Článek
Naše rodina má chalupu u Berounky. V roce 2002 jsme v ní při povodních měli dva metry vody, ale chaloupka naštěstí vše vydržela. Už tehdy ale nikomu z nás, kdo u Berounky bydlíme nebo tam máme reakreační objekty, nebylo jasné, proč se už koryta řek a strouhy podél silnic neudržují jako kdysi.
Když se dnes projdete kolem toku Berounky, na mnoha místech budete zděšení, jak je koryto řeky zanesené. Roste v něm nejen tráva, ale dokonce i stromy, tvoří se v něm z nánosů ostrovy a ostrůvky. Jeden takový byl vždycky i poblíž naší chalupy. Rozdíl je ovšem v tom, že dnes je ten ostrov o sto metrů delší. Další a další nánosy se hromadí a ostrov se rozrůstá.
V místech, kde jsme jako děti plavávaly, je dnes koryto řeky tak zanešené, že tam je vody po kolena nebo nejvýše do pasu. Běžně děcka skákala z mostu do řeky, protože nad jezem byla opravdu hloubka. Dnes byste si skočili jednou a je otázka, zda byste to vůbec přežili. Nejde o skákání z mostu, aby mě někdo nechytl za slovíčko, v sedmdesátých letech minulého století byla jiná doba a nikdo to moc neřešil. Jde o hloubku koryta řeky.
Znám místa, kde byly na Berounce obrovské tůně o hloubce tří a více metrů. V teplém počasí byly u lidí velmi oblíbené. Dnes jsou zasypané.
Z Berounky se v mnoha jejích částech stal mělký potok. Jak je to možné? Jednoduše: nikdo se o řeku už nestará. Za komunistů bylo koryto řeky každý rok pravidelně bagrováno. Je velký rozdíl, jestli je hluboké půl metru, nebo dva a více metrů. Při velké vodě právě fakt, kolik vody koryto řeky pojme, je naprosto klíčový pro následné dopady povodní na okolí. Dnes je to zřejmě státu / krajům / politikům / hejtmanům / starostům a zastupitelstvům fuk. Raději vyhledávají investice do protipovodňových zdí, granty, které na to přispějí a nebo se naopak vymlouvají, že na tyto velké investice nebyly v pokladně peníze. Kdyby však rok co rok bagry koryto udržovaly, zdaleka by to nestálo tolik a efekt by byl velmi pozitivní.
Podobná situace je se škarpami podél silnic. Na kolika místech už dávno nejsou? Škarpy ale nebyly u silnic pro nic za nic. Měly svůj důvod a když přišel prudký déšť, odvedly spolehlivě nemalé množství vody. I škarpy se však zanášejí a je třeba je čistit. Pamatuji si, že když jsem byla dítě, čistili sousedé škarpy pravidelně i svépomocí. Jednou za čas se vesnice domluvila a jednu sobotu nebo neděli věnovali obyvatelé číštění škarp. Dnes mnoho lidí řekne, že to není jejich problém, že se o to má starat vedení obce, protože si to ze svých daní platí.
Ano, je to pravda, i údržbu řek a celého povodí si platíme z našich daní. Stejně tak údržbu silnic a k nim náležících škarp. Majetek, na kterém však bude újma, pokud se údržba neprovádí, ten bude náš. Co si pak vezmeme na politicích (ať už těch komunálních nebo těch "velkých")? Těm komunálním to alespoň můžeme říct (většinou) z očí do očí a příště je protě nezvolit. S těmi úplně nahoře, je to už trochu složitější.
Údržba vždy byla a dosud je to nejlevnější preventivní opatření, a to nejen, pokud jde o povodně. Ač se nám snaží různé reklamy namluvit, že něco je tzv. bezúdržbové, velmi brzy zjistíte, že nic ve skutečnosti není bezúdržbové. O věci, o přírodu, o kraj, o okolí kolem nás, je prostě třeba se starat. Je otázka, jesli musí lidé čekat na to, až to konečně začne na popud politiků nějaká objednaná firma dělat. Co když nezačne? Co když budou mít páni politici vždy něco důležitějšího na programu, než je zrovna údržba?
Údržba má jednu velkou nevýhodu - není moc vidět. U něčeho nového se politik dobře blýskne. U vybagrovaného koryta řeky jen těžko…
Faktem však je, že právě to vybagrované koryto může mnoha lidem zachránit jejich zahrady, chaty, chalupy, kůlny, ale také rodinné domky. Proto může někdy jedinou cestou k ochraně vlastního majektu být vlastní aktivita. Pokud nechceme abychom to museli být přímo my, kdo začne bagrovat a čistit, pak je třeba aktivně tlačit na vedení obcí a krajů. Nám občanům totiž může být fuk, kolik aplausu údržba politikům přinese. Tady totiž bojujeme jen sami za sebe.
