Článek
Jan Macháček
Na serveru eurointelligence.com se píše, že čtvrteční ranní noviny přinesly dvě zprávy. První říká, že Vladimir Putin mírový plán odmítl. Druhá, že se EU dohodla na využití ruských rezerv pod názvem reparační půjčka. V obou případech jde prý o „wishful thinking“, čili – jak se hezky česky říká – „přání otcem myšlenky“. Co se míru týče, nepůjde ani o 28 bodů, ani o 11 bodů. Budou jich stovky. A trvat to bude měsíce, a nikoliv dny.
Co se ruských rezerv v Bruselu týče, Belgie říká ještě hlasitější ne než předtím. Evropská komise navrhla kromě 185 miliard eur v belgické Euroclear přidat dalších 35 miliard eur v držení jiných zemí EU. Není důležité, co si myslí 80 procent právníků a 100 procent ekonomů. Důležité je, že malá země jako Belgie čelí obrovskému riziku.
Návrh Komise podle serveru podceňuje právní rizika. Žádný právní expert na světě vám neřekne, jak rozhodne nějaký komerční soud v Singapuru za pět let. Podle eurointelligence.com se přejde k plánu B: žádná reparační půjčka, ale normální půjčka. EU si prostě půjčí peníze. Plán B je malá půjčka – 90 miliard eur na dva roky. Z toho se bude financovat ukrajinský rozpočtový deficit. To nejsou peníze, které mohou Ukrajině vyhrát válku. Jde o peníze, které mají zemi chránit před finančním kolapsem.
Fiskální alokace potvrzují preference v politice. Je z nich zřejmé, že Evropané moc netouží po tom, aby Ukrajina válku vyhrála. Francie, Itálie a Španělsko nealokují pro Ukrajinu skoro nic. Jen tak planě se doufá, že Putina válčení unaví. Ale Putin dává na válku 150 miliard dolarů každý rok. A peníze si nepůjčuje, nýbrž je alokuje z rozpočtu. Evropané prý mohou jen doufat, že Trump s nějakým řešením přijde.
…
Co píše Thomas Friedman v The New York Times, nás většinou moc neoslovuje, ale mnohé argumenty z jeho čtvrtečního komentáře jsou trefné.
Autor věří tomu, že Trumpovi vyslanci Steve Witkoff a Jared Kushner upřímně touží zastavit zabíjení na Ukrajině, ale nikam se nedostanou, dokud nepochopí, že v tomto případě se nejedná o nějaký velký realitní obchod – a že jejich zkušenost s realitami jim žádnou výhodu nedává.
Celé je to nesmysl z mnoha důvodů. Možná je Putin na Ukrajině v realitním obchodu, ale úplně jinak, než to znají Witkoff s Kushnerem. Putin je v realitním byznysu, stejně jako byl Hitler v realitním byznysu v Polsku. Hitler zabral Polsko, ovšem ne proto, aby z toho měli byznys lokální rezidenti. Zabral ho, aby si splnil nějakou svou nacionalistickou fantazii.
To, že za USA vyjednávají realitní magnáti a developeři, není výhoda, ale zátěž. Potřeba jsou státníci typu Henryho Kissingera nebo Jamese Bakera, kteří chápou rozdíl mezi realitami a válkou a mírem. V realitách mají profitovat obě strany transakce. Když jde o válku a mír a na jedné straně stojí fašista a agresor a na druhé oběť, která chce demokracii, je to hra s nulovým součtem.
Když se Ronalda Reagana zeptali, jak vyhrát studenou válku, řekl: „Oni vyhrají, my prohrajeme.“
Reagan chápal, že v dohodách o válce a míru jde jak o ochranu morálky a hodnot, tak o strategické zájmy. S fašistickým agresorem se kompromis nedělá. Ani americké hodnoty, ani americké zájmy neříkají, že Amerika může být neutrální arbitr války mezi Ruskem a Ukrajinou, a ještě k tomu arbitr, který chce na obou stranách z celé věci profitovat. Je nepochopitelné, že Witkoff může říct o Putinovi, že „to není špatný chlápek“. Ruští komunisti o podobných lidech říkávali, že to jsou „užiteční idioti“.
Friedman prý dlouho ví, že válka bude muset skončit „špinavým kompromisem“. Ale je rozdíl mezi špinavým (dirty) a odpudivým (filthy) kompromisem.
Špinavá dohoda by spočívala v tom, že si Putin nechá, co už má, a Ukrajina dostane garance včetně přítomnosti západních vojáků. Odpudivý deal je takový, který maximalizuje Putinovy zisky, zájmy a schopnosti začít válku znovu, kdykoli se mu zamane.
…
Tolik některé myšlenky z Friedmanova článku. V Bílém domě nemáme Reagana, ale Trumpa. A ten možná bude chtít ten „filthy“ deal udělat. Co s tím uděláme my?
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
