Článek
Evropa však nemusí být vztahovačná: ani o spojencích USA ve východní Asii (Japonsko, Jižní Korea apod.) nezaznělo vůbec nic. Dokonce nebyl zmíněn ani Izrael nebo Írán, pouze jednou Blízký východ. Čína byla nahozena pouze v souvislosti s Panamou a „cizí země“ byly zmíněny jen jednou, a to v souvislosti s tím, že Trump ukončí praxi, kdy podle něj někdo Ameriku „využívá“. Z toho, co zatím víme, má na mysli dvojí využívání: jednak mu jde o země, které mají s USA trvalý obchodní přebytek (tady nerozlišuje mezi spojenci, soupeři a nepřáteli), jednak o země-spojence, kteří neplatí dostatečně za obranu, přesněji americkou ochranu.
Na to, že svět nebyl zmíněn, lze ale pohlížet i pozitivně. Pokud by Trump řekl něco o Evropě, Rusku či Ukrajině, možná by se nám to vůbec nemuselo líbit. Takhle to vypadá, že si to s NATO, Evropou, Ruskem a spojenci chce nejprve (a dokonce možná důkladně) rozmyslet. S jakým výsledkem si to rozmyslí, nevíme, ale přes palubu už nás mohl v projevu hodit – kdyby tedy chtěl.
Trumpův projev byl jednoznačně určen výhradně americkému publiku, ale ani tohle tak jednoduché není. Byl to projev pro Trumpovy voliče, či spíše jádrové voliče a aktivní podporovatele. Kdo čekal nějaký pokus o státnický nebo nadstranický projev, nějaké vstřícné gesto k nové opozici nebo snahu o sjednocení, musel být také rozčarován. Určité vstřícné gesto šlo podle mého soudu najít v laskavém připomenutí Martina Luthera Kinga. Většina Afroameričanů by stále volila demokraty, voličů republikánů mezi nimi pouze přibylo.
Pokud si někdo myslel, že Trumpův inaugurační projev bude obsahovat nějaký nový nápad či nějakou novou, nebo dokonce překvapivou myšlenku, tak ani ty nepřišly. Trump opakoval pouze a výhradně to, co říkal pořád dokola na všech setkáních s voliči před volbami i po nich. Když mu to funguje a vyhrál s tím s přehledem volby, proč by si namáhal hlavu a vymýšlel něco nového? O nějaký estetický či intelektuální dojem Trumpovi opravdu nejde a vůbec ho něco takového nezajímá.
Mohli jsme se ujistit v tom, že Trump není primárně žádný ideolog, je to pragmatik, hlásí se pouze k tomu, co je v jeho nebo americkém zájmu – ve smyslu, jak si onen americký zájem vykládá on sám. Zajímá ho americká síla, vliv a respekt. Progresivní politiku a její opatření bude rušit a potlačovat, protože si myslí, že Ameriku oslabuje.
Co se mezinárodní politiky týče, přece jen jsme v projevu zaznamenali tři drobné novinky. Zaprvé chce Trump rozšiřovat americké teritorium, zadruhé chce zavést nový úřad, který bude vybírat cla a který se má jmenovat „external revenue service“ (řekněme vnější berní úřad), a za třetí pravil, že Panamu „si vezmeme zpátky“ (téma Grónska a Kanady prozatím odložil).
Jak, proč a kam chtějí USA rozšiřovat teritorium, nevíme. Chtějí si teritorium „vzít“, koupit, zabrat, vojensky obsadit? Nevíme. Myslí taky Mars nebo Měsíc? Tady se pro nás v Evropě rýsuje největší riziko. Když Trump otevřeně tvrdí, že Amerika má teritoriální zájmy ve svém okolí, pak to může (ale nemusí) znamenat, že podobné zájmy je ochoten tolerovat Rusku nejen na Ukrajině, ale i jinde v Evropě a Číně například ohledně Tchaj-wanu.
Leckdo se utěšuje tím, že Trumpova politika vůči Izraeli je výborná a nese výsledky, a dokonce zařídil příměří v Gaze ještě před inaugurací. Když to Trumpovi takto hezky jde s Izraelem, proč by mu to nešlo s Ruskem? Ano, Izrael a Blízký východ Trump tzv. umí. Ale možná tolik spěchal s příměřím tady, protože na Rusko a Ukrajinu žádný snadný a jednoduchý recept nemá. Vůbec netušíme, co má v plánu, je to úplně otevřené. Může se to pro Ukrajinu vyvíjet dobře – nebo taky vůbec ne.
O Trumpovi se ví, že jeho metodou je záměrné vytváření disrupcí a chaosu. To je sice hezké, ale bylo by dobré, kdybychom věděli, čemu mají ty disrupce a chaos vlastně sloužit. Pokud mají být nástrojem, O.K., ale co má být cílem? Pokud jsou disrupce samoúčelné, ničemu dobrému neposlouží.
Co se „external revenue service“ týče, nebude to nová federální byrokracie? Není jasné, jestli Trump chápe, že cla odvádějí americké firmy, které dovážejí zahraniční zboží, nikoli zahraniční firmy, které ho do USA exportují. Tady uvidíme – vzhledem k dlouhodobému zdůrazňování bilaterálních bilancí bude nový americký prezident tlačit na jednotlivé státy EU, aby nakupovaly více amerického zboží, energií, zbraní a držely obchodní bilance vyrovnané. Jednotlivé státy EU by se měly právě na tohle – nejen na cla, ale i na jakési transakční dovozní balíčky – připravit.
Jinak – každý sám svého štěstí strůjce, ale co se domácí politiky týče, nejvíce může Trump sám sebe a republikány oslabit a střelit do nohy ohledně deportací. Zašpérovat hranici, ukončit migrační vlnu, O. K., ale násilně deportovat přes 10 milionů lidí? Nejde jen o srdceryvné obrázky a videa a fakt, že to nepůjde bez koncentráků. Náklady na něco takového jsou nevyčíslitelné a logistika a implementace skoro nemožné. Nehledě na to, že na mexických ilegálech stojí americký restaurační byznys, stavebnictví i sezonní sklizně. Jinak tohle je věc Američanů a Trumpova volba.
...
Závěrem snad ještě krátce k otazníkům, zda by Biden či Harrisová byli lepší.
Bidena nechali vládnout, byť dnes už nejen The New York Times, ale dokonce i The Guardian přiznávají, že byl po skoro celé své funkční období neschopen funkce. Vlny milostí rozdávali nový i odcházející prezident, Biden včetně své rodiny, a dokonce preventivně za trestné činy, ze kterých nikdo nikoho neobvinil. Biden sice Ukrajinu podporoval, ale jen tolik, aby neprohrála, dlouhodobý strategický cíl Západu nebyl schopen stanovit. Bidenova politika na Blízkém východě byla nečitelná a zmatená, nehledě na to, že původně středový prezident na všech frontách ustupoval radikálnímu progresivismu.
Potíž s Trumpem je, že zrovna v tom nejdůležitějším, co se týká naší bezpečnosti, zatím vůbec nevíme, na čem jsme.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
