Článek
Obezita je velký problém současnosti a kdo někdy měl pár kil navíc, dobře ví, jak nelehké je zbavit se těchto kil správným způsobem, aby se v ještě větším počtu nevrátila. Není totiž až tak složité zhubnout, ale nově získanou váhu si dlouhodobě udržet.
Pokud se člověk dostane do situace, že už je opravdu hodně obézní, často se cítí být uzavřený v kruhu, ze kterého není snadné cesty ven. Tito lidé si většinou už sami neporadí a ani to není doporučováno. Když zkrátka vážíte téměř dvě sta kilo (což je už označováno za tzv. morbidní obezitu), už potřebujete pomoc lékaře. Nejen proto, aby vám radil, ale zejména proto, že prakticky vše je při této míře nadváhy již velmi nebezpečné.
Nejen, že takový člověk (takové tělo) má i v případě řízeného hubnutí své nemalé energetické nároky, aby mohlo vůbec fungovat, ale ani cvičení s takovou nadváhou není jednoduchá záležitost. Pokud vážíte například 65 kg, zkuste si hodit na záda metrák a víc a s touto zátěží tři minuty pouze sedejte na židli a zase si stoupejte. Sednout, stoupnout, sednout, stoupnout… Po dvou minutách budete vyřízení, i pokud pravidelně chodíte cvičit do fitka. Obézní člověk většinou necvičil dlouhá léta, vaši kondici nemá ani omylem. Zkuste to tedy ještě jednou, ale bez jakékoliv fyzické kondice. Zvednete se třikrát a bude vám to pro dnešek stačit.
Sečteno a podtrženo, hubnutí z hodně vysoké váhy není legrace, ale asi se shodneme, že pokusit se o to, má vždycky smysl a význam. Lékaři potvrzují, že i zhubnutí malého počtu kilogramů je pro zdraví obézního člověka pozitivní. Tak jo! Představme si takového člověka, který v sobě tu sílu našel.
Je to mnohem víc, než jen překonat sám sebe
Nenechte se mýlit! Najít v sobě odhodlání není snadné, když vážíte třeba 180 kg. Stydíte se. Za sebe, svou váhu, vlastní selhání, za to jak vypadáte… Už jen zajít na obezitologii od vás vyžaduje dávku odvahy. Dokázali jste to, skvělé!
Řekněme, že se vám dokonce daří a na radu lékaře nejdříve cvičíte sám doma, protože vám ono vstávání ze židle a další jednoduché cviky s vlastní váhou, zatím bohatě stačí. Zaznamenáte úspěch, zhubnete 10% vlastní hmotnosti a vážíte už 162 kg! Už jen zhubnutí pěti až deseti procent vlastní hmotnosti významně snižuje rizika mnoha nemocí. Tedy skvělé. Úspěch vás povzbudil a chcete pokračovat. Lékař vám dá několik klíčových rad:
- začněte chodit někam cvičit, protože už si to můžete dovolit,
- ideálně si najměte trenéra, aby někdo hlídal správnost vykonávaných cviků,
- cvičte také skupinově, protože v partě se to lépe táhne,
- věnujte se chůzi, choďte pravidelně a co nejčastěji,
- nemáte-li z nějakého důvodu možnost chodit na časté procházky, pořiďte si domů pás, na kterém budete moci pravidelně chodit a později, až zhubnete ještě víc, třeba i běhat,
- začněte pravidelně jezdit na kole.
Rady nad zlato
No tak! To jsou přece dobré rady, ne? Byli jste někdy ve fitku? Pokud ano, pak víte, jak pěkné oblečení tam lidé na sobě většinou mají. Skoro bych řekla, že fitko je trochu takovou přehlídkou pěkných těl a ještě pěknějších speciálních oblečků vhodných pro cvičení. Pokud se rozhodnete chodit do fitka s takovou nadváhou, o které tu píšu, pak tedy upřímnou soustrast.
Nejen, že to od vás bude vyžadovat silnou osobnost a sakra velké odhodlání, abyste tam vůbec vstoupili, ale nejspíš tam nebudete ani mít v čem vstoupit!
