Článek
Jan Macháček
Na serveru eurointelligence.com citují uniklou depeši německého velvyslance v USA Andrease Michaelise adresovanou ministerstvu zahraničí v Berlíně. Velvyslanec o budoucím stavu demokracie v USA píše: „Základní demokratické principy, pojistky a rovnováhy budou ve velké míře pošlapány. Legislativa, vymáhání zákonů a média přijdou o svou nezávislost a budou zneužity k politickým účelům. Velké technologické firmy budou spoluvládnout.“
V kontrastu s tím stojí článek nastupujícího britského velvyslance ve Washingtonu Petera Mandelsona: „Trumpovo vítězství reprezentuje mnoho Američanů, kteří tvrdě pracují a pro které, je život boj. Komunity, které se bojí cen u pokladny. Svědky akcelerující ilegální migrace. Lidi, kteří vidí, že možnosti a perspektivy pro jejich děti se zužují. Pracující lidi, kteří cítí, že jejich obavy jsou ignorovány. A je to horší: jsou kvůli svým názorům tradičními politiky stigmatizovány.“
Asi je zřejmé, kdo teď bude mít komunikaci s Bílým domem a americkým ministerstvem zahraničí snazší. Lze si představit, že předpokládaný vítěz voleb v Německu Friedrich Merz si bude představovat nějaký jiný způsob německé diplomacie, ale to bude bohužel asi až poté, co Trump přijme nemálo důležitých politických rozhodnutí.
Na eurointelligence.com dodávají, že němečtí ambasadoři se stejnou vervou nevarovali své ministerstvo zahraničí před Vladimirem Putinem nebo před ztrátou pojistek a rovnováh v Rusku. Tamní německá diplomacie se soustředila na otevírání dveří německým firmám. Z tohoto pohledu je představa, že se Němci najednou obávají o stav demokracie ve „svých“ zemích, směšná.
Depeše by ničemu nepomohla, ani kdyby neunikla. Co mají velvyslanci dělat, je vysvětlovat své vládě, jak má dělat s Trumpem byznys a jak se s ním pragmaticky dohodnout. Němečtí velvyslanci, ale i novináři ovšem mají tendenci špatně posuzovat zahraniční lídry, kteří se jaksi odchylují od norem – ať už je to Trump, Javier Milei nebo Boris Johnson. O brexitu si prý Němci také mysleli, že k němu nedojde – protože byli špatně informováni.
A pak je tu historie. Vzpomeňme si, jak se němečtí politici jako bývalý ministr zahraniční Heiko Maas v televizi srdečně smáli, když je v roce 2018 právě Trump varoval před závislostí na ruských energiích. Varování před Ruskem tam bylo systematicky přehlíženo.
Podobné je to třeba s Elonem Muskem. Ten se, jak známo, zastal AfD. V Německu se však nebaví o obsahu jeho tvrzení, o tom, jaké k němu má argumenty nebo důvody. Debata se točí jen kolem otázky, zda se Musk smí, nebo nesmí AfD zastávat.
Diplomacie v dnešním světě už není tak důležitá jako dřív, ovšem stále důležitá je.
...
Tolik výpisek z eurointelligence.com. My si dovedeme představit, že němečtí představitelé popisovali režim v Rusku docela korektně, ale státní politika do roku 2021 zněla, že to byznysu nepřekáží. Ovšem to, že diplomaté moralizují, místo aby navazovali vztahy, se bohužel děje i leckde jinde. Německý kancléř Olaf Scholz pak dělal, co mohl, aby vše korigoval.
Jestli to pomohlo, uvidíme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
