Článek
Perex končící známou hláškou z filmu Pelíšky vůbec nežertuje. Komu vlastně prospívá, že máme od Cermatu jednotnou přijímací zkoušku z češtiny a matematiky na střední školy? Obdobně bychom se měli ptát i pokud jde o maturitu. Možná by odpověď měla být, že to samozřejmě prospěje studentům. Budou lépe připraveni pro vstup na pracovní trh nebo pro další studia. Skutečně? Ale prd, velebnosti… chce se mi pokračovat v oblíbených filmových hláškách.
Pokud jste se svými dětmi již zažili přijímací zkoušky na střední školy, pak víte, jaká zátěž to je pro celou rodinu. Nejde jen o ty,kteří se hlásí na gymnázia, kde je velká konkurence a na některá vyhlášená z nich se skutečně dostane jen zlomek těch nejlepších žáků. To je dobře a na takové prestižní školy by se skutečně měli dostat jen ti nejlepší. Otázka však stojí jinak. Proč mají stejnou přijímací zkoušku z češtiny a matematiky dělat jak ti, kteří se hlásí na gymply a tak i ti, kteří se hlásí do maturitních učebních oborů? Jak moc je důležité pro budoucího truhláře, elektrikáře, zedníka, kuchaře, číšníka, instalatéra a další řemeslníky vědět, jakou funkci ve větě má zpodstatnělé přídavné jméno a rozpoznat dvouslabičná neohebná slova?
Jednotnou přijímací zkoušku z českého jazyka a matematiky nemusí konat jen ti žáci, kteří se hlásí do nematuritních oborů. Kdo se dnes hlásí do nematuritních učebních oborů? Člověk by odhadoval, že to budou žáci, kteří mají opravdu velmi špatné studijní výsledky již na základní škole, většinou nemají příliš motivaci k jakémukoliv dalšímu vzdělávání a často nemají ani doma potřebnou podporu rodičů. Většinově to bude platit, ale zdaleka ne pro všechny. V poslední době jsem potkala několik rodičů, kteří mi vyprávěli, že zvolili nematuritní obor, protože nechtěli své dítě vystavit velkému stresu. Kromě toho věřili, že pokud bude dítě v učení zdárně prospívat, určitě nebude problém si maturitu po získání výučního listu dodělat. No a co, pokrčíte možná rameny. Vždyť mají pravdu, ne?
Ano i ne. První nevýhodou tohoto řešení je fakt, že děti, které by mohly bez větších problémů zvládnout náročnější studium, končí v kolektivu žáků mnohem méně nadaných a schopných. Jak se říká, mezi slepými jednooký králem. Brzy zjistí, že jim k úspěchu ve studiu stačí jen velmi málo námahy a nemají žádnou motivaci snažit se víc. Proč taky? Když už jednou jste někde nejlepší, proč chtít být ještě lepší? Zabíjíme tak jedince, kteří mají na mnohem víc. Motivace se ztrácí snadno a rychle, lenost je velmi nakažlivá. To potvrdí každý, kdo někdy učil.
Když už pak drží mladý člověk v ruce výuční list a může vykročit na pracovní trh, tedy má před sebou vidinu vydělávání peněz, proč by se měl ještě zdržovat maturitou? Pokud se k ní rozhodne, má dvě možnosti. Buď se přihlásit znovu do prvního ročníku libovolného maturitního oboru, což by nedávalo smysl, protože by musel složit jednotné přijímací zkoušky, kterým se již jednou vyhnul nástupem do oboru nematuritního. Druhou možností je přihlásit se na tzv. nástavbu.
U tříletých učebních oborů je nástavba dvouletá. Celkem tedy stráví takový žák na střední škole 5 let. Pokud ale má vystudovaný jiný než tříletý učební obor a nechce se hlásit do prvního ročníku maturitního oboru, pak už jen zbývá kompletně vystudovat tříletý učební obor bez maturity a na něj navazující dvouleté nástavbové studium ukončené maturitní zkouškou.
