Článek
„Chceme dodat odvahu ředitelům, aby odměňovali matikáře více než tělocvikáře. Vyrovnané platy napříč všemi předměty totiž způsobují nedostatek učitelů matematiky, fyziky a informatiky. Nejdůležitější je zajistit, aby učitelé matematiky zůstávali na školách déle a neodcházeli do průmyslu,“ říká kybernetik Michal Pěchouček, člen správní rady fondu Matika Česku v rozhovoru pro DVTV. On to však nejen říká, on také vybraným učitelům pravidelně přispívá 10 tisíc korun k jejich platu a dodává: „Každým rokem, kdy snižujeme obecnou vzdělanost národa v oboru matematiky, zároveň snižujeme jeho životní úroveň. To chceme zastavit.“
Dobrý nápad? Špatný nápad? A jak na to vlastně reagují sami učitelé? Jedním slovem je možné říct, že nepřejícně. Ostatně, jak jinak. Učitelé jsou jen vzorkem z národa, kterému je a vždy (bohužel) byla závist dost vlastní. Proto i mezi nimi jsou závistiví a nezávistiví jedinci zastoupení v obdobném poměru, jako v celé společnosti. Jeden by řekl, že se jim bude nápad líbit, protože směřuje k posílení vzdělanosti. O tu tady však (zcela evidentně) na prvním místě nejde. Jako vždy, jsou peníze až na prvním místě…
Jsem matikář, kdo je víc?
A nejen peníze. Největší hádky se mezi učiteli strhly o tom, proč by měli být zrovna matikáři důležitější než jiní učitelé. V čem je výuka matematiky náročnější než výuka tělocviku, výchov nebo třeba biologie, o to tady kráčí, řekl by klasik. Jsem členem jedné z facebookových skupin pro učitele a stojí za to některé názory kolegů učitelů si tady zveřejnit. Jména autorů názorů jsou smazána, protože jsem je nežádala o svolení jejich názor publikovat. Skutečná jména autorů publikovaných názorů však znám. Není to zrovna potěšitelné nahlédnutí do komunity, ale je hodně zajímavé:
M:
Ten problém není v tom, že by matikáři měli těžší práci nebo učili důležitější předmět. Ten problém je v tom, že když odešel kolega angličtinář, vzala paní ředitelka telefon a za půl hodiny měla tři zájemce, kteří byli ochotní všeho nechat a druhý den se přijít ukázat, aby získali jeho místo. Když odešel do důchodu kolega učitel matematiky a fyziky ani za rok jsme nesehnali nikoho, kdo by měl vystudovanou jeho aprobaci a stál o jeho místo. Nakonec jsme byli rádi, když jsem přesvědčil svého bývalého na VŠ ještě nehotového studenta. Vypadá to, že v téhle zemi je dostatečný počet lidí, kteří mají odpovídající vzdělání a chtějí učit předměty jako je čeština nebo dějepis za peníze, které je stát ochoten za jejich práci zaplatit. Lidí, kteří mají vzdělání, aby mohli učit matematiku, fyziku nebo počítače, za peníze, které stát nabízí, dostatek není. V demokratické zemi mě nenapadají jiné možnosti, než že stát rezignuje na vzdělání učitelů v nedostatkových předmětech (což už dnes masově dělá), nebo jim nabídne víc peněz (zákon nabídky a poptávky). Navíc nikdo nebrání učitelům jiných předmětů, aby si rozšířili aprobaci.
A:
Češtináři, přírodovědci, zeměpisci, chemikáři, ti všichni ostrouhají, protože nejsou tak potřební?? A výchovy až nakonec, ty by mohli učitele učit třeba za odměnu. Třeba takovou hudebku,v každém ročníku od šestky do devítky, to je vlastně radost a ještě si přitom zazpíváme. No to jsou zase nápady.
J:
Ne, ti jen musí počkat, až nějaký mecenáš založí fond Čeština v Česku, Přírodopis v Česku atd.