Jako obr přijdete mezi krásná těla a všichni se po vás ohlédnou. Budou vás komentovat, v lepším případě velmi tiše. Ti chápající, budou fandit a pár čestných výjimek vám naznačí, že drží palce. Jste za každou takovou podporu vděční, protože ten pocit, kdy se po vás otočí nejméně polovina osazenstva fitka, ten opravdu každý neustojí.
Budou se dívat nejen na to, jak vaše tělo vypadá, ale také na to, že jste přišli v teplákách a nějakém příšerném tričku. Proč? Protože pro tak hodně obézní nikde oblečení do fitka nekoupíte. Ano, je to neskutečný paradox! Všichni říkají tlouštíkům, ať začnou chodit cvičit, ale oblečení se pro ně neprodává. Proč by neměli mít právo na hezké oblečení do fitka? Vždyť i to je součást motivace, ne? Kolik z těch hubených chodí do fitka i proto, že mají své oblečky rádi? Určitě bychom jich nenapočítali málo. Obřík sice v oblečku nikdy nebude vypadat tak dobře, jako štíhlá dívka, ale alespoň se nebude muset za své oblečení stydět. O tom si ale můžete nechat jen zdát.
Překážky se množí dál
Pozor, tím ale potíže nekončí! Zajděte do obchodů, nebo koukněte do e-shopů, jakou nosnost mají pásy, na kterých se běhá a chodí? Většinou nejvýše do 140 kg, velmi výjimečně do 150 kg. Mají takové ve fitku, které jste si vybrali? Mají takové v obchodní síti, abyste si pás mohli koupit?
Kamarád, který mě k napsání tohoto článku inspiroval, pás dodnes nesehnal. Snažila jsem se mu pomoci, protože jsem nevěřila, že to tak skutečně je. Ani já jsem nikde nenašla pás, který by směl být zatížen vahou 162 kilogramů.
Dokonce jsme nenašli ani fitko, kde by takové pásy měli. Kamarád tedy sice může chodit do fitka, ale aby jim něco nerozbil, musí on i jeho trenér velmi hlídat, které stroje mohou používat.
Pokud jde o oblečení, musel si kamarád nechat zajít chuť. Do fitka chodí oblečený jako nějaký chudák, protože v jeho velikosti žádné oblečení pro cvičení ve fitku nikde v Česku neprodávají. Na funkční oděv, určený pro cvičení, nemůže ani pomyslet!
A co kolo?
I rozhodl se tedy kamarád, že si koupí kolo a bude jezdit pravidelně do přírody a trénovat alespoň takhle. Nekoupil. Nenašel nikde takové, které by mělo nosnost pro muže vážícího 162 kg.
Dobrá, vzdal se tedy myšlenky na kolo a začal shánět koloběžku. Nesehnal ani tu. Ta „nej“ unesla 150 kilogramů. Ustoupil tedy ještě víc a smířil se, že se nebude zdravě hýbat v přírodě, jen ve svém bytě. Rozhodl se pro koupi rotopedu. Marně. Opět nesehnal takový, který by zvládl jeho váhu.
Když dojdou síly…
Rozumějte, ten člověk udělal chyby a je si jich vědom. Nechce ale hodit flintu do žita. Chce chyby napravit. Překonal už milion překážek a jak ho znám, překoná i tyhle. Jednoho dne se dostane na váhu, která mu umožní koupit si kolo, nebo jezdit na rotopedu, či chodit ve fitku po páse. Ale je každý obézní takový? Kolik lidí ztratí motivaci, odvahu, nebo prostě jen na to nemají psychicky, aby ze všech stran stále slyšeli, že pro tak obézního člověka se takové věci neprodávají…
Závěr? Tlouštíci by prý měli se svou obezitou něco dělat. S tím můžeme všichni jen souhlasit. Bylo by ale moc fajn, kdyby s tím počítali i výrobci oblečení, kol, koloběžek, chodících a běžeckých pásů, rotopedů a dalších věcí, které se k hubnutí hodí. Protože zatím si může takový člověk nejvýše trhnout nohou…
