Článek
Na serveru eurointelligence.com si ale všímají něčeho úplně jiného. Důležitá zpráva prý je, že na ceremonii nebyl německý kancléř Olaf Scholz a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Německý kancléř Scholz nikdy do vztahu s Macronem moc neinvestoval a von der Leyenová (kterou přitom za šéfku EK prosadil Macron) právě slavnostně podepisovala obchodní dohodu EU s Mercosurem v uruguayském Montevideu. Podpora této obchodní dohody ze strany Francie je vlažná a ratifikace mnoha členskými státy nejistá. Největší pozornost samozřejmě vyvolala půlhodinová schůzka Macron–Trump–Zelenskyj v Elysejském paláci, která předcházela ceremonii v Notre-Dame. Z toho lze možná dovodit, že Macron bude po zbytek svého volebního období budovat diplomatické vztahy především s osobnostmi mimo EU.
Tolik spekulace eurointelligence.com. Nás ale nejvíce zajímá, co se v Paříži na onom trojúhelníku dohodlo nebo nedohodlo ohledně Ukrajiny. Je dobře, že se schůzka vůbec konala a že Trump považoval za důležité najít si čas. Jenže co se asi tak dá během půl hodiny ve třech důležitého domluvit, když víme, že to není normální jednání, jemuž předcházejí podrobné schůzky pracovních týmů?
To bylo v Paříži. V této souvislosti moc nepotěší, že s Viktorem Orbánem a ministrem zahraničí Péterem Szijjártóem nejednal Donald Trump pár dní po Notre-Dame ve své rezidenci půl hodiny, nýbrž tři hodiny, a to o míru na Ukrajině. Stejně tak moc nepotěší, že si předtím i potom volal Orbán s Putinem, takže maďarský premiér má zjevně ambici působit jako jakýsi zprostředkovatel mezi Putinem a Trumpem.
Co člověka mírně uklidní, je, že publicitu ohledně schůzky s Trumpem vyvolává jen Orbán, Trump se tím nikde moc nechvástá. Kdo je na twitteru, tedy na síti X, může objevit Trumpův poslední tweet, v němž si pochvaluje, jak Rusko dostalo v Sýrii za vyučenou. Jestli z toho něco vyplývá, není ovšem jisté.
Zatímco Trumpova politika ve vztahu k Blízkému východu je celkem jasná, jednoduchá a předvídatelná (oslabovat Írán, podporovat Izrael a Saúdskou Arábii, podporovat bezpečnostní spolupráci arabských zemí s Izraelem), jeho politika vůči Ukrajině a Rusku – což je pro nás ve střední a východní Evropě to hlavní – je zatím nejasná a nečitelná a můžeme se na to téma bohužel jen dohadovat. Kolem Trumpa se vyskytují lidé s rozumnými názory, jako jsou budoucí ministr zahraničí Marco Rubio či budoucí poradce pro národní bezpečnost Michael Waltz, ale také neskrývaní Putinovi trollové jako Tucker Carlson nebo Tulsi Gabbardová, která je přesvědčena, že Putinovu agresi na Ukrajinu vyprovokovala CIA tím, že prý budovala na hranici s Ruskem tajné biologické laboratoře. A ta má dokonce koordinovat všechny tajné služby – pokud tedy její nominace projde Senátem.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
