Článek
Člověk by řekl, že budeme po revoluci, která proběhla v roce 1989, chytří. Že si ponecháme ve společnosti a našich životech to, co se osvědčilo a dobře fungovalo, a zbavíme se všeho ostatního. Bohužel, realita je často jiná. S vaničkou mnohdy vyléváme i dítě.
Jestli jsme někdy měli něco dobře fungujícího, co by nám mohl svět závidět, tak to byla síť školních jídelen. Většina jídelen vařila chutně, dobře a pro strávníky (díky dotacím) i cenově dostupně.
V každé zemi je jiná tradice a nejde argumentovat tím, že někde školní jídelny nemají a podívejme se, jak skvěle se jim tam vede! U nás vždy byla tradice teplých obědů skládajících se z polévky a hlavního jídla. To zdaleka není ve všech zemích běžné. Například v Holandsku (žila jsem tam několik let) by jen těžko existenci školních jídelen chápali, protože nemají ani závodní jídelny pro zaměstnance. Běžná podoba holandského oběda je sendvič a každý si ho nosí v krabičce s sebou do práce, stejně tak i žáci do školy. Sendvič dostávají k obědu i senioři v domovech důchodců nebo pacienti v nemocnicích (pokud jim to zdravotní stav umožňuje). Hlavní jídlo dne tam je večeře. Proč by ale měli Češi obědvat sendvič, když jsou zvyklí na teplý oběd? Určitě ne proto, že to tak je v některých západních zemích.
Je pravdou, že některé děti na obědy nechodí, a to přesto, že jim je rodiče platí. Další na ně chodit odmítají „oficiálně“, a tak jim rodiče dávají místo toho kapesné, ze kterého si pak něco k obědu koupí. Faktem však je, že argumenty o tom, jak dětem ve školních jídelnách nechutná, jsou často jen výmluvy. Pro mnoho žáků a studentů je totiž lákavější koupit si bagetu, pizzu, nebo jakýkoliv jiný fast food. A mnoho z nich to tak také dělá. Za oběd vydají několikanásobně víc, než by je stál ten ve školní jídelně a snědí mnohem méně kvalitní jídlo, než které by jim nabídla škola. Rodiče, ti to často ani nevědí.
Můžeme diskutovat o tom, že se mají jídelny problém vejít s kvalitním obědem do stanovené ceny. Bavit se o zastaralé vyhlášce, která jim určuje, co mají vařit nebo hledat cestu, jak umožnit vařit alespoň jedno (například) bezlepkové jídlo týdně. To všechno jsou cesty ke zlepšení. Nerušme si však systém, který vždy dobře fungoval a za pár let bychom na něj mohli s nostalgií vzpomínat.
Faktem totiž zůstává, že školní jídelny jsou stále velmi dobře vytížené, a to i když odečteme žáky a studenty, kteří dávají přednost fast foodové stravě. Většina jídelen vaří i přes překážky chutně a pro strávníky za velmi přijatelnou cenu. Občas školní jídelny dokonce zvládají nabízet i některé diety. A jak známo, když se něco uvaří na místě, je to vždycky lepší, čerstvější a více se to podobá domácí stravě, než obědy dovážené kdo ví z jaké dálky.
Na obědy do školní jídelny nikdy nebudou chodit všichni, ale praxe škol ukazuje, že 3/4 žáků a studentů na ně chodí. To je dostatečný důvod pro jejich zachování. Něco rušit je však vždycky jednodušší, než něco vybudovat nebo již existující zlepšit.
Argumenty, že školní jídelny nejsou schopné vyhovět dětem, které mají různé potravinové intolerance, jsou také poněkud mimo. Stačí se rozhlédnout, jak vaří velké gastronomické firmy. Ani ty nemají nabídku pro všechny, to totiž ani nejde. Mohou tak nejvýše nabízet nejběžnější typy diet, jako je diabetická, šetřivá, bezlepková nebo třeba vegetariánská. Rozhodně však ani tyto firmy neuspokojí všechny, protože vařit diety, na které by chodilo jen malé množství strávníků, to se nikomu nevyplatí. Nevykládejme si tedy pohádky o nějaké individuálně zaměřené stravě.
Mimochodem, také vás napadlo, jak velký byznys vlastně školní jídelny představují? Pokud ne, tak se nad tím zkuste alespoň na chvilku zamyslet. Jaký kšeft to asi pro velké gastronomické firmy bude? Proč se na to najednou tak tlačí? Proč se politikům více hodí školní jídelny zrušit, než najít cestu k jejich zachování a vylepšení? Jsou to celkem jednoduché počty.
V ČR máme něco kolem 9 tisíc školních jídelen. Tyto jídelny uvaří ročně cca 383 milionů pokrmů, denně se v těchto jídelnách stravují téměř 2 miliony dětí. Cenový strop za jídlo ve školních jídelnách určuje vyhláška MŠMT. Nyní je tento strop nově 47 až 54 korun za jedno jídlo. Pokud by si gastronomické firmy účtovaly za jídlo jen 47 Kč, pak se jedná o roční kšeft za více jak 18 miliard korun!
Byznys za osmnáct miliard? Tak to už musejí být slušné tlaky a jistě nejen na MŠMT. Že gastronomické firmy v tuto chvíli zcela jistě intenzivně lobují za zrušení školních jídelen, o tom vůbec nepochybuji. Že by za takové řešení lobbisté nenabízeli také nějakou zajímavou provizi, to by mě dost překvapilo! Necháme si jen kvůli tomu, že si někdo chce pořádně namastit kapsy, rozbourat systém, který má téměř stoletou tradici? Pokud ano, tak jsme opravdu krátkozrací.
Anketa
Zdroje:
