Článek
Na začátek osobně laděná glosa. Donalda Trumpa a J. D. Vance nevidím, nebo dosud jsem neviděl – ostatně jako skoro nikoho –, černobíle. Svobodou slova se zabývám dlouhodobě. Pokud sociální sítě moderují obsah, nemají mít žádnou výjimku a mají být plně zodpovědné za to, co šíří. V občanském i trestním řízení. Podobně jsou na tom tzv. normální média, která omezují jednak ústavní limity, jednak trestní zákoník a tiskový zákon. Pokud sítě obsah nemoderují, mají být za šířený obsah zodpovědní jen uživatelé, kteří na ně něco píší. S výjimkami, jako je popírání holokaustu nebo plané volání „hoří“ v plném kině, má být svoboda slova zcela neomezená.
Svoboda a pluralita – radost z toho, že lidé mají různé názory – je hlavním důvodem, proč jsem se v listopadu 1989 radoval z konce režimu. Svoboda projevu není svoboda pro hezké a správné názory, ale právě i pro názory nepříjemné, hloupé, ošklivé, ba zlé a nepřijatelné. To je podstata svobody. Svoboda bolí. Když je svoboda, vaše ego většinou strašně a často trpí. Takže svobodě slova a projevu také – jako J. D. Vance – fandím.
Souhlasím s názorem, že zelená agenda se přehnala a boj s klimatickou změnou je z velké části utopií. Pokrokové výstřelky typu ESG (environmental, social, governance) a DEI (diversity, equity, inclusion) jsem taky kritizoval vždycky. Jsem rád, že končí celá agenda desítek pohlaví, předělávání dětí a podobně.
Fandím i nápřahu ohledně deregulací a zmenšování státu a byrokracie, snižování daní. Fandím technologickým vizím a inovacím (čemu nefandím jednoznačně, je Trumpovo zavádění cel a nový protekcionismus).
Jen si nejsem jist, že zrovna svoboda slova měla být tématem projevu amerického viceprezidenta J. D. Vance na bezpečnostní konferenci v Mnichově – zrovna v době, kdy Donald Trump oznámí, že bude jednat s Putinem o Ukrajině bez Ukrajiny, a zrovna týden před volbami v Německu. Vance doslova řekl, že když Evropa bude cenzurovat americké sítě a bránit americkým technologickým firmám, nemůže s Amerikou vůbec počítat.
Svoboda včetně svobody slova je hodnota, která u mne stojí velmi vysoko. Ještě výše ale stojí můj zájem, aby odtud byl Rus co nejdál, protože kam Rus přijde, tam tráva neroste, což platí historicky, zcela a bez výjimky. Obávám se, že rozklížení (pro leckoho už konec) atlantické aliance umetá Rusovi cestu k tomu, aby obnovil vliv na Ukrajině a začal se posouvat vlivově i fyzicky dál na Západ, což se může stát rychleji, než si myslíme. Mohou vůbec existovat spojenci, kteří spolu vedou ideologickou a kulturní válku? To je otázka, kterou si máme klást.
Leckdo je přesvědčen, že vzájemné ekonomické a obchodní zájmy mezi USA a Evropou jsou tak silné, že díky nim bude atlantická linka nějak držet i nadále. To, co jsem nastínil výše, jsou moje preferované hodnoty, dosud převládající evropský establishment je však nyní nesdílí. Pro lidi, kteří v Evropě dosud převládají, je boj s dezinformacemi a různé ty DSA (Digital Services Act) a GDPR svatý grál, půjdou kvůli nim na barikády, i když v ústavách evropských států nic o boji s dezinformacemi nenajdete (zato tam najdete v listinách zakotvenou svobodu slova, i když ne tak silně jako v USA). Jaké jsou nyní atlantické hodnoty? Shodneme se vůbec s novým americkým establishmentem na tom, že nějaké sdílíme? Umíme nějak ještě definovat „svobodný svět“ a „západní civilizaci“? A proč se vlastně tyhle výrazy přestaly na obou stranách Atlantiku používat?
Boj s dezinformacemi považuji za hloupost ještě z jednoho důvodu: Není produktivní a jeho produktivitu nelze měřit. Pomáhá dobrému pocitu těch, kdo si myslí, že se dezinformacemi „má něco dělat“. Žádného převychovaného dezinformátora ale neznám. Funguje to spíš opačně.
