Článek
Jan Macháček
Trump se snažil přesvědčit voliče, že americká ekonomika je v báječném stavu a že on osobně odstartoval skvělou éru prosperity. Potíž je v tom, že voliči si to podle průzkumů vůbec nemyslí. Trump tvrdí, že ohledně ekonomiky provedl „obrat věků“. Rozhodl se, že nebude přiznávat, že v ekonomice existují nějaké zásadní problémy, neřekl občanům, že chápe, proč ohledně vývoje ekonomiky cítí úzkost, a že když vydrží, přijdou lepší časy. Ty lepší časy už totiž jsou podle něj tady – a zřejmě stačí si jich náležitě užít.
Výpady vůči soudcům Nejvyššího soudu kvůli clům si Trump tentokrát odpustil, s některými se dokonce pozdravil podáním ruky. Řekl, že má vizi, aby se cla, která „platí cizí země“, stala základem daňových příjmů státu. Zde, jak známo, Donald Trump navazuje na prezidenta McKinleyho. Jenže to bylo před 125 lety. Od té doby se americký federální stát mnohonásobně rozrostl. Financovat ho jenom skrze cla je čirá utopie. Vedle jak ta jedle je představa, že cla platí cizí státy. Cla platí američtí dovozci cizího zboží, tedy americké firmy, jimž se sníží marže nebo se dostanou do ztráty. Anebo je platí američtí spotřebitelé v podobě vyšších cen. A většinou platí obojí. Dovozci mohou (ale nemusejí) vývoz omezovat, a i jim se mohou snížit marže nebo, v případě poklesu poptávky, mohou snížit výrobu. Takže „cizí státy“ (jak říká Trump) nic neplatí a na vývoji obchodního schodku USA vidíme, že ten se od spuštění Trumpových cel jen zvětšuje. Možná už není ani namístě tady rozmazávat, že ti, kdo mají s USA obchodní přebytek, Ameriku nijak neokrádají. To sice bylo mnohokrát přesvědčivě vyvráceno, ale Trump to v projevu zase zdůraznil třikrát.
Ekonomika se stala centrálním bodem jeho kampaně, i když se samozřejmě dotkl i jiných témat. Stále relativně vysokou inflaci svedl na své předchůdce, byť na ní má díky zavedení cel taky svůj podíl. Ale tahle to holt politici dělají, to není nic až tak výjimečného. Zavede prý limity na byty, které si mohou ve velkém kupovat korporace, a chce Američanům, kteří si nespoří na důchod, dát příležitost investovat v důchodovém programu pro federální pracovníky. To může (nebo nemusí) být správné, záleží na detailech, ale každopádně se jen potvrzuje, že na Trumpově ekonomické politice není nic moc pravicového, tedy kromě určitého nápřahu k deregulacím. Vláda se nám i za Trumpa vesele zvětšuje. Pokud je Trump pravicový, je to samozřejmě ve věci migrace a kulturních válek (gender, svoboda projevu atd).
Trumpa čeká výzva přesvědčit Američany, že ekonomické ukazatele jsou silné v době, kdy ekonomická nálada rozhodně dobrá není. Ekonomický růst na konci roku zpomalil a v loňském roce vytvořila americká ekonomika jen 181 000 pracovních příležitostí.
Trump si chválil loňské snížení daní, které ale prohlubuje rozpočtový schodek, což už (pochopitelně) nezmínil. Pochlubil se faktem, že spropitné už je osvobozeno od daní, stejně jako dohodami s farmaceutickými firmami, které mají snížit ceny léků na předpis (dodejme, že dohody s velkými firmami jsou definičním znakem korporativistického státu).
Trump je prodavač a marketér a možná nechápe, proč Američané pociťují ekonomickou úzkost – přestože je doložitelné, že ji pociťují velmi silně. Z affordability (tj. co si lidé mohou dovolit) se od voleb v New Yorku stalo buzzword, slovo jako politický slogan. Minulý týden ale při návštěvě státu Georgie Trump prohlásil, že „affordability už vyřešil“.
Průzkumy říkají, že 57 procent Američanů nesouhlasí s tím, jak si Trump ve výkonu funkce počíná, zatímco pouze 41 procent s ním souhlasí. Rozdíl se stále zvětšuje. 56 procent voličů říká, že Trump nemá priority nastaveny správně, a 58 procent nesouhlasí s tím, jak si vede ohledně inflace.
Co se zahraniční politiky týče, ta zůstala v Trumpově projevu stranou. Ohledně války na Ukrajině se mírové úsilí ocitá ve slepé uličce. S Íránem se Trump ještě nerozhodl, takže je logické, že to nijak předem neinzeroval. Pochválil se za Venezuelu a Gazu – což se dalo vcelku čekat.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