L:
Plně souhlasím. Navíc nedostatek pohybu ovlivňuje nás všechny nejen zdravotně, ale i finančně – ve formě zvýšených nákladů na léčbu nemocí spojených s jeho absencí. Dále mi osobně nedává smysl odměňování vybraných učitelů z platu jiných. Jako forma demonstrace to možná funguje, ale systémově jde o diskriminační krok. Další problém, který z toho vyplývá, je vytváření rozdílů mezi učiteli – formou „kdo je víc?“ (matikář, zeměpisář nebo tělocvikář). To je podle mě nepřípustné. Všichni mají pedagogické vzdělání – v ideálním případě – a všichni by měli táhnout za jeden provaz se stejným cílem! Pokles zájmu o obor je problém, na který si může stěžovat každý, ale klíč je vždy v samotném pedagogovi.
A:
Zbytečně hájíte tělocvik. Matematika patří k top předmětům. Tělocvikář ani zdaleka nestudoval na VŠ tolik jako matikář. Nemá v hlavě buňky na matiku. A ve škole? Opravuje tělocvikář tolik písemek jako matikář? Nezáviďte!
L:
Hlavní úskalí v tělocviku je za mě zodpovědnost za žáky a snadnější právní postih od rodičů… ono úrazy na matematice nejsou tak časté jako na TV… dále tu máme kurzy… ať už se jedná o lyžák, sportovní, či vodácký kurz je tam to riziko průseru enormní… takže tohle je za mě ta skutečná hodnota práce u tělocvikáře… Pokud dělá matikář špatně svou práci, skončí to max. odporem žáka k matematice… pokud dělá tělocvikář svou práci špatně, tak to v extrémním případě může stát život. A za 6 let co učím TV jsem si už několikrát řekl uf to bylo o fous… Nehodnoťte pozice, které jste si neprožila… děkuju.
O:
Každý tělocvikář si myslí, že je ředitelem zeměkoule.
S:
Koukám, že došly argumenty a schyluje se tu k ponižování… mějte hezký den!
O:
Matematika je po věky věků nejdůležitější. Ale to byste museli víc číst, vzdělávat se a věnovat se i jiným vědám než jen svému egu tělocvikáře. Opravujete písemky a testy? Máte mentální zodpovědnost při přijímačkách? Maturuje se z tělesné výchovy?
S.
Každý předmět je jiný – učím informatiku, zeměpis, tělocvik, výtvarku a učila jsem i matematiku. Ale právě proto není jeden předmět lepší než druhý. Nezastavím se ani na výtvarce a příprava pomůcek předem, výzdoby, úklid po…
O:
Prosím můžu vědět, kolik let jste studovala tělesnou výchovu, popřípadě kolik let máte odučeno TV ať už na ZŠ nebo SŠ? Že tady hážete taková moudra o tom, kdo má v hlavě kolik buněk a kolik času co komu zabere? Je zajímavé číst, že dost často tyto podněty a urážky vidím od lidí co mají vystudováno matematiku nebo informatiku a berou tělocvikáře jako nějaký povl, čímž ale nehážu všechny učitele těchto předmětů do jednoho pytle. Jasně, každý tady bude bránit to k čemu má blízko, nebo svoji aprobaci, ale tohle tvrzení je buď absolutní nepochopení a významu TV nebo totální arogance a povýšenost.
Z:
Nezlobte se, jsem také učitel matematiky a v některých bodech možná můžete mít pravdu, ale jinak jsou vaše příspěvky do nebe volající. V podstatě vše, z čeho osočujete kolegu, sedí spíše na vás, zejména to o egu, docházejících argumentech, přeceňování se a trapnosti. Kolega naprosto přesně popsal, o čem je práce dobrého a zodpovědného tělocvikáře a vaše osobní útoky jsou daleko za hranou slušného chování. Kdybych měl soudit podle těch několika příspěvků, řekl bych, že takové matikáře (učitele všeobecně) bych nechtěl ani jako učitele svých dětí ani jako kolegu.
L:
Vidíte, a na angličtináře si rodiče přispívají. Na další jazykáře taky, pokud chtějí.
K:
Tak soukromá osoba si snad může dovolit platit koho sama uzná za vhodné…
R:
Takže místo, abychom toho pána nosili na rukách, že se jako soukromá osoba rozhodl podporovat kousek našeho školství, tak budeme psát “to jsou zase nápady”? Jako vážně?
