano, naši momentální situaci by to mohlo vyřešit, ale příčina, ta leží někde úplně jinde. Co je to za hospodaření? Pamatuji si, že se toto dělávalo za dob socialismu. Když se něco v jednom roce nespotřebovalo, v dalším byl příděl nižší, a to bez ohledu na okolnosti. Takže zima byla slabá, autobusy neprotopily, co se počítalo, že protopí, tak příští rok dostanou méně, a to bez ohledu na počasí. „Jediný způsob“, jak tomu zabránit, je co nejrychleji protopit maximum, co ještě protopit jde. To snad už není ani tzv. turecké hospodářství. To je do nebe volající hloupost! O kolik by asi mohly být jízdenky levnější, kdyby dopravní podnik hospodařil skutečně jako dobrý hospodář? V létě nám nezapínají klimatizaci, i když ji mají, protože to je moc drahé… Při patnácti stupních nám topí, protože v sezóně to protopit nestihli… Až neprojezdí plánované pohonné hmoty, tak nám z naší trasy vyrobí okružní jízdu, aby se toho co nejvíce projelo? S politováním musím konstatovat, že jsem si myslela, že toto máme už dávno za sebou. Lidská blbost však není závislá ani na politickém systému, ani na století…
