Článek
Jan Macháček
Podle zpravodajského textu deníku The Wall Street Journal tvrdí kritici rozhodnutí francouzského soudu o Le Penové, že soudci ignorují hlas lidu a odcizují voliče, zatímco mainstreamoví a levicoví politici chválí vládu práva.
Lídři v USA a v Evropě se dostávají do ostrého sporu stran klíčových aspektů demokracie. Kam až mohou soudy ohledně zadržování moci zvolených politiků zajít?
Konflikt mezi Evropou a Amerikou se po včerejším verdiktu, který Le Penové znemožňuje kandidovat ve francouzských prezidentských volbách roku 2027, jen prohloubí. Toto rozhodnutí posílí už tak velké přesvědčení v Trumpově okolí, že evropské elity vyzbrojují soudy proti svým politickým rivalům, kterým nechtějí předat moc. Vidí v tom mimo jiné podobnost právě s Trumpem, který čelil desítkám soudních procesů, než vybojoval svůj druhý prezidentský mandát.
Podle Elona Muska radikální levice znásilňuje politický systém a už v Evropě máme standardizovaný návod, jak postupovat.
Rozhodnutí taky ještě víc rozvíří transatlantickou debatu o demokracii. Podle Trumpa nemůže politický lídr, který jedná v zájmu země, porušovat zákon. Jeho tým protestuje proti soudcům, kteří zneplatňují jeho dekrety, a navrhuje, aby byli sesazeni a nahrazeni.
V jeho okolí se běžně mluví o „demokracii ukradené soudci“ nebo „soudcovské demokracii“ a bude tu další argument, že centristické a levicové elity potlačují pravicové oponenty. J. D. Vance koneckonců právě na tomhle postavil svůj projev na mnichovské bezpečnostní konferenci, kde se definoval jako hlavní antagonista vůči Evropě. Demokracie podle něj stojí na „svatém principu, že hlas lidu je zásadní, a žádné protipožární zdi nemají mít prostor“.
Rozhodnutí ve Francii přichází jen krátce po rozhodnutí soudu v Rumunsku, kdy byl z volebního klání vyřazen jejich pravděpodobný vítěz, pravicový nacionalista Calin Georgescu, a to kvůli údajnému ruskému vlivu na kampaň na TikToku.
…
Na serveru eurointelligence.com – což rozhodně není žádné nacionalisticko-pravicové médium – se s odsudkem moc nepárají. Už zase jeden soudce či soudkyně rozhoduje o osudu důležitého politického lídra. Jde prý o druh zprávy, které jsme dřív typicky slýchali z Ruska a nedávno třeba z Turecka. Nyní se to stává realitou v EU.
Otázkou je, jak bude Le Penová reagovat. Dlouhé roky pracuje na „mainstreamizaci“ své strany, chce se zbavit toxické a extremistické nálepky. Dokonce si dávala pozor, aby nevypadala jako spojenkyně Donalda Trumpa. Možná nyní odhodí rukavice a zkusí shodit současnou vládu, jejíž podpora je velmi křehká.
Co je na tom znepokojivé z hlediska atlantické vazby? Jde o další argument a další klín vražený mezi Evropu a Ameriku, který bude atlantické vztahy zhoršovat. Trump bude mít argument, že Evropa není demokratická. A to teprve vstupujeme do obchodní války s USA, války o regulaci sociálních sítí, rozporů ohledně Green Dealu… to všechno v době, kdy Trump jedná o příměří na Ukrajině, a vůbec při tom nebere Evropu v úvahu. V téhle situaci se Evropa pokouší od USA bezpečnostně emancipovat, ale nejoptimističtější předpoklady zní, že to zvládne nejdřív za sedm let. Tolik času přitom nemáme.
…
To Gideon Rachman má – alespoň ve svém úterním sloupku pro Financial Times – úplně jiné starosti. Pro změnu se bojí o americkou demokracii a vyzývá americké demokraty, aby se koukali vzpamatovat. Podle něj se Američané po dlouhá léta snažili vyučovat ve světě o svobodě a demokracii, ale nyní by si měli nechat poradit odjinud. Třeba z Ruska, z Turecka nebo z Indie. Konverzace amerických intelektuálů prý připomínají debaty v Rusku, když se dostal Putin poprvé k moci. Američtí liberálové se většinou obracejí dovnitř, jenže tancování, meditace a knižní kluby moc nepomohou. Jeden turecký novinář v článku vyzývá Američany k boji za demokracii. Je prý třeba brát všechno vážně a jednat rychle a začít už od prvních deportací ilegálů, pokud jsou v rozporu s nařízením soudů.
V Americe se podle Rachmana šíří strach. V korporacích, na univerzitách, v právnických firmách a v médiích. Leckdo se prý spoléhá na to, že Trumpova vláda bude tak nekompetentní, že se rychle rozloží sama. Jenže lecjaký diktátor ve světě je ekonomicky negramotný. Třeba Erdogan byl přesvědčený, že za inflaci mohou vysoké úroky. Jakmile si silný muž upevní svou moc, hůře se mu odolává. Trump sice neovládne americké instituce tak snadno jako Erdogan ty turecké, zato postupuje obrovskou rychlostí.
...
Tolik výpisky z Rachmana. Co ale bylo v USA před Trumpem? Senilní prezident, který pomalu nevěděl, jak se jmenuje a kde je. Soudy s Trumpem a dva pokusy o atentát, cenzura sítí, o které dnes jejich majitelé tvrdí, že jim byla vnucena proti jejich vůli, kontraproduktivní boj s dezinformacemi a misinformacemi, cancel culture, univerzity, kde by mezi profesory republikána pohledal, korporace řízené ideologií DEI a ESG. Ani to nebyla zrovna výstavní síň demokracie. To by si měl přiznat i ten, kdo se z Trumpa (a hlavně jeho politiky vůči Rusku) vůbec neraduje.
Každopádně s Putinem za humny – opravdu není nejlepší nápad, aby si Amerika s Evropou zrovna teď dávaly vzájemné morálně nadřazené lekce o demokracii.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