C:
Toto je úplně mimo. Dobrý ředitel to nikdy neudělá. Proč? Protože by si rozložil pedagogický sbor a školu během několika málo měsíců. Zastávám názor jako ředitel, že každá „aprobace“ je potřeba a každá „aprobace“ je důležitá a má jiné klady a zápory. Např. matikář má minimálně odpoledek, matikář nejezdí na lyžák, cyklák, sporťák apod. (může, ale většinou ne), tělocvikář je jednou nohou v „průseru“ a můžu pokračovat v argumentech proč ano a proč ne. Navíc by to bylo dle zákona diskriminační. Ředitel je tam od toho, aby nastavil maximálně objektivní a průhledné hodnocení každého zaměstnance a vyžadoval naplňování náplně práce. K tomu mu slouží spousty možností hodnocení, pohovorů apod. a průhledné stanovení ocenění dle ZP. Jestli chce nějaká nadace ocenit učitele matiky, tak ať mu to dá (i když osobně jsem proti, když je to z důvodů jen toho, že má někdo vystudovanou matiku – to je za mě špatně - nesystémové). A to hovořím jako ředitel, tělocvikář, chemikář a provázející učitel.
Š:
Kdyby za mnou někdo přišel s tím, že chce ocenit dobré matikáře/fyziky na naší škole, určitě bych přijala nabídku.
C:
No já bych tu nabídku jako zaměstnavatel odmítl, odkázal bych ho na daného – dané učitele, ať si to s nimi dohodne sám, ale určitě bych nedal doporučení nebo hodnocení daného učitele/lky. Je to jejich soukromá věc, asi máme jiné představy o týmu a spolupráci, respektu apod. Hypoteticky bych mohl ocenit více zaměstnanců, ale vyberu si a ocením jednoho – dva, co to udělá uvnitř sboru? Můj soukromý názor je takový, že takto je to úplný nesmysl. Mám jako ředitel jiné nástroje a průhledný systém hodnocení, abych ocenil jednotlivé kolegy dle ZP a práce, kterou odvádějí v rámci své pracovní náplně (nadstandartní plnění povinností apod.).
P:
Všem, kteří se rozčilují, proč se nepřidá nějaké jiné aprobaci, dám jako občankář rychlopřednášku o fungování trhu, rádo se stalo. Když napálíte platy matikářů, začnou se na ně všichni rekvalifikovat. Tím vznikne jednak nadbytek matikářů, jednak nedostatek všech dalších. Takže budete muset finančně saturovat nějakou jinou aprobaci, třeba ty hudebkáře, jinak by to neučil nikdo. Kolečko se zopakuje, dokud se systém sám od sebe nedostane do rovnováhy. Takže buď se teď můžete rekvalifikovat, nebo si počkat, protože jednou na pracovním trhu zdražíte i vy sami.
M:
Díky. Míra rovnostářství mezi pedagogy mě celkem šokuje.
Č:
Trošku to odráží problematiku celého školství. Víme, kde nás to pálí (nedostatek pedagogů určitého oboru), systémová změna nebo alespoň uvažování chybí, když se někdo z nezisku pokusí o nějakou podporu (pochopitelně nesystémovou), tak se na ně sesypeme. Ale musíme přeci všichni vidět, že tady platí nabídka a poptávka. Dobrých učitelů je málo a bude ještě méně (postupující věk stávajících, nedostatek absolventů, kteří chtějí do praxe). Pokud jako ředitel ZŠ nebo SŠ budu hledat pedagogy na uvolněná místa, tak právě na kombinaci M-Fy-IT těch zájemců mám minimum a musím jim nabízet benefity navíc, aby pro ně bylo školství atraktivní a vůbec to při svých možnostech zvažovali. Ještě jednou: toto není debata o potřebnosti předmětů. Věřím, že odborná veřejnost přesně ví, proč po staletích vývoje máme v kurikulu ty předměty, které tam jsou. Všichni chápeme důležitost TV (výchovy ke zdraví), chemie nebo dějepisu. A jen ještě dodám, že zlatem musíme teď vyvažovat nejen IT-M-Fy, ale i kvalitní prvostupňaře. Těch já teď v systému vidím kritický nedostatek a potřebuji bít na poplach zhruba stejně jako Fy-IT-M.
Řešení k něčemu nebo k ničemu?
