Článek
V zásadě má autor článku o obezitě pravdu. Jediné, co je minimálně hodně sporné, je návrh jeho řešení. Opravdu by měli obézní lidé platit vyšší zdravotní pojištění a mít zdražení pojistného odstupňované podle závažnosti obezity? Pojďme se na to podívat trochu podrobněji. Věci většinou nejsou takové, jaké se na první pohled zdají být a už vůbec nejsou jednoduché.
Na úvod snad jen poznamenám, že doufám, že si tohoto návrhu „na řešení“ nevšimne někdo z vlády. Je to totiž naprosto ideální řešení, jak dostat do systému výrazně více peněz. Že by nešly tam, kam si autor slibuje, že by jít měly, to už je jiný příběh…
Momentálně trpí v ČR obezitou nebo nadváhou kolem 66 % dospělé populace. To je skvělá zpráva pro vládu, že by mohla téměř sedmdesáti procentům lidí zvednout odvody na zdravotní pojištění. Nicméně!
Skutečnost je taková, že není případ jako případ. Co člověk, který má jiný závažný zdravotní problém, který k obezitě výrazně přispívá? Například má omezenou mobilitu, většinu dne sedí na invalidním vozíku a sportovat prakticky nemůže? Nebo má jiné nemoci, které více či méně k obezitě vedou nebo výrazně přispívají. Ano, takových lidí nebude většina, ale jsou. To ovšem v praxi znamená, že by musel (pravděpodobně nějaký posudkový lékař) každého takového člověka s nadváhou posoudit a v případě, že by na vině nebyla špatná životospráva, vystavit mu doklad, který by ho od navýšení zdravotního pojištění zprostil. Jinými slovy, znamenalo by to vznik poměrně rozsáhlého byrokratického aparátu. Přitom už teď je téma „posudkové služby“ a „posudkových lékařů“ celkem velkou třaskavinou, protože tuto práci nikdo moc nechce dělat (většinou ji dělají lékaři důchodového věku) a jenom posuzování lidí pro nároky na invalidní důchody trvá měsíce a často se odehrává zcela mimo legislativou stanovené časové lhůty. Pokud tato „potvrzení“ budou vydávat třeba běžní internisté, což by se tak nějak logicky nabízelo, asi není třeba podrobně rozepisovat, jak by to v této zemi skončilo. Pro každého z těch 66 % by bylo důležité mít hlavně „svého“ internistu.
Kromě toho, určitý počet lidí z těch, kterých by se to týkalo, si například může platit měsíčně za speciální soukromé zdravotní služby a programy, mohou chodit pravidelně na mnohem podrobnější interní preventivní prohlídky, za které si platí z vlastních peněz, a i to by mělo být v takovém případě zohledněno.
Myšlenka, že alkoholici a kuřáci prostřednictvím spotřební daně částečně kompenzují výdaje ve zdravotnictví s nimi spojené, je určitě zajímavá a je na místě. Pokud ale vyjdeme z představy, kterou má většina hubených, obézní se přejídají a tudíž zaplatí minimálně na DPH za potraviny mnohem více peněz než ti hudební. Není jejich vinou, že například na sladké nápoje, dorty, zákusky a sladkosti všeho druhu není také uvalena spotřební daň. Nebylo by to ve skutečnosti lepší řešení než zvyšovat sazbu zdravotního pojištění?
Umím si představit, že by se za „nezdravé“ potraviny platila spotřební daň, stejně jako u cigaret nebo alkoholu. Slovo „nezdravé“ jsem záměrně dala do uvozovek, protože ve skutečnosti neexistují nezdravé potraviny, ale jen nezdravé množství potravin. To se týká i alkoholu, samozřejmě. Nicméně, řekněme, že je řeč o potravinách, jejichž konzumace by měla být v omezeném množství a odborníci je k časté konzumaci nedoporučují. Sem patří různé slané brambůrky, oříšky, ale také třeba sladkosti a bonbóny, čokolády, dorty a zákusky, slazené nápoje, ale také například jídlo ve fastfoodech, tedy všechny ty hamburgery a hranolky, nebo prodávané kousky pizzy apod. Už vidím tu melu v okamžiku, kdy by odborníci měli rozhodnout, co všechno sem patří. Pokud by ale rozhodli rozumně, tyto potraviny by zdražily, což by mohlo mít vliv na konzumaci těchto potravin. (Panečku, raději si ani nepředstavuji tu oborovskou snahu všech fastfoodových řetězců tomu zabránit.) Nikdo nemusí denně konzumovat slané brambůrky nebo zákusky, pít slazené limonády nebo jíst meníčka v rychlém občerstvení, a proto nevadí, když budou tyto potraviny dražší. Stanou se vzácností a jejich konzumace by mohla být více příležitostnou. Tak by to správně přece mělo být.
Má někdo pocit, že je hubeňour a vůbec nechce kvůli tlusťochům platit za dortíky a další pochutiny víc? A co když je někdo obézní ne proto, že se cpe sladkým, ale cpe se bůčkem a pojídá příliš velké porce úplně běžného jídla? No, to je už věc té spravedlnosti, která v životě zkrátka není. Já si také koupím alkohol tak jednou za rok a musím zaplatit spotřební daň úplně stejně, jako ten, kdo nakupuje alkohol ve velkém množství a pravidelně. Zavedení spotřební daně na takové potraviny by navíc mohlo ve výsledku prospět úplně všem. Rozhodně víc, než penalizace na výši placeného zdravotního pojištění.
Závažná připomínka na závěr: Když už už se bavíme o tom, že tzv. nezodpovědní občané jsou za svou nezodpovědnost penalizováni (za to, že kouří, pijí alkohol nebo konzumují příliš často sladké apod.), proč bychom měli brát v úvahu jen nezodpovědnost v jídle a pití? Co ten, kdo riskuje při rekreačním sportování a způsobí sobě nebo jinému zranění, ze kterého je pak léčen měsíce, nebo mu z toho dokonce zůstanou trvalé následky? Co ten, kdo se předvádí a z lidské blbosti sám sebe zraní? Co ten, kdo si na silnici počíná jako kaskadér, nedodržuje předpisy a způsobí sobě nebo jinému zranění? Dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho, protože druhů lidské nezodpovědnosti je opravdu hodně a naši společnost stojí opravdu obrovské peníze. Jak jsem psala na začátku, není to jednoduché a pokud chceme penalizovat, měl by být stejný metr na všechny. Když penalizace za nezodpovědnost, tak tedy nejen za tu v jídle a pití.
