Článek
Je až směšné, jak dlouho se v naší zemi pracuje na tzv. vizi českého školství 2030. Netuším, kolik přesně let se na ní pracuje, ale už když jsem před téměř pěti lety psala jednu odbornou práci, pracovala jsem s tehdejší variantou této vize jako s jedním ze zdrojů informací. Píše se rok 2024 a já očekávám, že pokud bude tato vize někdy „hotová“, bude to kolem roku 2030 a většina věcí v ní uvedená se dávno nebude týkat budoucnosti. Cílem vize přitom bylo řešit právě budoucnost.
Hodně se dnes píše o generaci Alfa, která je právě na nižších stupních základních škol a o tom, že se vlastně ani neví, jak budou vypadat profese, ve kterých budou jednou tito školáci působit. Jak by tedy mělo správně vypadat vzdělávání budoucích generací aby mělo smysl? A možná stojí za to položit si také otázku, jestli to někdy bylo jinak a ty generace před námi věděly, jak budou jejich profese jednou vypadat? Troufám si tvrdit, že to, co udělala elektřina s naší civilizací a s rychlostí jejího vývoje a revoluce, kterou do životů lidí přinesla, to nám udělal internet. Jsou to velké a zlomové body, které významně posouvají civilizace kupředu a zrychlují její vývoj. To asi víme všichni. Co ale můžeme očekávat a jak by na to mělo školství reagovat? A jde to vůbec?
V rozhovoru s kolegy jsme se shodli, že se tvář a systém školství pravděpodobně zcela změní. Teď nemluvím o tom, jestli se bude známkovat nebo neznámkovat, učit v projektech nebo frontálně. Teď mluvím o celkovém zhroucení současné podoby školství a celého jeho systému, a to celosvětově. Netuším, za jak dlouho by nás to mohlo potkat, ale domnívám se, že to přijde.
Trvalo nějaký ten pátek, než ve většině zemí vyspělého světa vznikla povinná školní docházka a lidé si na to zvykli. Hlavním důvodem byla potřeba vlád vychovat si úřednictvo a zajistit jakousi průměrnou gramotnost obyvatelstva. Vlastně je celkem s podivem, že tento systém vydržel tak dlouhou dobou. U nás například oslavíme letos 6. prosince 250. výročí od vzniku povinné školní docházky. Tedy 250 let tady existuje určitý systém, který se sice od dob svého zavedení proměnil, ale na druhou stranu, vezmeme-li v úvahu, že mluvíme skutečně o víc jak dvou stoletích, ta proměna nebyla až tak ohromná. Dnes už nemáme stejné cíle a vlády si nechtějí v prvé řadě vychovávat úřednictvo. Potřeby společnosti se mění a s tím se mění i žáci a studenti.
Nevím, co očekáváte vy, ale my jsme se po pestré diskusi s kolegy shodli, že očekáváme kompletní zrušení podoby školství, jak ho dnes známe. Očekáváme i zánik profese učitele tak, jak ho dnes známe. Do škol se nebude chodit hromadně. Vzdělávání bude mnohem více individuální, daleko větší roli v něm budou hrát technologie a umělá inteligence. Je velmi pravděpodobné, že se bude studovat na dálku, znalosti bude schopna hravě ověřovat umělá inteligence, většina testů bude robotizovaná. Role učitelů zůstane u ryze praktických předmětů (zatím, než doba přinese další vývoj). Budou v ateliérech uměleckých škol a v řadě oborů u praktické části výuky (pitvy na medicíně, práce se stroji a roboty jinde apod.).
„Hromadné chození do škol nezanikne, protože rodiče potřebují pro děti hlídárnu,“ říkal jeden z kolegů sebejistě. Ano, ale kde máme jistotu, že takovou „hlídárnu“ hravě nezvládne humanoidní robot, kterého si rodina pořídí? Ten se bude schopen s dítětem i učit, bude-li to třeba, ale bude také doma uklízet a možná i vařit. Postará se. Sice to bude finanční investice, ale vyplatí se. Možná to bude tak běžné, že některé méně majetné rodiny budou mít nárok na příspěvek na zakoupení takového robota.
Nebojme se otevřít dveře fantazii, protože tyto záležitosti jsou nejspíš mnohem blíže, než si myslíme. Možná se blíží doba, kdy budeme muset uznat, že 250 let starý model hromadného školství splnil svou úlohu a je čas jít dál. Dívám-li se kolem sebe, vývoj tam dle mého názoru spěje.
Otázkou je, jak dlouho to bude trvat u nás. Zatím si tady řešíme vizi 2030, ale měli bychom spíš řešit vizi 2060, protože v roce 2030 nám tahle současná vize bude opravdu platná, jako mrtvému zimník.
