Článek
Jan Macháček
Víkendový útok Íránu na Izrael byl poslední v řadě íránských válečných aktů uvnitř příměří. Írán se asi snaží demonstrovat, že tohle má být nová strategická realita. Izraelci ale jasně odpověděli.
Poté, co Írán v neděli vystřelil jedenáct balistických střel na Izrael (celkově jich nakonec bylo 30), nařídil izraelský premiér Benjamin Netanjahu protiútok. Izraelci zaútočili na íránskou protivzdušnou obranu, na odpalovací zařízení a na chemický komplex, který používají Revoluční gardy. Prezident Trump sice kritizuje izraelskou reakci, ale ve skutečnosti izraelské údery pomáhají podle editorialu americké diplomacii. Ukazují, co bude následovat, pokud Írán nepřistoupí na dohodu.
Co tomu předcházelo? Hizballáh ignoroval návrh na libanonské příměří vyjednaný Trumpem v dubnu a znovu minulý čtvrtek. Izrael se zdržel útoků na centra Hizballáhu v Bejrútu, pokud teroristé přestanou ostřelovat izraelská města. V neděli ale Hizballáh vypálil na Izrael rakety a Izrael odpověděl jedním útokem v Bejrútu.
Když Írán zvažoval svou odpověď, určitě bral v úvahu, že Američané vůbec nereagovali na íránské útoky na americké spojence v Perském zálivu. Například ve středu vypálil Írán 30 raket na kuvajtské mezinárodní letiště. Trump na to řekl, že „to nebylo nic velkého“.
Írán vzal americkou nulovou reakci jako povolenku k eskalaci s tím, že podle Trumpa „íránské útoky nikoho nezranily“. Trump též řekl: „Zavolám Bibimu a řeknu mu, aby na to nereagoval. Každý si užil trochu legrace. Izrael udeřil a Irán taky. Nic dalšího nepotřebujeme.“
Izrael ale v té době neútočil na Írán. Trefil se do pozic Hizballáhu v Libanonu, kde vzdálený Írán správně nemá co dělat. Trumpova veřejně deklarovaná logika jako by dávala Íráncům právo zasahovat v Libanonu a zakazovat Izraeli sebeobranu. I kdyby se v Izraeli neblížily volby, tohle nemůže nechat bez odpovědi žádný izraelský lídr, a už vůbec nelze nechat bez odpovědi salvu íránských balistických střel vypálených na samotný Izrael.
Netanjahu prý tohle vysvětlil Trumpovi během telefonického hovoru. Mezitím Izrael opětoval útok na Írán a Trump ten den napsal: „Řekl jsem: Bibi, buď opatrný, nebo budeš brzy úplně sám.“
Tohle všechno vytváří zdání americko-izraelského rozkolu. Trump tvrdí, že dohoda s Íránem „přijde brzy – v pondělí, v úterý nebo ve středu. A teď se děje tohle.“ Je ale íránský režim opravdu pár hodin před podpisem čehokoli?
Íránský režim si příměří v Libanonu klade jako podmínku jaderné dohody, a přitom kontroluje Hizballáh, který příměří odmítá. To je příčinou současné výměny raketových salv. Írán poslal Hizballáh do tohoto konfliktu a Írán mu může nařídit se stáhnout. Z toho, že tak nečiní, by měl Trump pochopit, že chce případnou dohodu oddálit a získat výhodnější pozici.
Pokud íránský režim dohodu nechce, Trump potřebuje alternativu. A to rychle. Válka nyní překonala sto dní – a Hormuzská úžina je pořád zavřená. Blokáda ale také oslabuje Írán. Íránskému režimu zatím procházejí útoky na sousedy v Zálivu a protahováním rozhovorů Teherán získává čas na přebudování vojenského arzenálu. Americká pozice v posledních týdnech eroduje.
To se změnilo v neděli a v pondělí, kdy izraelské útoky vrátily íránské vyzbrojování zase o kus zpět. Trump by měl postupovat vůči Íránu tvrději a umožnit Izraeli prosadit příměří v Libanonu silou. Anebo může dále zadržovat Izrael a čekat, až mu Írán nabídne ještě pár dní. A pak znovu pár dní.
…
Zpravodajství téhož deníku je ale s editorialem v rozporu, jak to ostatně u WSJ dnes už docela tradičně bývá.
Zpravodajství říká, že íránský útok na Izrael prozrazuje nové a agresivní regionální ambice Teheránu. Írán prý prokazuje mnohem větší ochotu k riziku než před válkou.
Série íránských balistických střel vypálených na Izrael ukazuje, že Írán chce nadále projektovat svoji moc v regionu, a demonstruje, že si udržel schopnost udeřit navzdory zničujícím leteckým a raketovým úderům USA a Izraele.
Íránský režim si připadá posílen tím, že přežil měsíc americko-izraelského bombardování, a věří si, že vybudoval dostatečné odstrašení proti příštím útokům tím, že úspěšně zablokoval Hormuzský průliv.
…
Co se příměří v Libanonu týče, podle zpravodajství téhož deníku dohoda o příměří mezi Izraelem a oficiální libanonskou vládou povede k obnovení sektářského násilí a občanské války. Vláda v Libanonu je dnes schopna zařídit jen elementární zbytky státnosti. Může poskytovat obyvatelstvu elektřinu jen na pár hodin denně a lidé už vesměs opustili tamější měnu ve prospěch dolaru. Státní armáda je až druhá nejmocnější v zemi po Hizballáhu a až třetí, pokud započteme i Izrael, který rozšířil svoji okupaci Libanonu.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
