Článek
Jan Macháček
Měli jsme tu pokus o vojenský převrat v Jižní Koreji, máme tu výsledek voleb v Gruzii, které jedna strana nechce uznat, a druhá zase kropí protestující vodními děly. A máme tu příklad Rumunska, kde Ústavní soud na základě reportu tajných služeb zrušil první kolo prezidentských voleb.
V masových médiích většinou situaci v těchto zemích komentují znalci příslušných států a regionů, případně politologové a novináři. Ve skutečnosti jde ale o téma pro erudované ústavní právníky. Proč? Protože ústavy definují rozdělení jednotlivých pilířů moci, všemožné pojistky a rovnováhy. Ještě nad tím vším ale stojí jedna věc: výsledky voleb se respektují a uznávají. Demokracie není jen touhou vyhrávat a mít moc, ale také uměním prohrávat, moc předat a smířit se s tím, že jste o moc přišli a má ji někdo jiný.
Hraniční situaci představuje stav, kdy sousedíte nebo máte v nebezpečné blízkosti fašistickou, nacionalistickou a agresivní velmoc. Pak můžete být v pokušení nad některými hraničními jevy přimhouřit oko. Pokud se dostanete pod vliv této velmoci, možná už nebudete mít ani svobodu a suverenitu, ani možnost svobodné volby geopolitické orientace (v případě Gruzie to může být touha po cestě do EU a NATO). Ony priority možná k diskusi jsou, ale chtělo by to opravdu erudované politické filozofy a ústavní právníky schopné nadhledu.
Tím já sice nejsem, ale názor se pokusím projevit a předestřít, co se mi zdá hraniční, diskutabilní a krátkozraké. Tento text je pokusem vykopnout určitou úvahu. Pokusem vyvolat diskusi.
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová (asi stále ještě) neuznala výsledek tamějších parlamentních voleb – a neuznává ani svého zvoleného nástupce. Země podle ní míří k vládě jedné strany. Vládnoucí Gruzínský sen podle ní kontroluje téměř všechny instituce. Prezidentka to předevčírem uvedla ve svém projevu na úvod třetího dne plenárního zasedání Evropského parlamentu (EP) ve Štrasburku a Gruzínský sen obvinila, že jedná v zájmu Ruska, které věří, že kdo drží Tbilisi, kontroluje Kavkaz.
Nejprve k oné vládě jedné strany. To tak někdy bývá. Jedna strana běžně vládne ve Velké Británií nebo v USA. Takový tam mají politický systém. Ale i v systému, který tak nastaven není, se to stát může. Nedávno se tak stalo třeba v Polsku, byť to naštěstí netrvalo dlouho a střídání se vrátilo.
Prezidentka Zurabišviliová to asi myslí tak, že vzhledem k blízkosti Ruska se může v Gruzii zase dostat k moci jedna strana – jako tomu bylo v někdejším Sovětském svazu. Když se Gruzínci dostanou pod vliv Ruska, Rusové už zařídí, aby už tam žádné skutečné volby nebyly.
Podobná argumentace proběhla v Rumunsku, kde Ústavní soud zrušil výsledky voleb, kde se do druhého kola původně dostal kandidát Calin Georgescu, který mimo jiné zpochybňuje členství Rumunska v NATO. Nebyl zaznamenán žádný volební podvod, defraudace ani nakupování hlasů. Někteří voliči se prostě jenom dívali na špatný kanál. Už jsme o tom na tomto místě psali.
Znepokojení nad rumunským politickým vývojem zprvu vyjádřilo americké ministerstvo zahraničí. Ústavní soud nejprve volby schválil, pak rumunské tajné služby zveřejnily tajnou zprávu o probuzení desetitisíců spících účtů na TikToku a nakonec tentýž ústavní soud rozhodl, že volby neplatí.
Samozřejmě lze chápat, že Gruzie nechce zpátky do područí Ruska. A nechce ani být satelitem. Ale představme si, že za čtyři roky volby přece jen vyhraje prozápadní opozice. Co když nějaký „proruský“ prezident řekne, že s tím nesouhlasí, a bude ve svém křesle sedět dál?
Oko za oko, zub za zub. To jsme zažili v Polsku, kde nová Tuskova vláda prostě zrušila veřejnoprávní televizi vyhlášením jejího bankrotu. Až se časem dostane k moci zase PiS, pošle do televize rovnou armádu? Evropská komise přitom k Polsku mlčela. A stejně tak kupodivu nic neřekla ke zrušeným volbám v Rumunsku.
Podobně lze chápat, že Rumunsko je díky své strategické poloze klíčové pro NATO i vývoj války na Ukrajině. Ale představme si, že tam časem přece jen vyhraje volby někdo protizápadní, někdo, kdo mezitím ovládne tamní Ústavní soud, a když pak bude za čas znovu poražen prozápadní opozicí, „jeho“ ústavní soud volby zruší.
Neuznávání výsledků voleb nebo dvě různé vlády, na to jsme zvyklí ve Venezuele, tam už je to bezmála hezkou tradicí. Chceme, aby země, které jsou v EU a NATO, případně tam chtějí směřovat, přebíraly politickou kulturu Latinské Ameriky?
A ke Gruzii ještě malá odbočka – ať už tam došlo, nebo nedošlo k volebním machinacím, jisté je, že podpora EU už není v Gruzii tak jednoznačná jako kdysi. Možná by se nad sebou mohla zamyslet i EU.
Zpátky k Rumunsku. Kdyby nebyla většina soudců amerického Nejvyššího soudu nakloněna Trumpovi, mohli v Americe udělat totéž a volby zrušit s poukazem na to, že Trump je spojený s Muskem a sítí X.
V Jižní Koreji vyhlásil prezident Jun Sok-jol pro změnu stanné právo a povolal armádu s poukazem na to, že celá opozice spolupracuje s komunistickým režimem na severu. A vzhledem k současné úzké spolupráci mezi KLDR a Ruskem to možná chápal i jako ruskou hrozbu. Naštěstí to celé dobře dopadlo a spíše to vypadá, že se jihokorejský prezident prostě zbláznil.
...
Závěrem: Hraničních momentů v demokraciích je prostě v poslední době mnoho, a naopak jako šafránu je těch, kdo mají nadhled, odstup a jistou odvahu věci posoudit nezávisle. V USA vyhrál volby Trump, ale co kdyby je nevyhrál? Možná by se to vysvětlovalo i těmi desítkami soudních procesů, z nichž mnohé se týkají prastarých kauz. Jak je možné, že se rozjíždějí trestní procesy, které – kdyby ten člověk nevstoupil do politiky – by se jinak nikdy nerozjely?
Koneckonců i u nás se povážlivě hraničních věcí odehrálo bezpočet. Osobně jsem se nesmířil třeba s tím, že Ústavní soud může zrušit ústavní zákon, jako se stalo v roce 2009, kdy byl zrušen ústavní zákon o předčasných volbách. To se mi tehdy zdálo jako maximální napínání ústavy na skřipec. A to jsem ještě nevěděl, co proběhne v Rumunsku v roce 2024.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