Pokud absolvent dovuletého učebního oboru nechce kvůli získání maturity strávit ve škole dalších 5 let (což je už celkem 7 let středoškolských studií), může požádat ředitele vybrané školy o přijetí do vyššího ročníku vzdělávání. Je na řediteli školy, zda alespoň část dosavadního vzdělání žákovi uzná. Podmínkou bývá, aby žák měl absolvované studium v oboru blízkém tomu, na který se hlasí pro získání maturity. Na první pohled je tedy zřejmé, že „dodělat“ si maturitu po získání výučního listu není zase až tak snadný proces, jak by se mohlo zdát.
Jakmile mladý vyučený člověk zjistí, co dodělání maturity obnáší, logicky se bude ptát, zda se stane díky maturitě lepším řemeslníkem? Nejvíce ho bude zřejmě lákat příslib možného vyššího platu, ale pořád je to jen možnost, nikoliv jistota. Pokud navíc bude řemeslník dělat sám na sebe, stane se živnostníkem, pak mu asi maturita velkou službu ve výši příjmů neudělá. Nakonec si vyučený uvědomí, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a rozhodne se jít vydělávat peníze. Protože peníze, to je dnes pro mladé lidi ten největší motivátor. Proč by nám to mělo vadit?
Každého talentovaného mladého člověka, který nevyužije svůj studijní potenciál naplno, je škoda a vždy tím celá naše společnost o hodně přichází. Na druhou stranu, čím kvalitnější je vzdělávací systém a smysluplnější maturitní zkouška, tím větší jsou v takovém případě společenské ztráty. Paradoxně tedy zatím asi skutečně můžeme být v klidu, protože fakt, zda řemeslník maturitu má nebo nemá z něj lepšího řemeslníka neudělá a nejvíce se to projeví zřejmě ve statistikách. Tím jsem se dostala k jednotné maturitní zkoušce.
Smysluplná maturitní zkouška by měla být užitečná nejen pro pro samotného studenta, ale také pro všechny daňové poplatníky, kteří jeho studia platí. Jde-li o studenta gymnázia, chtěla bych mít jistotu, že díky maturitní zkoušce přijde na vysokou školu lépe připraven. Maturita mu pomůže k dobrému a rychlému startu vysokoškolského studia a také k tomu, aby už věděl, jak se efektivně učit. Průmyslovák si díky maturitě ověří, že neproseděl na škole čtyři roky zbytečně, a něco umí ze svého oboru. Získá potřebné sebevědomí a jeho pedagogové jistotu, že pouštějí na pracovní trh odborníka, který se plynule zařadí do pracovního procesu a nebude se muset vše učit u nějakého zaměstnavatele úplně od píky. Ti nejlepší možná zjistí, že mají na víc a budou pokračovat na vysoké školy příslušného směru. A absolventi učebních oborů s maturitou? To už nejsou jen velmi šikovní a zruční řemeslníci, ale také budoucí mistři, fachmani svého řemesla, kteří se budou dobře orientovat nejen v řemesle samotném, ale budou také připraveni na vedení týmu, na případné založení vlastní malé firmy a na úspěšné ekonomické a praktické fungování na trhu.
Ano, to by bylo pěkné a pro nás všechny přínosné. Zatím to tak ale není. Aby tomu tak vůbec mohlo být, neměla by existovat žádná jednotná maturitní zkouška, protože není maturita jako maturita. Žáci učebního oboru s maturitou potřebují úplně jiný druh maturity, než průmyslováci, studenti pedagogických, zdravotnických, zemědělských nebo hotelových škol nebo obchodních akademií. O tom, jak bude maturita na příslušné škole vypadat, měli by ideálně rozhodovat odborníci z oboru ve spolupráci se zaměstnavateli. Ti dobře vědí, co od budoucích absolventů potřebují. Vlastně tu mluvíme o kompletní změně současného systému, protože opravdu nedává smysl, aby žák učebního oboru s maturitou musel podstoupit stejnou státní maturitu, jako student gymnázia nebo třeba lycea.
Závěrem se dostávám k položené otázce: Komu to prospěje? Co myslíte? Já si myslím, že zatím tak jedině Cermatu. Protože, jak přijímačky na střední školy, tak jednotné maturity, to musí být celkem slušný kšeft…
