Článek
Podle historika Nialla Fergusona se do Davosu přesunula nová americká energie – a evropské byznysové elity by z toho všeho chtěly taky kousek.
Oficiální propaganda na letošním fóru se samozřejmě ještě úplně neotočila. ESG (Environmental, social, and governance; tzv. udržitelné investice) a DEI (Diversity, equity, and inclusion; rozmanitost, rovnost a inkluze), tyhle akronymy uvědomělých pokrokářů ještě z oficiálních materiálů a korporátních prezentací nezmizely. Tak rychle to změnit nejde a slovní salát o udržitelnosti a odolnosti se ještě úplně neztratil. Když ale mluvíte s šéfy firem osobně, zjistíte, že už hovoří úplně jinak.
Skoro každý v Davosu sází na USA – a láme hůl nad EU. Nový davoský konsenzus je, že Evropa se neumí dát ekonomicky dohromady a už není jak to změnit. Zato Amerika se otřásá a valí vpřed. Kdo nemá akcie amerických firem, může to zabalit. U oběda si šéfové firem stěžují, že Evropa jen reguluje a je pořád pozadu. Každá regulace se sama o sobě zdá O.K. – asi jako drink na baru –, když je ale smícháte dohromady, je to ve výsledku dost odporné. Evropa potřebuje svého Elona, svůj program, jak „udělat EU znovu velkou“ (MEGA místo MAGA). Ano, prezident Evropské centrální banky Mario Draghi sepsal zprávu o evropské konkurenceschopnosti, která přinesla mnoho dobrého i konkrétní návrhy. Ale co se kdy na světě změnilo nějakou zprávou?
Problém s konsenzem z Davosu spočívá v tom, že je to skoro vždycky omyl. Před pěti lety bylo třeba jasné, že se blíží pandemie, ale hlavním davoským tématem byla morální nadřazenost Grety Thunbergové v kontrastu s tím zloduchem Trumpem. Takže pokud teď typický „člověk z Davosu“ sází na Ameriku a zatracuje Evropu, možná je lepší vsadit si na pravý opak.
Navzdory varováním před Trumpovou vládou, které sepsalo 16 laureátů Nobelovy ceny za ekonomii, nepochází hrozba z celních tarifů či z inflace. Opravdové riziko vězí podle Fergusona v rozpočtových schodcích. Celkový federální dluh činí 120 procent HDP, to je dvojnásobek toho, co v 90. letech. Schodek, který Trump zdědil po Bidenovi, je šokujících 6 procent HDP – a to jde o ekonomiku s de facto plnou zaměstnaností. Obsluha amerického dluhu stojí víc, než jaké jsou výdaje na obranu.
Proč se tedy USA nedostaly v roce 2023 do recese, jak mnozí předvídali, když centrální banka (Fed) zvýšila úroky? I proto, že Biden vytvářel tak obrovské schodky. A ekonomika se nepřehřála kvůli levné pracovní síle v podobě osmi milionů nelegálních migrantů.
Ministr financí USA Scott Bessent slibuje, že sníží schodek na 3 procenta HDP. Asi se mýlí o kilometry, protože snížení daní bohatě vykompenzuje úspory a škrty. Nebo chce Amerika spustit tvrdou fiskální restrikci? Makroekonomický dopad otevřených hranic přitom skončil, a to ještě deportace pomalu ani nezačaly.
Pokud dál porostou úroky z desetiletých státních dluhopisů, mohou se dramaticky zvýšit nároky na obsluhu dluhu a zasažen může být i kapitálový trh. Americké akcie jsou proti zbytku světových trhů předražené, jakkoli technologické firmy investují biliony do datových center a umělé inteligence.
Ale jsou tu asi ještě důležitější věci. Od dob Adama Smithe ekonomové vědí, že svobodný obchod a vláda práva prospívají růstu. Vstoupili jsme do období nejistoty a dosud nevíme, jestli Trump bude zvyšovat cla, kde to půjde, nebo je používat coby vyjednávací taktiku. Ale otřásá se i vláda práva v euforii z monarchického momentu.
Vezměme si Trumpův exekutivní příkaz, kterým pozastavuje platnost zákona o zákazu TikToku, který dokonce potvrdil Nejvyšší soud. Trump také omilostnil obviněné z 6. ledna 2021, včetně těch, kteří útočili na policisty. A vydal příkaz, který dokonce porušuje ústavní dodatek č. 14., garantující americké občanství všem narozeným na území USA.
Porušování práva a ústavy se ale stalo v USA nadstranickou módou – a demokraté si začali. Vezměme si tahání Trumpa po soudech, z velké části politicky motivované, či Bidenovy předem udělené milosti za trestné činy, které ani nebyly za trestné činy prohlášeny, včetně ochrany členů jeho rodiny a jeho politických přátel.
Ferguson je rád, že se kyvadlo zhouplo právě od ESG, DEI, škrtících regulací a ideologicky motivované nekompetentnosti. Pokud Evropa potřebovala Trumpa k tomu, aby pochopila, že když bude pokračovat s uvědoměle pokrokářskou agendou, zbankrotuje, budiž.
Překračování práva je ovšem jiná věc. Všimněme si, že jde ruku v ruce s imperiálními aspiracemi. Grónsko, Panama, Kanada, „Americký“ záliv… Mount McKinley je pojmenována po prezidentovi, který je původním „králem celních tarifů“ a tím, který pro Ameriku zabral Guam, Portoriko, Havaj nebo Filipíny.
Ferguson připomíná svou knihu Colossus s podtitulem Vzestup a pád amerického impéria, ve které před dvaceti lety varoval, že Amerika neuspěje, pokud bude lidi jen dovážet, a ne vyvážet, pokud si bude více půjčovat v cizině než investovat doma a pokud ztratí zájem o svoje vojenské počínání v cizině.
Davoský člověk chce, aby Trump přišel do Evropy. Evropa potřebuje čerstvé vedení. Nikoli ale jednoho Trumpa, ale pár desítek Javierů Mileiů.
Jako vždycky by se ale měl „člověk z Davosu“ mít na pozoru před tím, co si opravdu přeje. Před pěti lety si přál nulové emise po celém světě – a po pár měsících se jich dočkal, když se ekonomika EU prakticky zastavila. Tentokrát je ESG „out“, a MEGA (Make Europe Great Again) „in“. Uvidíme, co bude za rok. Fergusona ale prý spolehlivě najdete na opačné straně, než bude „davoský konsenzus“.
...
Tolik Niall Ferguson. Jeho text mi mluví z duše a skoro k němu není co dodávat. Snad jen že s tím americkým zadlužením to možná nebude tak horké. Ferguson možná podceňuje to, jaký vliv má dolar coby mezinárodní rezervní měna na dlouhodobou udržitelnost celkového zadlužení.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
