Článek
Na cesty do a z práce používám PID, pražskou integrovanou dopravu. Jezdím z vesnice poblíž hranice hlavního města a spolu se mnou i mnoho školáků a školáčků. Slovo školáčků používám záměrně, protože v některých případech nejsou za aktovkami téměř vidět a na jejich obličejích bývá při nástupu do autobusu často znát velká nervozita. Mnozí zcela evidentně jezdí do školy autobusem bez doprovodu dospělého nově, tedy velmi krátce. Začal školní rok a v mnoha domácnostech určitě letos zaznělo - už to zvládneš sám, vždyť jsme to natrénovali.
Nejezdím takto prvním rokem a mnohé nepříjemné scénky, které se odehrávají mezi řidičem a školáčky, už celkem dobře znám. Přesto, že tyto situace vídám opakovaně rok co rok, znovu a znovu mě nepřestává překvapovat, jak hnusně dokážou někteří řidiči s dětmi mluvit.
Dospělí rádi hubují na nevychované děti a mládež, měli bychom si však uvědomit, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Pokud se dospělí nechovají k dětem slušně, těžko mohou očekávat, že se tak jednou budou tito mladí lidé chovat k nim.
„Kde máš průkaz? Co na mě čumíš? Copak nevíš, že ho máš mít připravenej?!“
„Doplať, tady se platí šest korun. Jak nemáš? Tak vypadni! Prostě vypadni z autobusu!“
„Dělej, máš to ukazovat automaticky! Hejbni sebou, smrade!“
To je jen několik málo příkladů za všechny, jakým jazykem slýchávám mluvit řidiče v autobusech PID se školáky i školáčky. Několikrát jsem se dětí zastala, protože se mi takové chování opravdu hrubě nelíbí. Vždy to končí stejně - řidič na mě začne řvát, že jestli se mi to nelíbí, mohu si vystoupit a že řidičů je nedostatek a jestli jsem tak chytrá, mohu si za ten volant sednout sama. Pak se uvidí, jak milá na ty parchanty budu já, když to s nimi budu denně zažívat!
Poslat na takového řidiče stížnost prý nemá smysl, poučil mě známý, který si jako řidič autobusu přivydělává. Řidičů je totiž opravdu tak obrovský nedostatek, že stížnosti na tak „legrační věc“ jakou je slušné chování k cestujícím (bez ohledu na jejich věk), opravdu nikdo řešit nebude. To je hodně smutný příběh.
Dětí se budu zastávat dál, hrubosti řidičů opravdu nehodlám ustupovat. Dál občas daruji šest korun plačícímu školáčkovi, který nechápe, jak je možné, že když po něm minule nikdo nic nechtěl, najednou má platit nějaký doplatek, který samozřejmě nemá. Jestli někdo hrubě nazývá školáky cestujícími smrady, nebudu držet ústa a pevně doufám, že nás bude přibývat. Kdyby tím dítětem, které právě zakouší snůšku nadávek, bylo to vaše, určitě byste také nemlčeli. Chceme-li, aby nás jednou mladší pouštěli sednout, usmívali se na nás a chovali se k nám slušně, nesmíme se k nim, když jsou dětmi, chovat jako nevychovanci. Pokud tohle některým dospělým (a zdaleka nemusí jít jen o řidiče autobusů PID) dovolíme, nemůžeme se pak divit, že dopadneme ve stáří bídně.
Chápu, že je situace asi těžká a řidičů není dost. Tento fakt je však neopravňuje ke hrubému chování k jakémukoliv cestujícímu, ani k mladičkému, ke starému, k hendikepovanému nebo čtyřnohému. To už by ale bylo na nový příběh…
