Článek
Čína stagnuje, EU také. Amerika je zdrojem inovací, má skvělý, efektivní, hluboký a dynamický kapitálový trh, levné energie. Tamější populace roste a pod Donaldem Trumpem přijdou osvědčené růstové recepty: deregulace, debyrokratizace a nízké daně.
Ruchir Sharma – šéf investiční skupiny Rockefeller International – ale v článku pro Financial Times vyzývá k tomu, že je čas sázet na konec americké výjimečnosti: https://www.ft.com/content/9a0da0d6-92b4-4034-ac25-7b4abcbb0bbe. Na webových stránkách FT jde o nejčtenější článek.
Sharma už psal o možném „prasknutí matky všech bublin“ nedávno a leckdo mu to vyčítal. I kdyby na amerických trzích rostla bublina, určitě jen tak nepraskne. Jenže právě široký konsenzus v tom, že nepraskne, potvrzuje, že se nachází ve velmi pokročilém stadiu.
Sebejistota Wall Street se usadila v populárních médiích, která obvykle naskakují na tržní trendy, až když se blíží ke konci. Radost z americké nadřazenosti je dnes cítit všude: v televizi, v rádiu, v podcastech, v novinových sloupcích i časopisech. Zkrátka všude, kde mají mizerné predikce trendů docela bohatou historii.
Leckdo říká, že Amerika zůstane dominantní vzhledem ke skvělým výsledkům amerických korporací. Ale výdělky jsou výjimečné především kvůli supernormálním ziskům několika technologických korporací a masivním vládním útratám. Růst a zisky jsou poháněny rekordními schodky amerického federálního rozpočtu. Ekonomové ale tvrdí, že finance amerických domácností i firem jsou v pořádku, takže růst může vesele pokračovat. Menšina, kterou znepokojují Trumpova cla či plány na omezení migrace, je přesvědčena, že to jiné ekonomiky poškodí více než tu americkou.
Někdy v příštím roce začnou investoři vzhledem k růstu schodků a dluhu žádat vyšší úroky a vyšší fiskální disciplínu. To ovšem oslabí růst i zisky. Amerika svou výkonnostní bublinu zažívá ve srovnání se zbytkem světa a ta se může vypouštět, když alternativy k Americe začnou vypadat atraktivněji. Možná se Německo a Francie vzpamatují, jako se před dekádou musely probrat Řecko a Španělsko. Možná se Peking pod tlakem amerických cel pokusí oživit slabou domácí poptávku a spotřebu.
Většina analytiků je uhranuta představou „americké výjimečnosti“. Analytici mluví pouze o tom, že USA byly světovým premiérovým trhem po celé století. Zapomínají, že v 6 z 11 minulých dekád se americkému akciovému trhu dařilo hůře než zbytku světa. V první dekádě tohoto století byly výnosy skoro nulové, zatímco „emerging markets“ (rozvíjející se trhy) ztrojnásobily hodnotu. Tehdy se o „emerging markets“ říkalo totéž co dnes o Americe: „Kam jinam by asi tak měly peníze jít?“
Nadřazenost amerického růstu může skončit tím, že růst v USA zpomalí, a naopak se zvedne v jiných zemích. Bubliny většinou praskají neočekávaně.
Čím déle trvá trend, tím více si investoři věří, a tím více propadají mánii. Ve vyšších stadiích bubliny se ceny pohybují parabolicky. V uplynulém půl roce překonal americký akciový trh ostatní trhy s největším rozdílem za čtvrt století. Když se letí tak vysoko, v řídkém vzduchu, mohou motory začít vynechávat. Všechny znaky extrémních cen, oceňování a sentimentu naznačují, že konec se blíží. Je čas začít sázet proti „americké výjimečnosti“.
...
Tolik Ruchir Sharma ve Financial Times. Text je provokativní, jde proti proudu a nabourává mainstream, což máme rádi. Myslíme si ale, že je ještě celá řada důvodů, proč se bude Americe relativně dařit i nadále (což nevylučuje nějaké korekce).
Kromě výčtu uvedeného na začátku našeho článku je tu třeba i bezpečnostní prémie. V Evropě je zkrátka válka, a v Americe velmi pravděpodobně nebude. Evropa bude muset více zbrojit, což znamená, že bude nakupovat více nejen svých, ale také více amerických zbraní. To zase zvýší zisky Američanů. A zda se v posledních patnácti letech Řecko vzpamatovalo, je diskutabilní. Nikdo se nebojí, že by vypadlo z eurozóny, ale tamější hospodářství je stejné jako před 16 lety: https://www.macrotrends.net/global-metrics/countries/grc/greece/gdp-growth-rate
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
