Článek
Britská vláda oznámila konec globalizace v důsledku celní války. Na serveru eurointelligence.com s tím souhlasí a konstatují, že rozhodně končí hyperglobalizace, která začala modernizací Číny a kolapsem komunismu ve východní Evropě.
Podle téhož serveru se ale začíná rodit potenciál pro novou finanční krizi, a to kvůli špatné alokaci kapitálu ve velkém rozsahu. Všichni sledují pád akcií, ale pomalu bude namístě sledovat vývoj cen komerčních nemovitostí a americký trh se státními dluhopisy. Hedgeové fondy mají zapákované pozice ve výši 1 bilionu dolarů, které se týkají krátkodobých i dlouhodobých amerických státních dluhopisů. Pokud trh havaruje, může se lecjaká zranitelnost rychle obnažit.
Trump se podle všeho bude cel dál držet. Těžko to jen tak zabalí. Cla chápe jako něco, co ho samotného nějak definuje. Na evropské pravici – či krajní pravici – cla nikdo nehájí. V Evropě se objevuje názor, že tato poškodí Ameriku víc než Evropu. To je ale jen zbožné přání. Americká ekonomika je v porovnání s tou evropskou mnohem uzavřenější a mnohem méně závislá na okolí. A proto je odolnější vůči vnějším šokům. Evropský ekonomický model byl založen na tom, že se Trump prezidentem nestane a Amerika zůstane partnerem a kamarádem. EU nemá fiskální unii a podporuje strukturální vývozní přebytky, které nás ovšem činí závislými – a následně zranitelnými.
Až jednou Trump odejde a do Bílého domu se vrátí někdo normální, k někdejšímu systému nerovnováh už se svět nevrátí. Průmysl se na rozdíl od finančních investorů pohybuje tempem ledovce. Když relokuje aktiva, relokuje doopravdy. Když jednou odejde, už se nevrací. To, co je dnes vybudováno, se stavělo a vznikalo dekády. I kdyby si to Trump všechno najednou rozmyslel, už to moc nepomůže.
Co mají dělat centrální banky? Obecně se předpokládá, že cla působí proinflačně. Většinou tomu tak je, ale ještě vyčkejme. Ceny zboží obvykle rostou méně, a naopak a ceny služeb více, než je inflační cíl. Teď to možná bude naopak. Jsou tu některé opačné trendy: ropa je dnes o 15 procent levnější než před rokem, elektřina v Německu o 50 procent levnější než před rokem. Porostou asi ceny aut, ale v důsledku obchodní války přijde do Evropy levnější zboží z Číny atd. Potíž je v tom, že žádný žijící ekonom nezažil na vlastní kůži nic, co by se podobalo současné situaci a etapě, do které vstupujeme.
…
Trumpovy ekonomické plány minulý týden hezky popsala Rebecca Pattersonová ze think tanku Council for Foreign Relations (CFR). Jak říkají Angličané, Trump chce koláč mít i jíst. Chce, aby dolar zůstal dominantní a zároveň oslabil a podpořil americké vývozce. Chce snížit daně i snížit výnosy ze státních dluhopisů, chce zvýšit cla a doufá, že Amerika zůstane atraktivní pro investory.
Lidé kolem něj (především šéf ekonomických poradců Stephen Miran) už vloni publikovali plán, který – mezi námi – vypadá jako pěkný galimatyáš. Pattersonová z něj publikovala na stránkách CFR výtah.
1. Cla jsou jen jedním aspektem. Obyčejně je tomu tak, že měna země, která uvrhne cla, posílí, a naopak oslabí měny zemí, jejichž vývoz je cly zatížen. Kvůli oslabení měn vývozců se cena dováženého zboží příliš nezmění. Americký rozpočet prý má mít díky clům příjmy, které vynahradí jejich výpadek kvůli snížení daní.
2. Obchodní bič a obranný cukr. Do všeho se mají zamíchat platby Američanům za ochranu. Státy využívající amerického obranného deštníku zkrátka mají platit. Mohou slíbit zrušit různé domácí dotace a bezcelní bariéry, mohou slíbit, že nebudou na americká cla reagovat, mohou slíbit investice v USA a mohou pomoci Americe obchodně izolovat Čínu.
3. Oslabení dolaru a zachování jeho globální dominance. Počítá se s tím, že americká vláda sníží cla vůči zemi, která zváží omezit rezervy centrální banky držené v dolarových dluhopisech a místo toho nakoupí dluhopisy vlastního státu. Aby byla udržena dlouhodobá rovnováha, tytéž centrální banky slíbí část aktiv naopak přesunout do velmi dlouhodobých (až 100letých) amerických dluhopisů. To má zabezpečit slabší dolar a dlouhodobé financování zároveň.
Tenhle nápad se střetává s tím, co potřebují jiné země. Čína by dala přednost oslabování měny, protože bojuje s deflací a potřebuje povzbudit domácí poptávku. Japonsku by naopak nevadilo mírné posílení jenu. A Evropa potřebuje snižovat úroky a podpořit růst.
4. Zdanit příliv kapitálu do USA a nakupovat cizí měny, a tím oslabit dolar. Tento bod má přijít ke slovu, když nebude fungovat recept č. 3.
5. A nakonec je potřeba přimět americkou centrální banku, aby tomu všemu pomáhala a zahlazovala veškeré disrupce a otřesy, které mohou „po cestě“ za implementací těchto báječných opatření vzniknout. Americká vláda má také prodávat federální půdu a nemovitosti, aby získala zdroje na nákup zahraničních dluhopisů. Tím, že se bude těžit více americké ropy a plynu, sníží se ceny energií – a to sníží inflační tlaky ze slabého dolaru.
…
Myslíte si, že tomuhle nesmyslnému konglomerátu nevyzkoušených receptů a bláznivých nápadů může sám Donald Trump rozumět a věřit? Já myslím, že ani náhodou. Vsadil bych se navíc, že „géniové“ kolem něj, kteří tohle vymýšlejí, se v rámci boje o vliv na Trumpa pohádají. Zatím vytvářejí pouze dokonalý chaos, ze kterého nebude mít prospěch nikdo. Zbývá jen smutná otázka, kdo bude prohrávat víc.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