Lze si představit, že větší tolerance svobody projevu a deregulace digitálního prostoru by mohly být vstřícné signály, které jako Evropané směrem k Trumpově Americe nyní vyšleme. Tenhle evropský establishment toho ale není schopen, je to bohužel úplně mimo jeho představivost. I kdyby toho byl schopen, MAGA lidé to neocení a budou to chápat jako naši slabost. Ostatně Trump se chová tak, jako by slovo spojenec vůbec neznal, a třeba cla je ochoten napařit komukoliv.
Trump chce, aby v Evropě vládly především jiné strany než dosud – a za dva za tři roky se mu možná poštěstí, že tomu tak bude. Národní konzervatismus a krajní pravice se mohou stát v Evropě mainstreamem. Jenže obranyschopnost Evropy lze zvýšit jen větší kooperací a integrací minimálně v oblasti obrany a vojenských zakázek a jejich financování. Přesně proti tomuhle jsou však všechny ty strany v evropských zemích, jež mají v oblibě zrovna J. D. Vance a Elon Musk. Ani žádnou deregulaci a snižování daní Evropa pod těmito stranami nepředvede, i když nelze vyloučit, že se to někomu může v nějakém jednotlivém státě povést.
A ještě jedna věc: Pokud Rusko ucítí, že se atlantické spojenectví rozklížilo nebo rovnou umírá, napře úplně všechny hybridní síly k tomu, aby ho rychle dorazilo úplně.
…
Jistou útěchou může leckomu být – sloupkař Andreas Kluth na to na Bloombergu upozornil už před týdnem –, že Donald Trump už ve světě víc nebo míň štve skoro každého. Z „America First“ se brzy stane „America Isolated“ nebo „America Hated“. A to ten článek vyšel ještě před mnichovskou bezpečnostní konferencí. Trump ohrožuje Dánsko, protože chce sám Grónsko, Panamu, protože chce její kanál. Vyhrožuje Kolumbii a Jižní Afriku prohlašuje za rasistickou… Trumpa mají plné zuby v Mexiku, v Kanadě i v EU, protože chce všem napařit cla – pokud už to neudělal. Vyhrožuje Egyptu a Jordánsku, protože chce „vlastnit“ Pásmo Gazy. Je teď kvůli tomu nepopulární v celém arabském světě. I Amerika potřebuje spojence a přátele – a na výhrůžnou a nepřátelskou politiku vůči svým spojencům a přátelům nakonec doplatí.
Pozoruhodné je, že o lidech, jako je čínský nebo ruský prezident, Trump mluví mnohem vlídněji než o spojencích ze svobodného světa. Předvádění hrubé síly a stejné rétoriky vůči slabším, vůči přátelům a spojencům (pokud to ještě přátelé a spojenci jsou) může dlouhodobě způsobit americkou izolaci.
…
Editorial deníku The Wall Street Journal v pátek uvedl, že zatímní náznaky toho, jak chce Trump ukončit konflikt na Ukrajině nejsou povzbudivé. Ustupuje Putinovi, aniž by za to něco dostal, a Ukrajinu informuje až následně. Chce Trump dohodu, která bude trvat, nebo chce mír skrze slabost, který bude výhodný pro Kreml? Je pravda, že Joe Biden podporoval Ukrajinu jen tak, aby neprohrála, ale ne dost na to, aby mohla vyhrát. Nedokázal vysvětlit Američanům, co je aktuální strategický cíl.
Trumpova metoda většinou vypadá: vyděsit a pak jednat. Vezmeme si Panamský kanál, například. S Putinem to ale má přesně naopak. Tady nejdřív ustupuje.
Trump se mýlí, pokud si myslí, že když nechá Rusko dominovat na Ukrajině, bude mít volné ruce k odstrašování v Pacifiku. Trump rád jedná z pozice síly, ale v otázce Ruska vypadá spíš jako někdo, kdo se chce rychle dohodnout. Pokud chce ukončit válku čestně, musí zvýšit tlak na Putina, navýšit vojenskou pomoc Ukrajině a omezit limity na použití zbraní.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
