Článek
Situace je dnes taková, že pokud mají rodiče trochu ambice a chtějí, aby jejich chytré dítě studovalo, na obyčejné základní škole ho nechat většinou nechtějí. Proč? Protože tam jejich nadané dítě zakrní, nebo přesněji, rozhodně nerozvine maximálně svůj studijní potenciál. Ne proto, že by tam byli neschopní učitelé, ale prostě proto, že základní školy nemají možnost takový servis talentovaným dětem poskytovat. Na to mají ve svých třídách v rámci inkluze příliš velký počet dětí s individuálními vzdělávacími plány a se speciální podporou a také příliš velký rozptyl žáků, od těch skutečně problematických až po ty talentované. Obě tyto skupiny by si přitom zasloužily mimořádnou péči. Tu jim ale nikdo nedá, protože k tomu na základních školách nejsou vytvořené podmínky. Alespoň na těch veřejných rozhodně ne.
Realita je tedy taková, že chytré děti, které mají podporu rodičů, se hlásí na víceletá gymnázia. Ty, kterým se tam nepovede dostat z páté třídy, zkoušejí to později ještě jednou. Zůstávají většinou jen ty, které neuspěly. Díky za ně, protože často to jsou tahouni tříd a jediné děti, které mají na základní škole opravdu skvělé studijní výsledky.
Každá třída tahouny potřebuje, tak jako je potřebuje cyklistický peleton. Pokud jsou nejlepší žáci ve třídách trojkaři, celková úroveň třídy padá strmě ke dnu. Děti nemají motivaci, nevidí nikoho, komu by se dařilo dosahovat skutečného úspěchu a přestávají mít chuť se učit. Mnoho základních škol proto své nároky dál snižuje, aby se z trojkařů mohli stát dvojkaři. Dvojkaři, kteří by při běžných nárocích obdrželi trojku a někteří ani to ne. To je cesta do pekla veřejného základního vzdělávání.
Vznikají soukromé základní školy a v Praze jich v tuto chvíli není úplně málo. Přesto, že se školné pohybuje od padesáti do dvou set tisíc korun ročně, tyto školy mají většinou naplněnou kapacitu a jsou vyhledávané. Rodiče, jejichž dítě se nedostalo na víceletý gympl a mohou-li si to dovolit, raději zaplatí za kvalitní soukromou základní školu, než nechat dítě tam, kde zůstávají jen průměrní.
Víceletá gymnázia a soukromé základní školy tak z běžných základních škol odvádějí jedničkáře a dvojkaře. Pokud se s naším veřejným základním školstvím velmi rychle něco nestane, brzy nastane doba, kdy se budou střední školy zajímat o to, jakou základní školu žák absolvoval. Mít v papírech napsanou obyčejnou veřejnou základku bude cejch. Bude to znamenat, že je dítě méně vzdělané, není studijním typem, je průměrné. Pokud se náhodou objeví dítě talentované, které na takové základní škole zůstalo, bude ho těžké rozpoznat, protože dvojka z běžné základní školy nebude mít v očích středních škol stejnou hodnotu, jako dvojka ze soukromé základky nebo z víceletého gymnázia. Také to může znamenat, že si rodina z finančních důvodů lepší školu pro své dítě dovolit nemohla, a vědomí, že bude kdokoliv takto rodinu posuzovat, je přinejmenším velmi nepříjemné. Opravdu tohle chceme? Pokud ne, pak se musí na našich základních školách rychle něco změnit. Minimálně by se měla přestat neustále snižovat laťka a nároky, protože to rozhodně není dobré řešení. Základní škola není zařízení, kam si děti jdou prosedět devět let svého života. Měly by se tam dozvědět všechny základní důležité informace pro život. Opravdu není normální, že žák deváté třídy neumí zpaměti malou násobilku, protože přece má kalkulačku… Opravdu není normální, že má takový žák dvojku z matematiky. A už vůbec není normální, že se to na veřejných základních školách začíná stávat standardem.
