Článek
V České republice máme pro občany jeden obrovský benefit: vysoké školství zdarma. Ano, najdete tu i soukromé vysoké školy a univerzity, ale pokud jde o školy a univerzity veřejné, je jich dostatek a za studium se na nich neplatí. Kromě toho, mnoho veřejných univerzit nabízí studentům nemalé prospěchové stipendium. Dostávat pět tisíc měsíčně není nic divného, pokud student splňuje kritéria prospěchového stipendia, což jsou vynikající studijní výsledky. Podmínky pro přiznání prospěchového stipendia určují vnitřní předpisy univerzit nebo vysokých škol a například na UK může jít až o padesát tisíc korun za akademický rok. Stipendium se vyplácí na něktrých školách jednorázově a zpětně, tedy za předchozí akademický rok, na jiných se vyplácí měsíčně. Na Fakultě informatiky a managementu na Univerzitě v Hradci Králové například v roce 2023 vypláceli 15 tisíc korun jednorázově, zatímco na Fakultě financí a účetnictví na pražské VŠE je výplata měsíční a vyplácí se po deset měsíců v roce. Ti nejlepší tam pobírají 7 500 korun měsíčně. Na některých školách může student s dobrým prospěchem získat za dobu studia až sto tisíc korun na prospěchovém stipendiu, jinde nejsou schopni vyplatit víc než tři čtyři tisíce za semestr zpětně. Každá škola je na tom finančně zkrátka jinak. V každém případě však platí, že student veřejné vysoké školy nebo univerzity, který má vynikající studijní výsledky, nejen, že za studia nic neplatí, ale ještě si může celkem dobře vydělat. Ten, který to fláká, studuje mnoho let a nakonec se s odřenýma ušima přece jen dopracuje k vysokoškolskému diplomu, sice žádné prospěchové stipendium nedostane, ale školné také neplatí.
Nevím, kolik lidí si uvědomuje, že neplatit školné je životní výhra. Je to obrovský bonus, který je vzácný. V USA je běžné, že do čtyřiceti vysokoškolák splácí své půjčky za studia a teprve po jejich doplacení si může vzít hypotéku a začít splácet bydlení pro svou rodinu. Kdo vystudoval vysokou školu, jde tak dlouhou dobu z půjčky do půjčky a teprve časem, jak stárne a získává roky praxe, roste jeho příjem, až jednoho dne už žádné půjčky ani hypotéky nepotřebuje, vše je schopen ufinancovat z pěkného platu a ještě i našetří na důchod. Jak ale říkají moji američtí přátelé, psychicky zvládnout studia a prvních šest až deset let po nich, to není žádná legrace. Mnozí právě v této kritické době zalitovali, že kdyby se dali na řemeslo, mohli už roky dobře vydělávat a neměli by dluhy. To je pravda. Poměr sil se začíná obracet až po čtyřicítce, kdy vysokoškoláci mají nejhorší splaceno, začínají jim růst platy a splácet hypotéku pro ně už není tak velký poblém.
Vysoké školství zdarma, to je benefit, který nám závidí nejen Američané, ale také mnohé evropské národy. Jak si ho ale považujeme my? Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale jako vysokoškolský pedagog mohu z vlastní zkušenosti říct, že „to“ považuje většina studentů za samozřejmost. Stejně tak většina z nich nemá nejmenší tušení, co vlastně chtějí v životě dělat a vysokou studují, aby měli „papír“. To má bohužel za následek, že mnoho absolventů ani neplánuje, že by v oboru, který vystudovali, pracovali. Někteří v oboru zůstanou, ale odjedou do zahraničí, jiní jdou pracovat úplně mimo obor. A co společnost? Nic. Někde jí díky tomu odborníci tragicky scházejí (například ajťáci ve školství) a přesto, že si jejich vystudování zaplatila, vlastně je nemá.
V padesátých letech existovaly tzv. umístěnky. Absolvent vysoké školy nemohl nastoupit, kde se mu zachtělo, ale dostal tzv. umístěnku, která ho poslala za prací často i stovky kilometrů od domova. Jel zkrátka pracovat tam, kde byla jeho práce a odbornost třeba. Vyhnout se takovému povinnému umístění bylo téměř nemožné. Ztráta osobní svobody byla daní za komunisty vysněnou „plnou zaměstnanost“ a důsledné plánování. Dnes nic takového nemáme a pokud jde o chybějící odborníky, nejde naplánovat prakticky vůbec nic. Ve skutečnosti jen velmi bohatá země si může něco takového dovolit, což nepochybně nejsme. Terciální školství nás stojí ročně téměř 50 miliard korun!
Rozmísťovat absolventy mnoho kilometrů od místa, kde chtějí žít, určitě není dobrý nápad. Nebylo by však v pořádku a spravedlivé k daňovým poplatníkům, aby za možnost neplatit žádné školné museli absolventi také něco odvést?
Měl jsi studia zdarma? Tak ti dáme po absolvování seznam míst, kde tvou profesi společnost potřebuje a ty si vybereš a půjdeš pracovat tam. Platil jsi dobrovolně školné? Pak si po absolvování školy můžeš dělat, co chceš. Jestli půjdeš úplně mimo obor, je čistě na tobě. Chceš odjet do zahraničí a „zpeněžit“ svá vysokoškolsá studia tam? V tom případě ti stát nejdříve vyčíslí, kolik musíš za svá studia zaplatit, pokud jsi je měl zdarma. Kdo touží po svobodě, zvolí si variantu placeného školství. Kdo chce studovat zdarma, ten bude muset počítat s tím, že půjde dělat tam, kde je jeho práce třeba. Každý absolvent vysoké školy by měl mít povinnost odpracovat v oboru takový počet let, aby se jeho studia státu zaplatila nebo se ze studií vykoupit ceníkovou cenou. Studovals medicínu? Trvalo ti to sedm let? Koukneme se do tabulky (která by měla být každoročně valorizovaná) a hned se dozvíš, kolik zaplatíš.
Myslím, že bychom se divili, kolik studentů by s vysokoškolským studiem ani nezačalo. A ti, kteří by skutečně studovali, měli by nejen větší motivaci dosahovat vynikajících studijních výsledků (protože kdyby se za studium platilo, takové prospěchové stipendium by se hodilo ještě víc než dnes), ale také o důvod víc přemýšlet, jestli jednou budou chtít v oboru skutečně působit nebo ne.
Ono totiž v zásadě platí, že co je zdarma, toho si moc nevážíme. Co je zdarma, od toho příliš neočekáváme ani nevyžadujeme. Opravdu je tohle ten správný přístup k vysokoškolskému studiu?
V době, kdy vláda krátí a očesává, co může, kdy chce prodlužovat dobu odchodu do důchodu i současným padesátníkům, přesto, že slíbila, že těch se již žádné změny týkat nebudou, rozdává úplně zdarma vysokoškolská studia všem, kteří se tam prostě jen chvíli chtějí ohřát? Jen na pár let a vytěžit z výhod studentského statutu maximum, vystřídat a projít několik univerzit nebo vysokých škol a nakonec nevystudovat nic? I to dělá nemalý počet vysokoškolských „turistů“. Jsme na to dost bohatá země? Rozhodně ne. Když škrtat ve státních rozpočtech, tak škrtat. Proč se mají jedni vést a být státem štědře dotováni a druzí stále jen poslouchat, že nejsou peníze. Ony peníze jsou. Jen možná nejsou tam, kde by být měly…
