Článek
Na serveru eurointelligence.com správně konstatují, že mnohem důležitější je otázka, jak se EU stane méně závislou na komkoli, kdo Ameriku vede.
Když se podíváme na titulky evropských novin a médií, je to všude samý Trump. Cokoli, co se dohodne s Ukrajinou, bude Trump chtít zaplatit po Evropě, to je jasné. Pokud atlantické vztahy přejdou ve vztahy transakční, není Evropa v pozici, že by si to mohla dovolit. Když se soustředíme na protiopatření v podobě cel, chytáme se jen pomyslného stébla.
Americký deník The Wall Street Journal hlásí, že Trumpovi seniorní ekonomičtí poradci jasně rozlišují mezi navrženými cly, jež mají sloužit k prosazení amerických neobchodních zájmů (jako je třeba pašování fentanylu a omezení ilegální migrace), a cly, která mají snížit nerovnováhy v obchodu.
To druhé se týká hlavně těch, kdo mají s USA velký obchodní přebytek. A to je například právě EU. Taková cla pak nepůjde zrušit jedním telefonátem, jako tomu bylo v případě Kanady a Mexika. Všichni se jaksi příliš uklidnili, když Trump cla proti Mexiku a Kanadě zase pozastavil. Trump spustil cla na hliník a ocel, EU spustí protiopatření. Poškodí to ale hlavně Evropu, protože ta není hlavním vývozcem oceli a hliníku do USA.
Evropu ovšem poškodí především druhá kategorie celních tarifů a také reciproční tarify, spočívající v tom, že když někdo schválí protiopatření, přijde Trump s odvetou. Procento za procento.
Ohledně cel vůči EU se spekuluje o tom, že se čeká na německé volby, ale také na schválení Trumpových nominantů na ministra pro „commerce“ (Howard Lutnick) a ministra pro „trade“ (Jamieson Greer), což se do češtiny v obou případech překládá jako obchod. Tihle dva budou vše implementovat a technicky ladit.
Ohledně odvety je tu spousta prostoru pro interpretaci. EU třeba spustí 50% cla na bourbon z Tennessee. Spustí pak USA 50% cla na francouzský koňak nebo veškerý alkohol z Evropy včetně piva a vína? A jak se budou odvetná opatření týkat kvót? Kvóty jsou třeba součástí zemědělského ochranářství EU.
Evropané se uklidňují tím, že Trump chce uzavřít dohodu a se cly to nemyslí vážně. Odvolávají se právě na Kanadu a Mexiko, kde Trump všechno do 24 hodin pozastavil. Jako vždy se podceňuje hrozba.
...
Na serveru si v jiném textu „hřejí svoji polívčičku“, protože na globální nerovnováhy tam poukazují dvacet let. Ekonomický model Německa a Číny stojí na tom, že systematicky potlačuje spotřebu, a v případě Německa dokonce investice. Obě země mají díky tomu velký přebytek úspor a přebytek na běžném účtu platební bilance. Amerika a také Británie jsou velkými pohlcovači těchto německých a čínských úspor. Samozřejmě že jednorázová nerovnováha na běžném účtu nestojí za pozornost. Dlouhodobá nerovnováha už ale ano. Čína a Německo provozují merkantilistický systém a vůbec se nepokoušejí svoje přebytky korigovat.
Jsou jen dva způsoby, jak se dlouhodobým nerovnováhám bránit. Jedním z nich je, že se země s přebytkem přizpůsobí dobrovolně, což se ovšem nikdy nestalo a nestane. Němci si myslí, že přebytky jsou báječná věc, něco jako vyhrávat ve fotbale.
Trumpa ovšem moc nezajímají globální nerovnováhy, mluví jen o těch bilaterálních. To sice není dobrý nápad, ale většinu amerického obchodního schodku dělá pár hráčů – a EU je jedním z nich.
Ekonom Matthew Klein upozorňuje, že přílišné přebytky a úspory mohou reflektovat hluboké ekonomické problémy, ale také nezdravou distribuci příjmů a v případě jejich dopadů na Ameriku mohou opravdu vyvolávat deindustrializaci a přílišné zhodnocení měny.
Takže možná bychom mohli přemýšlet o tom, zda nemá Trump náhodou kousek pravdy. Obchodní válku s USA nemůže EU vyhrát, a odvetné tarify dokonce nejsou ilegální v rámci pravidel Světové obchodní organizace WTO. Momentálně je to EU, a nikoliv Amerika, kdo uplatňuje 10procentní cla na dovoz automobilů, a jsou tu i další ochranářské regulace laděné na vysokou rychlost na německých dálnicích.
Jinak co se cel týče, John Authers dnes na serveru Bloombergu píše, že kdyby USA spustily 10procentní cla na všechny dovozy z EU, sice se to Německa dotkne, ale úplně nejvíc z celé EU to dopadne na Českou republiku a Maďarsko. To jen tak pro zajímavost.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