Může být takové nesystémové opatření k užitku? Dle mého názoru může. Na trhu je učitelů matematiky akutní nedostatek, patří v průměru k nejstarším učitelům ve školství, stále jich ubývá a noví učitelé se na vyučování matematiky nehrnou. Opatření, se kterým přišel fond Matika Česku, minimálně pořádně rozdmýchalo atmosféru a na problém upozornilo mnohem výrazněji, než se tomu běžně děje. Rozhádalo mnohé učitelské sbory, protože názory na pozitiva tohoto zásahu se hodně liší. Málokdo však v této debatě zmiňuje fakt, že je něco hodně špatně v celém českém školství. Proč?
Protože správně by každý učitel základní školy měl být schopen učit kterýkoliv předmět (na základě novelizace zákona O pedagogických pracovnících z roku 2023). Tím, kdo rozhoduje o tom, co bude který učitel učit, je ředitel školy, který by dle jmenovaného zákona měl co nejvíce přihlédnout ke vzdělání (případně aprobaci) učitele. Zkuste však požádat českého vysokoškoláka, který má vystudovaná humanitní vysokoškolská studia (samozřejmě v magisterském programu, jak zákon předepisuje) a formou celoživotního vzdělávání dostudovanou pedagogickou kvalifikaci, aby učil matematiku na druhém stupni základní školy. Neměl by toho být schopen člověk s magisterským titulem a pedagogickou způsobilostí? Rozhodně měl! Nejde přece o střední školu, jde o základní vzdělávání. Většina takových učitelů se však zhrozí, protože (jak sami argumentují), nejsou toho schopni. Absolventi pedagogických fakult na tom nejsou lépe, protože pokud si matematiku přímo nezvolí na fakultě do své aprobace, brání se jí jako čert kříži.
Pes jitrničku sežral…
Kde leží zakopaný pes, že těch matikářů nemáme dost? Zní to trošku jako hádanka, zda bylo dříve vejce, nebo slepice. Výuka matematiky v Česku z nějakého důvodu dobře nefunguje, žáci a studenti se jí bojí, a proto si v ní nevěří ani absolventi pedagogických fakult nebo vysokoškolských humanitních studií (i oni se jí často bojí) a pokud se na učitelskou profesi dají, nechtějí matematiku učit.
Česká republika patří k zemím s podprůměrnou oblibou matematiky (průměr škály v České republice činí 9,4).
Průměr zemí OECD a EU činí 9,7 viz pod článkem graf oblíbenosti matematiky v odkazu České školní inspekce (Národní zpráva).
Profesor Ptáček, který působil v Institutu dětské psychologie, kdysi pro Hospodářské noviny o matematice řekl:
„Jde o předmět, který dětem způsobuje silný a dlouhodobý stres, bez ohledu na jejich inteligenci a přítomnost jakýchkoliv oslabení.“ Následně k tomu dodal, že dle jeho názoru je přístup k výuce matematiky z hlediska metod a obsahu v České republice tragický.
Jinými slovy, nemáme dostatek dobrých učitelů matematiky, a proto žáci nemají matematiku rádi, proto se jí bojí a odnášejí si tyto zážitky i do vyšších stupňů vzdělávání. Tam se to pak projevuje i tak, že na pedagogických fakultách je o aprobace s matematikou malý zájem a ti, kteří mají zájem učit na základních školách, nemají zájem učit matematiku, protože strach z ní přetrvává. Kolečko se pak uzavírá tím, že díky nedostatku dobrých učitelů matematiky, nemají žáci matematiku rádi… Pes jitrničku sežral, znáte tu písničku…
Celkem fajn nápad?
Řešení? Mělo by být hluboce systémové, reformou pedagogických fakult počínaje a reformou českého základního školství konče. Pokud se stane jen jedno z toho a ještě se to (jak bývá u nás zvykem) uspěchá a dobře nepřipraví, řešení to nepřinese. Vzhledem k tomu, že přesně taková nepromyšlená a horkou jehlou dělaná reforma základního školství nám právě hrozí, je možná řešení fondu Matika Česku celkem fajn nápad. Celé to nešťastné kolečko musí totiž někdo nebo něco konečně přetnout. Proč by to nemohlo být 10 000 měsíčně navíc pro učitele matematiky? Myslím, že právě už nastal čas na to, aby něco hladinu pořádně rozvířilo, nebo v tom kolečku bude Česká republika běhat dalších dvacet let.
Anketa
Zdroje:
